Na programu 5. schůze Senátu, která bude zahájena 8. března, bude i projednávání autorského zákona. Diskusi o novelizaci autorského zákona uspořádala dva týdny před schůzí stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky a místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Pozvání k diskusi přijali mimo jiné Roman Strejček, předseda představenstva Ochranného svazu autorského, ředitel Dilia (Divadelní, literární a audiovizuální agentura) Jiří Srstka, předseda Sdružení knihoven ČR Tomáš Řehák a další odborníci. Diskuse se zúčastnila rovněž náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, představitelé veřejnoprávních médií i členové garančních výborů z Poslanecké sněmovny i Senátu.
Nejvíce času z téměř tříhodinové debaty zabraly výměny názorů na to, co je špatně na autorském zákonu z pohledu těch, kteří musí kolektivním správcům autorských práv platit. „Stoprocentně souhlasím s tím, že zákon je napsaný tak, že uživatelé mají pouze povinnosti, zatímco – neříkám autoři – záměrně říkám kolektivní správci mají pouze práva. Začíná to tím, že kolektivní správci jako jediný typ subjektu v České republice mají automaticky právo na dvojnásobek své sazby za tzv. bezdůvodné obohacení. V praxi to vypadá tak, že je absolutní diktát – o kterém by se mohlo komunistické straně z doby pátého článku Ústavy Československa jenom zdát – kolektivních správců nad uživateli,“ tvrdil Martin Kureček z Asociace hotelů a restaurací.
Provozovatelé hotelů si stěžují na vyhrožování od správců práv
Připomněl, že se to týká nejen restaurací a hotelů, ale i prodavačů, opraven kol, servisů, prostě každého, kdo má nějaký přijímač na provozně a čelí každoročně tomu, že v průběhu roku, nikoli předem, za ním přijde nebo mu kolektivní správce pošle smlouvu s návrhem nějaké částky. „Když s vámi jedná, tak automaticky většina z nich vyhrožuje: podepiš, nebo zaplatíš dvojnásobek. V paragrafu 40 je totiž napsáno, že za bezdůvodné užívání, tedy bez toho, že máte zaplaceno, můžete být potrestán dvojnásobkem požadované sazby. To je jediný obor, kde není nutné prokázat, jaká byla dotyčnému způsobena škoda. Napíšou – chtěli jsme po něm pět tisíc, soude, vyměř mu deset tisíc plus náklady řízení. To je absolutně nemravné,“ upozornil zástupce Asociace hotelů a restaurací.
Podle jeho názoru by bylo normální, když se tváříme, že autorský zákon je oblast soukromého práva, aby se o cenách jednalo dopředu. Praxe je totiž taková, že za televizi a rozhlas umístěné v provozovně se vždy jedná až v průběhu roku. „Neodpustím si i jeden šťouchanec na účet Sněmovny a předkladatele, protože došlo ke kuriózní situaci. Sněmovna zavedla do zákona poměrně podrobný proces, jak se vyjednává. Ale cestou pozměňovacího návrhu pana místopředsedy Sněmovny Vondráčka, který byl schválen, vyškrtla, o čem se jedná. Z toho paragrafu totiž vypadlo ‚o kterých právech a oceněních se jedná‘. Takže máme popis procesu, ale nemáme o čem jednat,“ upozornil Martin Kureček.
Předseda OSA tak dlouho počítal, až se dostal na tři koruny a 33 haléřů
Roman Strejček, předseda představenstva Ochranného svazu autorského, se ve svém příspěvku ohradil vůči tomu, že se jedná o nějaké řetězení plateb, když provozovatel platí koncesionářské poplatky za ČT i za ČRo a navrch ještě správcům práv, tedy opakovaně. „Věřím, že jsme součástí nějakého civilizačního okruhu, v němž jsme vázáni příslušnými směrnicemi a rovněž rozhodnutím Evropského soudního dvora, jímž je judikováno užití na hotelových pokojích. Nejedná se o žádné řetězení plateb. Zkrátka tvorba uměleckého díla je na začátku nevyčíslitelná, nikdo neumí říct, jaká ta cena má být, protože cenu toho díla určuje až samotné užití, jeho obliba, posluchači, diváci,“ konstatoval předseda OSA Roman Strejček.
