Která země má lepšího prezidenta, Česká republika nebo Slovensko?Anketa
Německo připravilo imigrantům lákadlo, v Maďarsku si neškrtnou
Ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová poukázala na to, že sociální dávky jsou obrovským problémem. „Dvaačtyřicet procent státního rozpočtu na ně vydáváme v době, kdy ekonomika roste o 4,6 procenta, což je nejrychlejší růst v Evropě. Ale může to být ještě horší, protože Německo vydává víc než padesát procent svého rozpočtu na sociální dávky. A v Německu bude ještě hůř,“ konstatovala v souvislosti s imigrací, kdy původně Německo odhadovalo, že letos přijde do země 400 tisíc běženců, pak odhad změnilo na 800 tisíc a později milion. Ale teď bavorská vláda prohlásila, že do země přijde 1 200 000 migrantů. Podle ekonomky to není žádný div. „Německo jim připravilo ohromné lákadlo. Každému imigrantovi věnuje 374 eur měsíčně, a to se jedná o čistý příjem, žádné daně. A dvaačtyřicet procent těch imigrantů skutečně získá v Německu azyl,“ říká Šichtařová a srovnává tyto údaje se statistikou z Maďarska. „Tam si imigrant neškrtne, když má štěstí, získá 86 euro na hlavu, a pouhých devět procent z nich tam získá azyl,“ uvádí.
Je nesmysl, že vysoké daně vedou k blahobytu země
Ekonomka se také zamýšlí nad tím, jak se vyvíjí daňová kvóta v evropských zemích. „Daňová kvóta neustále roste. Nejzajímavější je, že Itálie, ještě rozvinutější než průměr eurozóny, má nejvyšší daňovou kvótu a navíc velmi prudce roste. Skoro jakoby to naznačovalo, že čím rozvinutější zóna, tím vyšší musí být zadlužení a tím vyšší musí být daňová kvóta, protože čím vyšší daně, tím lépe se ufinancovává blahobyt. Houbeles,“ odmítá takový výklad ředitelka Next Finance. Poukazuje na to, že Švýcarsko svou rozvinutostí hravě strčí Itálii do kapsy, přitom má daňovou kvótu stabilní – a hlavně nerostoucí. „Až někdo bude tvrdit, že vysoké daně jsou k tomu, aby země byla bohatá a ufinancovala svůj blahobyt, je to nesmysl. Není to nutnost, je to nefunkční řešení, které svědčí jen o neschopnosti státního aparátu,“ prohlásila Šichtařová.
Zadlužení evropských zemí nemůže skončit jinak než hromadným bankrotem
Platí, že to, co se vybere na daních, vede ke splácení vysokého dluhu? Bohužel realita je podle ekonomky jiná. Portugalsko má ohromný nárůst státního dluhu k HDP, zažádalo o pomoc při dluhové krizi stejně jako Španělsko, Řecko nebo Irsko. To jsou podle ní země, kde by člověk čekal nárůst dluhu k HDP. Česko si na první pohled vede proti tomu poměrně obstojně, jakoby dluh k HDP klesal. Je to tím, že splácíme veřejný dluh? „Ani omylem,“ nesouhlasí Markéta Šichtařová, „je to tím, že česká ekonomika vůči HDP velice rychle roste, a tím – spíše omylem – dochází k mírnému stahování tohoto ukazatele.“ A hlavně je to podle ní také tím, že v posledních dvou letech docházelo k rozpouštění dluhové rezervy, tedy jakési rezervy peněz ve státním rozpočtu na horší časy. „To vede k tomu, že se jakoby opticky naše finance zlepšují, ale nezlepšují se. A co je nejhorší – Velká Británie za sebou nemá žádnou pomoc kvůli dluhu, ani krizi; právě teď má pravicovou vládu, a přesto její dluh k HDP hrůzným způsobem roste,“ uvedla ekonomka. Přitom pro maastrichtská kritéria platí, že země, aby mohla vstoupit do eurozóny, musí mít svůj veřejný dluh na úrovni do šedesáti procent HDP. Na rozdíl od nás je řada evropských zemí už nad touto hranicí. „Kam to povede, když máme teď růst evropských ekonomik, ale zadlužujeme se jako o život?“ pokládá řečnickou otázku se Šichtařová. Řecko už zbankrotovalo, dokonce několikrát, a ekonomka se obává, že toto evropské zadlužení nemůže časem skončit jinak než hromadným bankrotem. To znamená odepsáním evropského dluhu, jednostranným vyhlášením, že evropské země už nejsou schopny dluh splatit.
