V uplynulém týdnu Petra Žantovského nejvíce zaujala zvláštní reakce českých médií na schůzku ministrů zahraničí Ruska a USA, Sergeje Lavrova a Johna Kerryho, v Soči. „Ministr zahraničí Spojených států poměrně nečekaně velmi silně kritizoval snahy ukrajinského vedení Porošenka, Jaceňuka a spol. o to vyšponovat a zesílit válečné akce na území východní Ukrajiny. Přitom Kerry používal slovník, který byl až nediplomatický. Volil formulace ´důrazně je vyzývám, aby si to rozmysleli´, ´vážně by to ohrozilo dohody z Minsku´, ´byli bychom tím velmi znepokojeni´, ´mohlo by to přinést významné důsledky´, ´zdržte se silových akcí´,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
A s něčím takovým tuzemské sdělovací prostředky zřejmě nepočítaly. „Česká média se velice zdrženlivě a s otálením přiměla k tomu, aby o té schůzce vůbec informovala. Dokonce i takové relativně seriózní noviny jako Právo, respektive Novinky.cz, o tom informovaly s několikadenním zpožděním, a to s úplně jinou akcentací. Ani nenapsaly, jak emotivní ten Kerryho proslov byl. Naopak to bylo zamotané do takových českých klišé, že se americká strana vyjádřila kriticky k oběma stranám konfliktu, a obaleno do českého liberálního amalgámu. Jenom aby si někdo, proboha, nemyslel, že mezi Moskvou a Washingtonem dochází k nějakému usmiřování nebo sbližování názorů,“ konstatuje mediální odborník.
Být papežštější než papež je choroba, která neodešla s listopadem 89
Taková představa je pro domácí novináře nejspíš těžko stravitelné sousto. „Proč to tak je, na to si těžko umíme odpovědět, protože nevíme, kým jsou ti novináři motivováni, nebo co se jim děje za jejich čely. Ale opakovaně na to upozorňuji, že provozují propagandu možná dokonce i propagandističtěji než ti, kteří by je k tomu skutečně vedli, nebo kdo jsou zdroji té propagandy a propagandistických zájmů. To je možná dědictví komunistického žurnalismu, kdy ten politický aktivismus odpovídal úsloví o tom, že někdo je papežštější než sám papež. Tak tohle u českých novinářů vždy tak trochu fungovalo a zřejmě to je tedy nějaká choroba, která neodešla s listopadem 89,“ myslí si Petr Žantovský.
Psali jsme:
A další příklad dodala Česká televize, když informovala o prvomájových oslavách a ve zprávách uvedla, že se v Moskvě na Rudém náměstí sešly mimo jiné nezávislé odbory a v Petrohradě představitelé opozice. „To byla celá věta o tom, jak probíhal první květen v Rusku. Tahle jediná věta měla vyjádřit sdělení, že Rusko znamená nezávislé odbory a nějaká Petrohradská opozice. To, že tam byly miliony jiných lidí a s jinými myšlenkami nebo hesly, to zůstalo zase za dveřmi, jako kdyby to bylo nežádoucí. Tak to opravdu nevím. Ale v tomto nezůstává Česká televize osamocena, to se týká i komerčních médií,“ poznamenává mediální analytik.
Novinářské floskule zatahují osobní priority do médií
To bylo patrné na referování o jízdě ruského motorkářského klubu Noční vlci do Berlína k oslavě 70. výročí ukončení druhé světové války. „Všiml jsem si toho, že si novináři vytvářením určitých floskulí a myšlenkových modelů, které sdělovali publiku, navykli říkat o těch motorkářích, že jsou blízcí Putinovi. To je pro změnu z televize Nova, ale tenhle výraz ´jsou blízcí Putinovi´ proběhl všemi různými médii. Já tedy nevím, jestli byl ruský prezident v Haagu nebo jinde charakterizován jako mezinárodně hledaný zločinec nebo něco takového, protože ta charakteristika by znamenala, že je to diskvalifikuje,“ upozorňuje Petr Žantovský na vyznění onoho spojení „jsou blízcí Putinovi“.