Psali jsme:
Na konkrétních příkladech pak ilustroval, jak mizivý peníz kolektivní správci autorských práv od uživatelů ve skutečnosti dostávají. „Kumulovaně zaznívají statisíce, miliony, ale pojďme si říct, jak to v reálu funguje. Sazba v úhrnu, ať se to dobře počítá, činí za všechny kolektivní správce práv sto korun za pokoj a měsíc. Při padesátiprocentní vytíženosti se bavíme už o padesáti korunách za pokoj a měsíc. Ze třiceti dnů v měsíci je tedy hotel v průměru obsazen patnáct dnů. Tedy vychází to na tři koruny a 33 haléřů bez DPH za jeden pokoj na den. Při cenách za ubytování na jednu noc u provozovatelů sdružených v Asociaci hotelů a restaurací, které zpravidla dosahují čtyř až pěti hvězd, jde o částku tří, čtyř až pěti tisíc, v níž se ty tři koruny a 33 haléřů za všechny kolektivní správce vůbec nepoznají,“ přesvědčoval šéf OSA Roman Strejček s tím, že hudba je velice silný marketingový nástroj, avšak v těchto cenových relacích velice levný.
Senátor se málem rozplakal, ale za televizi na hotelovém pokoji by neplatil
„Ještě chvíli a OSA by mě rozplakala, jak mě dokázala kdysi rozplakat paní Gajdůšková,“ rozesmál většinu přítomných místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. „Ještě chvíli a OSA bude hoteliérům vracet peníze, ještě chvilku by trvaly ty výpočty a už by jim prachy tekly zpátky, to je bomba. Takže za prvé. Evropský soudní dvůr sice občas rozhodne něco racionálně, ale jinak je to parta soudcokratovská, která, bohužel, začala ovládat svět. A druhá věc. Rozumím tomu, jestli dole v hotelové hale je velká televize, což se běžně dělá. Přijďte k nám, máte pivo a k tomu fotbal, výborně, tak provozovatel zaplatí. Ale co já dělám na pokoji, jestli mám tu televizi jenom jako kulisu pro milování s kolegyní nebo s kýmkoli jiným, tak do toho OSA opravdu nic není a Evropské unii dvakrát,“ prohlásil Jaroslav Kubera.
Jaroslav Kubera
Prý ho ani úžasné výpočty předsedy OSA nepřesvědčí o tom, že televize na pokoji je veřejná televize a že by se z ní proto mělo kolektivním správcům autorských práv platit. Nechal by dohadování na obou stranách a neupravoval by to zákonem. „Tisíc maličkostí zabilo vola, a o tom to je. Tohle je jen zlomek z debilnosti, kterou tady budeme na příští schůzi projednávat. Jedna lepší než druhá. Nic by se nestalo, kdyby některé zákony vůbec neexistovaly. Vzpomínám si, když jsem tu seděl proti Komárkovi, tak jsem se bál zazpívat písničku Komáři se ženili, kterou jsem měl jako vtip, protože jsem čekal, kdy přiběhne OSA. Já si na půdě skládám svoje skladby, budu z toho také platit, že hraju na varhany, při volbách, když to jsou moje originály, jak melodie, tak slova?“ bouřil místopředseda Senátu.
Je nepřijatelné, aby si OSA libovolně a bez kontroly nastavovala pravidla
Autorský zákon ale nejsou jen poplatky z hotelů a restaurací. Před půldruhým rokem se tímto problémem začal zabývat senátor Ivo Valenta, kterého oslovily folklorní soubory. „Impuls přišel ze Slovácka, ze souborů, které tam působí a s nimiž jsem v častém kontaktu. Pomohl jsem jim prosadit do Poslanecké sněmovny novelu, která by je osvobodila od placení neautorských písniček a od složité administrativy. Začal jsem se tím více zabývat a když jsem postupně začal odkrývat různé aspekty, řekl jsem si, že je to problém, který se musí vyřešit, narovnat. Že jde o téma, které musí takzvaně zvednout ze židle víc lidí. I například to, že by obce měly platit jen za tlampače, ne za odehrané písničky. To je absurdní a nemůže to tak zůstat,“ vyjádřil se už dříve Ivo Valenta k tomu, proč se této záležitosti tak intenzívně věnuje.
