Postihla vás nebo někoho z nejbližšího okolí exekuce? Souhlasíte, že i za drobné částky může zničit člověka?Anketa
„Už si přesně nepamatuji, kolik se za jízdenku platilo, ale byl to opravdu pakatel, pár korun. Vím, že to byla hloupost, ale na učňák jezdili načerno všichni. Nikdo neplatil za lístky, dělali jsme to tak, že jsme si půjčovali měsíční kupón a překrývali fotky. Jeden ho měl, ostatní jezdili na něj. Když tedy revizor chytil jeho, řekl, že ho zapomněl a do pár dnů se šel prokázat. Jenže já tehdy neměl ani jedno ani druhé. Po pár letech se dluh vyšplhal na neskutečných deset tisíc korun, což jsou pro mě dodneška hrozně veliký peníze," prozrazuje náš pardubický čtenář.
Jeho životní story naštěstí skončilo šťastně. „Nechal jsem si všechny účtenky o zaplacení, všechny doklady, to se prý musí, takže jsem bez dluhů, mám všechno uhrazený, ale za takovou blbost jsem zaplatil pěkně vysokou cenu," doplnil.
Podobných příběhů je ovšem mnohem víc.
V rámci pátrání našly ParlamentníListy.cz i následující. A televizní Bakaláři ho zjevně točit nebudou.
„Dlužila jsem 2.500 + náklady exekutorovi 2.000, abych to zaplatila. Bylo to asi za šest týdnů po platebním rozkazu od právníka. Jako zaplatila jsem to, ale svou blbostí jsem musela platit toho exekutora. No blbka, no, bylo mi 19. Ale určitě právníkovi zavolejte, že to uhradíte, a nejlepší je si sypat na hlavu popel. Pokuste se z něho dostat, jestli to už nepředal exekutorům. A hlavně si nechte ústřižky. Mě dva měsíce po splacení přišla složenka znovu na 4.500, že jsem neuhradila dluh a znovu náklady na exekutora. Tak jsem se s nimi složitě dohadovala, a dokazovala, že to uhrazené mám. To zkoušejí, protože vědí, že lidi jsou pitomý a účtenky si neschovávají…“
Již v roce 2011 přitom Tomio Okamura vystoupil proti tehdejší praxi exekutorů, jejichž problematické fígle za ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila rozbujely do šílených rozměrů.
„Dnes, když má někdo deset černých jízd, tak zaplatí desetkrát pokutu, kterou dostane dopravní podnik. Ale k tomu se sečtou další poplatky, za každou pokutu zvlášť, a ty jsou nyní minimálně zhruba 20 tisíc korun. Takže exekutor a právník si rozdělí 200 000 korun. Tahle praxe je naprosto bez logiky a drobné dlužníky naprosto ničí. Neprofituje přitom na nich ani věřitel – ten naopak doplácí,“ popisoval tehdejší realitu pro ParlamentníListy.cz.
Tehdejší moc exekutorů ukazuje i neprosazený, ale prosazovaný nápad Jiřího Pospíšila, že by třeba exekutoři k exekuci vůbec nemuseli potřebovat svolení soudu. To už bylo moc i na jeho tehdejší vládní kolegyni, vicepremiérku Karolínu Peake.
Když se pokusila prosadit změkčení exekucí, Pospíšil jí přes média vzkázal: „Taková kritika od koaliční političky je trošku nepatřičná. Paní vicepremiérka není nadřízená ministra spravedlnosti. O rozsahu novely rozhoduje ministr, paní Peake nemůže říkat, že jí tam něco chybí. Nejsme povinni plnit její pokyny, závazné je vládní prohlášení, postoj premiéra a postoj celé vlády“.
Tomio Okamura
„Postavení exekutorů v České republice je, jak já říkám, státem posvěcená lichva. A to není jen o Karlově mostu. Jestliže lidé dluží za jízdenku pár stovek a přijde jim výměr na sedmnáct tisíc korun, kdy oprávněný dostane tři stovky a zbytek jde exekutorovi a na další poplatky, tak to je za hranicí jakékoliv únosnosti,“ komentoval to tehdy na své blogu Okamura.
Zmíněný návrh rovněž ruší placení úroků z úroků z prodlení, neboť tyto považuje za zcela nemorální. Do dalšího čtení ve Sněmovně již prošel návrh na místní příslušnost (teritorialitu) exekutorů, který ukončí byznys s dluhy. SPD taktéž navrhuje zastropování roční procentní sazby nákladů (RPSN) u půjček jako nástroj pro boj s lichvou. Právě lichvářské praktiky jsou přitom prvním krokem, jak se dostat do dluhové pasti. Zastropování RPSN navíc platí ve většině zemí EU.
Exekuce spočívá většinou ve vymožení peněžité částky od povinného (dlužníka) pro oprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti. Jako vykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem v řízení nalézacím, jestliže poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného. Mezi nalézacím a vykonávacím řízením však neexistuje bezprostřední návaznost, exekuční řízení je samostatný druh civilního procesu se specifickými procesními zásadami a instituty, v jehož průběhu navíc vznikají nové hmotněprávní vztahy. Vždy ale musí nejdříve proběhnout řízení nalézací, jehož výsledkem musí být vykonatelný exekuční titul a teprve v případě dobrovolného nesplnění takto nalezeného a oprávněnému přiznaného práva vůči povinnému lze podat návrh na zahájení exekuce. Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení zahájit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