Bez ohledu na to, zda blízcí jsou, nebo ne, tak to, že nějací motorkáři jsou si blízcí s nějakým prezidentem, vyznívá jako vada. „To mi připomíná podobnou uvažovací floskuli z časů, kdy byl prezidentem České republiky Václav Klaus. Když chtěl novinář někoho dehonestovat, tak napsal, že je blízký Václavu Klausovi, nebo že spolupracoval s Václavem Klausem. Říkám to i z vlastní zkušenosti, o mně to mnozí novináři také stokrát napsali. A byl v tom ten kontext: ´To je ten zločinec, který spolupracoval s tím dalším, ještě mnohem větším zločincem, který se jmenoval Václav Klaus´. Takže být blízký prezidentovi, nebo s ním mít shodné názory je z hlediska českého novináře prohřešek. Je to dost neuvěřitelná neprofesionalita a neuvěřitelné zatahování osobních priorit do médií,“ tvrdí mediální odborník.
Cameron i Netanjahu uspěli navzdory odhadům v českých médiích
Druhé dnešní zastavení věnuje zajímavému jevu, který nikde neviděl komentovaný ani nikde nečetl žádné zamyšlení na toto téma. „Všimněte si, jak špatné odhady různých politických turbulencí či dějů prokazují naši novináři. Nejen že mají na různá témata různé sympatické, nebo antipatické postoje, které promítají do svého referování, i do zpravodajství, ale jsou to špatné prognostické úvahy a špatné odhady, které mají vytvářet nějakou veřejnou atmosféru. Mluvím konkrétně o čtvero volbách, které proběhly v nedávné době. A to ve Francii volby do departmánů, v Polsku prezidentské volby a ve Velké Británii i v Izraeli parlamentní volby. A jedny vedle druhých naši médiusové odhadli velmi špatně,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná, jak jsme všude četli, že britský premiér David Cameron má parlamentní volby prohrané. „Psalo se, že jeho protievropská rétorika a slibování referenda bude jednoznačně příčinou jeho politického pádu. A přitom konzervativci volby ve Velké Británii tímto tématem vyhráli navzdory tomu, co říkali všichni naši novináři. Totéž v Izraeli. Také nikdo nečekal poměrně přesvědčivé vítězství strany pana Netanjahua. Straně Likud se prognózovali úplně jiné výsledky. A vždy, když náš novinář tomu pretendentovi něco vyčetl a odhadl, že to bude příčina jeho neúspěchu, tak to naopak byla příčina jeho úspěchu. To se týká i pana Netanjahua a jeho poměrně rigorózních postojů vůči palestinskému terorismu. Naši novináři prohlašovali, že to bude příčinou Netanjahuova neúspěchu, ale opak se stal pravdou,“ poukazuje mediální analytik.
Připomíná to Havlovy polibky smrti politikům typu Pilipa, Marvanové a Rumla
Totéž pozoroval u prvního kola prezidentských voleb v Polsku, kdy vyhrál sice jen o jedno procento, ale přece jen a navzdory očekávání většiny pozorovatelů Andrzej Duda, pravicový politik strany Právo a spravedlnost. „Porazil tak pana Komorowského, proevropského liberála, který je symbolem bruselského unijního myšlení. To bylo pro naše novináře velké překvapení. Ale Duda je pravicový politik, takže co to vypovídá o myšlení našich novinářů? Jenomže jejich sympatie jsou prostě jinde než na pravici a jsou jinde, než jsou sympatie toho kterého národa. To je velmi výstražné znamení, že se naši novináři mýlí a jejich sympatie jsou polibkem smrti, jak to bývávalo za Václava Havla a jím vychvalovaných politiků typu Pilipa, Marvanové a Rumla, kdy šlo vždy o polibek smrti,“ připomíná Petr Žantovský.