Nezávislý senátor zvolený na kandidátce Strany soukromníků v obvodu Uherské Hradiště usiluje o to, aby si novela autorského zákona vzala na mušku také Ochranný svaz autorský. „Trvám na tom, aby byl zřízen dozorový orgán nad tímto naprosto netransparentním spolkem. OSA hospodaří s penězi nás všech a nikdo neví, jakým způsobem s nimi nakládá. To je praxe, která nemá obdoby a kterou musíme změnit. Ročně se totiž jedná až o jednu miliardu korun. Zřízení tohoto nového stupně kontroly je navíc i v zájmu samotných autorů a současně jednou z podmínek pro další navyšování sazeb autorských poplatků. Stávající situaci, kdy si OSA libovolně nastavuje pravidla svého fungování bez veřejné kontroly a neúměrně navyšuje poplatky, totiž považuji za nepřijatelnou, nemorální a dlouhodobě neudržitelnou,“ kritizoval Ivo Valenta stávající praxi.
Knihkupci a nakladatelé žádají od státu slušnost a serióznost
Na průběh diskuse u senátního kulatého stolu zareagoval Martin Vopěnka ze Svazu českých knihkupců a nakladatelů. „Vidím, že se z toho zákona stává taková pohádka o zlé Ose a nešťastných hostinských. Já zastupuji spíš majitele slovesných děl a pro nás náhradní poplatky nejsou, bohužel, tak významné, a to v mnoha řádech, jako pro hudebníky. Na druhou stranu my vytváříme hodnoty, které slouží i ke vzdělání, nejenom k zábavě. Měli bychom si říct, o co při náhradních odměnách jde. Ta filozofie toho je taková, že stát uznává, že slovesná díla jsou pro společnost nějakým způsobem významná. Natolik významná, aby mělo smysl je zdarma půjčovat v pěti tisících knihovnách, které máme. Mělo by to ovšem být spravedlivě státem vyváženo jakousi ‚národní dohodou‘, že ti tvůrci za to dostanou spravedlivé náhrady,“ požadoval Martin Vopěnka.
„Spisovatel, který napíše třeba za rok stostránkovou knížku a má ji umístěnou v knihovnách, dostane náhradní odměnu za veškeré vypůjčování asi dvě stě korun za rok. Už deset let se řídíme sazebníkem, který přiznává autorům náhradní odměnu padesát haléřů z výpůjčky, nakladatelům nulu, přitom nakladatelé jsou ti, kteří do toho duševního vlastnictví investují. My nejsme zlí lidé, kteří chtějí přijít do malé knihovny a vybírat tam poplatky. My to chceme na státu, aby nastavil spravedlivé podmínky. Náš návrh, o který jsme bojovali, je, abychom se po deseti letech vrátili ke koruně pro autory, která byla v tehdejším původním návrhu, a zavedli nově korunu pro nakladatele. I poté, co to bude koruna plus koruna, to budeme chápat spíše jako symbolické vyrovnání, že stát je ochoten slušně a seriózně jednat s tvůrci a že si váží toho, že tady slovesná díla vznikají,“ vysvětlil Martin Vopěnka postoj knihkupců a nakladatelů.
Senát by se návrhem neměl zabývat, jinak by to teprve byl guláš
Jaký bude osud novely autorského zákona v Senátu tak není vůbec jasné, i když jednu z možností nastínil jeho místopředseda Jaroslav Kubera. „Vstával jsem dnes v pět hodin, abych si přečetl legislativu. A když jsem si ji přečetl, tak jsem omdlel. Došel jsem pro mě k jednoznačnému závěru. Buď Senát, aby se nestyděl, tak řekne, že se nebude tím patláním zabývat, a nechá to na Poslanecké sněmovně, ať si to zodpoví, anebo zamítnou. Odmítám variantu, že to tady nějak ušmudláme, protože to by se pak předkladatel divil, co všechno mu senátoři do předlohy vpraví. A nedejbože, aby pak poslanci vyměkli a schválili to, co Senát pozměnil. Pak z toho teprve budete mít ten správný guláš. Před tím vás varuji,“ obrátil se Jaroslav Kubera závěrem na náměstkyni ministra kultury Petru Smolíkovou, která u senátního kulatého stolu zastupovala předkladatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
