Případ napomenutí kněze Tomáše Halíka, který rád vychovává český lid v tom, komu by měl nebo neměl dát ve volbách svůj hlas, má další pokračování.
V minulých týdnech mnohá média opakovala Halíkova vyjádření směřovaná proti kardinálu Dominiku Dukovi s tím, že prý se hlava českých katolíků dopouští tu šíření nepravd, tu že má raději prezidenta Zemana než papeže apod.
Jádrem sporu je úřední napomenutí, které Halíkovi udělil pražský arcibiskup. Pražské arcibiskupství nemělo v plánu kauzu kolem napomenutí jakkoli veřejně komentovat, nicméně poté, co s tím Halík oslovil některá média, byl nucen Dukův úřad opakovaně reagovat.
Nyní je záležitost definitivní. Dle platných církevních norem je napomenutí ordináře (nadřízeného daného kněze, pozn. red.) pravomocné a nevratné ve chvíli, kdy vyjde v úředním věstníku zvaném Acta Curiae. K tomu došlo právě v úterý, jak ParlamentníListy.cz zjistily přímo při nahlédnutí do zmíněného měsíčního oběžníku v univerzitní knihovně.
Psali jsme:
Úřední měsíčník Acta Curiae Archiepiscopalis Pragensis je sice vnitřním dokumentem pražské arcidiecéze, nicméně není to nic utajovaného.
První letošní Acta Curiae vyšla v úterý 15. ledna a pod číslem jednacím S/2018/481 tam lze na straně 7 najít právě úřední uložení napomenutí v následujícím znění: “Kardinál Dominik Duka OP uložil dne 12.11.2018 pod čj. S/2018/481 napomenutí Mons. prof. PhDr. Tomáši Halíkovi, Th.D., Dr.h.c., a to za jednání podle kán. 1339 § 1 CIC. Napomenutí se ukládá tomu, kdo je ve velmi blízké příležitosti k spáchání skutku proti církevní kázni. Arcibiskup pražský uložil napomenutí za mediální vystupování, ve kterých Mons. Halík napadal stanoviska k různým aspektům veřejného života vydaná arcibiskupem pražským, popř. Českou biskupskou konferencí,” stojí doslova v napomenutí.
“Jako Váš ordinář ve spolupráci s Metropolitním soudem Vám za Vaše jednání podle kán. 1339 §1 CIC ukládám opatření, a sice: napomenutí. Odůvodnění: Napomenutí se podle cit. kánonu ukládá tomu, kdo je ve velmi blízké příležitosti k spáchání skutku proti církevní kázni. Podle kán. 753 a násl. CIC jsou biskupové věrohodnými učiteli víry pro křesťany svěřené jejich péči, a ti jsou povinni přijímat jejich učitelský úřad a zachovávat jejich ustanovení a rozhodnutí stran církevní nauky nebo odmítání mylných názorů. Závažné porušení či dokonce soustavné porušování této povinnosti může naplnit skutkovou podstatu neposlušnosti podle kán. 1371 odst. 2. CIC. Ve svých mediálních vystoupeních napadáte stanoviska vydaná k různým aspektům veřejného života Vaším biskupem, popřípadě Českou biskupskou konferencí. Věřím, že toto napomenutí splní úkol předpokládaný zákonodárcem, že totiž svého protiprávního jednání zanecháte a že tedy nebudu nucen sáhnout k dalším opatřením podle norem kanonického práva,” napsal kardinál Duka v odůvodnění.
Psali jsme:
Není od věci se podívat přímo na citované části kanonického práva, na které pražský arcibiskup odkazuje. Stačí nahlédnout do Kodexu kanonického práva (Codex Iuris Canonici, CIC).
Hlava katolické církve v českých zemích odkazuje v odůvodnění na dva kánony (v běžné občanské mluvě lze říci články, pozn. red.). Kánon 753 hovoří o tom, že věřící jsou povinni držet se autentického učení svých biskupů v poslušnosti ducha. Následující kánon pak popisuje, že všichni věřící jsou povinni zachovávat konstituce a dekrety, které "vydá právoplatná církevní autorita, aby jimi vyložila nauku nebo aby jimi odsoudila bludné názory; toto se týká zvláštním způsobem toho, co je vydáno od Římského biskupa nebo sboru biskupů,” konstatuje kanonické právo. Mezi takové dokumenty patří i společná prohlášení českých biskupů, sdružených v České biskupské konferenci (ČBK).
