„Obecně bych to pojmenoval jako systém padajících perel hnědé barvy. Snad se nad tím termínem někdo konečně probere," předeslal Stehlík. Poté se ale soustředil hlavně na události kolem pádu Nečasovy vlády i kauzy ředitelky jeho kabinetu Jany Nagyové.

„To se přece nedělá, sebrat ženskou a šoupnout ji do vazby, to je kruté. Zvlášť, když se neví, jestli vůbec něco provedla. Uvidíte, že z toho nakonec nic nebude, všechny tyhle kauzy se nakonec až po letech rozpletou samy. Já o tom vím své, také jsem tam skončil na 106 dnů, bylo to utrpení, ponížení a dodnes nevím, za co jsem se tam ocitl, poněvadž obviněn jsem pak nikdy z ničeho nebyl. I v případě té Jany Nagyové to tak může dopadnout,“ myslí si Vladimír Stehlík. Podle něj jde o nekonečnou psychickou tyranii, která je zbytečná. „Je mi těch lidí líto," shrnul. A zastal se tím i Petra Nečase.

„Já ho sledoval, a musím říct, že jako premiér neudělal nic špatného – snad jen to, že suploval ministra obchodu a průmyslu, když létal po světě a dělal obchody. Ale na tom není nic zlého. I proto se dá usuzovat, že v celém případu jde o politický boj. Ostatně jako skoro vše, co se děje, je vinou nějakých zákulisních politických bojů a záměrů,“ soudí Stehlík.