Podle něj to platí i u českých novinářů a zafungovalo to do jisté míry i v případě místních voleb ve Francii. „Marine Le Penová v nich sice nedosáhla takového výsledku jako loni při volbách do Evropského parlamentu, které vyhrála s pětadvaceti procenty, ale přece jenom potvrdila sílu své strany. A rozhodně se nedá říct, že by ty volby přinesly porážku myšlenek Národní fronty, což je pro naše novináře zase velmi nepřijatelná situace a jejich přání je otcem nějaké úplně jiné myšlenky, než jak potom vypadá realita. Proto je dobré si z toho vzít poučení a nenechat se zmást novinářskými odhady budoucích politických událostí a výsledků, protože naši novináři se zpravidla mýlí,“ všímá si mediální odborník.
Za první republiky mělo udělování profesur zcela jiné kontexty
Na závěr si nechal zamyšlení nad tím, proč prezident Miloš Zeman odmítl udělit profesuru dalším třem lidem. „Po katolické buzně, jak se sám nazval pan Putna, se to tentokrát týká šéfa Národní galerie Fajta, pana Ošťádala a pana Eichlera. Nechci spekulovat, proč to prezident činí, má k tomu své důvody, to nemusíme rozebírat, k tomu není Týden v médiích určen. Spíše je k zamyšlení, jak ten systém vůbec stojí a jestli je takhle správně a zda si neříká o nějakou důkladnou a rychlou změnu zejména v období, kdy připravujeme vysokoškolský zákon,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Určitě by stálo za to zamyslet se nad tím, že prezidentská pravomoc udělování profesur je dědictvím první republiky a dědictvím Tomáše Garrigua Masaryka. „On sám jakožto univerzitní profesor měl nepochybně tendenci k takovému panovnickému udělování těch profesur, ale to mělo úplně jinou historickou souvislost a úplně jinou etickou dimenzi. Dnes je to zcela přežitý zvyk, který by v našem zákonném systému už dávno neměl co pohledávat. Jedna věc je, že předchozí dva prezidenti Havel a Klaus s tím neměli žádný problém, pro ně to nebylo téma. Zvykově se zachovali tak, jak jim velel zákon a jak jim jednotlivé vysoké školy doporučovaly profesory ke jmenování,“ poukazuje mediální analytik.
Zamlčuje se podstata procedury a jen to slouží k vyřizování skrytých účtů
To nynější prezident Miloš Zeman s touto procedurou problém má. „Podle mě ten problém vychází z toho, že mu ta pravomoc skutečně nepatří. Z principu je to nesmysl, protože prezident republiky není tím, kdo by měl posuzovat, zda ten či onen profesor je věcně a odborně připraven na to mít tento titul. A myslím si, že čím více se kolem toho mediálně tančí, tím více se zamlžuje podstata té skutečnosti, že tady jde o něco jiného. Tady vůbec nejde o Zemana, Ošťádala, Fajta, Eichlera nebo dokonce Putnu. Ale zatímco s Putnou to byla principiální otázka, tady je to spíš Zemanovo upozornění na to, že se opravdu můžeme dívat na profesorské mandáty z různých pohledů a klást na ně různé nároky,“ míní Petr Žantovský.
A tím nemyslí nějaké lustrační nároky, protože ty jsou nad tento konkrétní zákon a úplně odjinud. „Podle mého názoru Zeman tímhle upozorňuje na principiálně chybný stav té jmenovací procedury. A teď je příležitost to při tvorbě vysokoškolského zákona změnit. A naši novináři by měli spíš uvažovat tímto směrem, tedy jak nevyhovující stav vylepšit než jak využívat tohoto stavu k tomu, aby se vyřizovaly nějaké skryté účty s tím, či oním, třeba s prezidentem, nebo kýmkoli dalším. Je to nesystémové a je to velmi subjektivizující a nepatří to do médií. Myslím, že média by se měla chovat objektivně a neutrálně,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