Přichází sem obyvatelstvo s jinou kulturou a my je musíme ufinancovat
Ale paralely s pádem Římské říše pokračují. Máme tu nějaké barbary, bezvěrce jako ve starověkém Římě? „Řekněme, že vnitřní rozpad Evropské unie je doplněn tím, že sem přichází jiné obyvatelstvo, které má jinou kulturu, než je ta naše. A my je musíme ufinancovat,“ prohlásila Šichtařová. Připomněla odchod Čechů a Slováků po okupaci v roce 1968, kdy bylo Rakousko na nohou, protože mělo pocit, že v uprchlických táborech je spousta Čechů a Slováků, o které bude obtížné se postarat. „Byla to legrace proti tomu, co se stalo, když se válčilo v Jugoslávii, a to všechno byla legrace proti tomu, co se teď valí na Evropu,“ shrnula ekonomka.
Do přehřátých akcií nemá smysl investovat
Optimistou není Markéta Šichtařová ani v pohledu na finanční trhy. „Dnes jsme vysoce nad tím, kde jsme byli v okamžiku přehřáté akciové bubliny v roce 2008, když přišla ekonomická krize,“ upozornila, že finanční trhy jsou přehřáté v Evropě i USA. „Ceny akcií by měly vyjadřovat, jak se podnikům daří. HDP od Evropy přes Ameriku až po Asii se placatí nad nulou – to v žádném případě neospravedlňuje obrovský růst akciových trhů,“ vysvětlila Šichtařová. Rozhodně nedoporučuje investovat do akcií v době, kdy jsou takto přehřáté, protože si nemyslí, že takhle vysoko zůstanou. „Akciová bublina se může rychle vyfouknout,“ soudí a jako příklad uvedla Volkswagen, jehož akcie byla před deseti lety 25 eur. Během deseti let se jejich cena zdesetinásobila, růst byl vybuzen vírou, že je dobré, když centrální banky sypou do oběhu obrovská kvanta peněz.
Peníze je dobré vložit do drahých kovů a pozemků
Stejně tak ředitelka společnosti Next Finance nedoporučuje investovat do dluhopisů. Není podle ní logické, že i když jsou dlužníci stále méně bonitní, jsme ochotni platit stále více za jejich dluhy. Dochází k závěru, že i dluhopisy jsou pěkně přehřáté, a nedoporučuje investovat ani do penzijních fondů. „Je to fajn věc, ale ne teď, kdy jsou finanční trhy přehřáté a kdy Evropa směřuje podle mého názoru do pekla. To můžeme za deset let, pokud eurozóna bude ještě eurozónou,“ radí. Takže kam investovat, když ne do akcií, dluhopisů, ani důchodových fondů a když ani peníze v hotovosti na účtech nepřinášejí žádné zisky, naopak mnohdy u běžných účtů i prodělávají, protože úroky jsou někdy nižší než inflace? Podle ekonomky do drahých kovů, ale to se vyplatí jen v dlouhodobém horizontu, ale jistota jsou dnes zejména nemovitosti. „Byty nejsou nic moc, teď jsme tam, kde jsme byli v roce 2010, domy jsou na tom lépe, ale velký nárůst je u pozemků,“ radí Markéta Šichtařová těm, kteří mají nějaké peníze a chtějí, aby jim trochu vydělávaly. Ceny pozemků totiž dokázaly překonat i krizové roky 2009 a 2010. Když ceny všeho ostatního padaly, ceny půdy stále mírně rostly i v době krize.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