Kardinálovo odůvodnění Halíkova napomenutí se dále odkazuje na druhý odstavec kánonu 1371. Ten zní takto: “Spravedlivým trestem ať je potrestán, kdo jiným způsobem odmítá poslušnost Apoštolskému stolci, ordináři nebo představenému, kteří ve shodě s právem mu něco přikazují nebo zakazují, a i po napomenutí setrvá v neposlušnosti,” stojí v církevním právu.
Podstatný je fakt, že napomenutí není trestem, ale pouhým upozorněním či varováním, aby se provinilec dalšího porušování platných nařízení vyvaroval. Trest může přijít tehdy, pokud se napomenutý neukázní a bude v porušování kanonického práva pokračovat.
Samotné napomenutí a jeho udělení pak Kodex kanonického práva (CIC) definuje v kánonu 1339 takto: “1. Ordinář (nadřízený, v případě Tomáše Halíka kardinál Duka, pozn. red.) může osobně nebo skrze jiného napomenout toho, kdo se ocitá ve velmi blízké příležitosti dopuštění se trestného činu nebo je po provedeném šetření vážně podezřelý, že se trestného činu dopustil. 2. Toho pak, z jehož jednání vzniká pohoršení nebo vážné narušení veřejného pořádku, může pokárat způsobem přiměřeným zvláštním okolnostem osoby a skutku. 3. Alespoň z nějakého zápisu uloženého v tajném archívu kurie musí se dát zjistit, že byl někdo napomenut nebo pokárán,” píše se v kodexu. Poslední věta byla v případě Halíka splněna právě úterní publikací napomenutí ve věstníku Acta Curiae.
Fotogalerie: - Mše za lidi bez domova
Fotogalerie: - Svatovojtěšská mše
K případu se v úterních Lidových novinách Halík vyjadřoval, kdy psal, že by se klidně mohl odvolat do Říma a “nepochybně bych uspěl”. To se však mýlí. V tuto chvíli, kdy je napomenutí díky publikaci ve věstníku pravomocné, už žádného odvolání není.
Na stránkách uvedeného deníku vyšlo i prohlášení pražského arcibiskupství, které se ohrazuje proti lžím a nepřesnostem, které v Halíkově článku zazněly. Především k tomu, že byl dopis s napomenutím tzv. antidatován (podepsán zpětně k určitému datu, pozn. red.). Toto tvrzení arcibiskupství absolutně vylučuje, neboť o napomenutí bylo rozhodnuto již na konci října, kdy o chování Tomáše Halíka a Tomáše Petráčka jednali na setkání českých a moravských biskupů přítomní diecézní biskupové. Tomáše Halíka by možná na jednání biskupů podpořil plzeňský biskup Holub, ten se ale z jednání biskupů omluvil a odjel do zahraničí.
Podstatné rovněž je, že jednáním Tomáše Halíka se zabývá i církevní soud, tedy jedná se o daleko širší rovinu, než pouhou "mstu ze strany kardinála", jak mohou některé mediální výstupy Tomáše Halíka naznačovat. Krom toho arcibiskupství ani samotný kardinál původně nechtěli napomenutí Halíka jakkoli medializovat, do mediálního prostoru s tím přišel sám Halík, když jako první informace o svém napomenutí potvrdil ve vyjádření pro server Aktuálně.cz.
“Není zapotřebí, aby se takovéto otázky řešily ve sdělovacích prostředcích, kde pak mnozí mohou vést diskusi, zda je to oprávněné či neoprávněné. Medializace této kauzy je kontraproduktivní a contra legem. Pan profesor Halík měl možnost do 10 dnů po obdržení tohoto napomenutí vyjádřit své stanovisko a požádat o odvolání napomenutí. Učinil tak až 15. prosince minulého roku. Nejprve však tuto odpověď rozesílal jiným subjektům a samotnému arcibiskupovi došla až na Vánoční svátky. Tyto otázky jsou vnitřní záležitostí arcibiskupství a vztahu mezi vedením diecéze a jeho pracovníky, kteří jsou ve služebním poměru,” konstatuje ve svém prohlášení Arcibiskupství pražské.
Závěrem ještě podstatná zajímavost. Bakalův server Aktuálně.cz, kde se kněz Halík často vyjadřuje a rovněž zde medializoval své napomenutí, v jednom ze svých článků tvrdil, že Dominik Duka kromě Halíka napomenul dalšího kněze, Tomáše Petráčka, což je dezinformace. Napomenutí mu může podle církevního kodexu (CIC 1339) udělit jeho ordinář, v tomto případě tedy královéhradecký biskup Jan Vokál.
ParlamentníListy.cz budou vývoj v celé kauze i nadále velmi pozorně sledovat.
Fotogalerie: - Halíkova bohoslužba
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
