První slovo dostala Hybášková, která v současnosti pracuje na stejné pozici velvyslankyně EU, ale v Namibii. Na otázku, aby přiblížila situaci na Blízkém východě a vysvětlila publiku, proč vlastně lidé ze Sýrie odcházejí, se rovnou jala vysvětlovat, co bychom měli dělat. „Musíme se k Iráku vrátit. Irák je obětí souhry tří faktorů na mezinárodní scéně, za prvé je to ‚American colony‘, takže není důvodu pro Evropany, abychom se o Irák starali. Za druhé: Zase Irák? Už deset let Irák a pořád Irák; fakt, že je to Irák je strašná věc, ale je to pravda. A za třetí, máme toho dost v Sýrii, abychom se zabývali Irákem,“ sdělila Hybášková a dodala, že Irák je jedním z hlavních témat jak Evropské unie, tak i OSN.

Následně vyrukovala se statistikami Světové zdravotnické organizace. Irák totiž zažívá i jiná příkoří, nedávno totiž proběhly velké deště a v současnosti je mezi obyvateli Iráku 2400 potvrzených případů cholery. V životní nouzi v Iráku žije necelých 9 milionů lidí. V okolních zemích je však dalších zhruba 13 milionů lidí, ve zcela bezvýchodné situaci, která se neustále zhoršuje. „Ráda bych se s vámi podělila o nějaké optimistické zprávy, ale bohužel v tento okamžik se zdá, že krize je to opravdové slovo, které je na místě,“ shrnula Hybášková. „Krize je, když přicházíme pozdě,“ dodala. V průběhu debaty ještě podotkla, že nejhorší číslo je podle ní ale 220 000. To je počet lidí, kteří se raději vrátili žít na území Islámského státu, než aby zůstali v uprchlických táborech.

„O Iráku se dá říct jedině, je to země, která je vyčerpaná vším. Irácko-iráckou válkou, mnoha lety sankcí,“ řekla Hybášková a dodala:„Ta společnost je dodneška kriplovaná, to je to správné slovo, těmi sankcemi.“ Zároveň také nezvládli ani příchod, ani odchod Američanů. Američané však také svůj odchod nezvládli. Poté se v zemi krize ještě prohloubila. Lidé se podle Hybáškové ocitli v „zoufalé nespravedlnosti“. Dodala, že se jako reprezentant Evropské unie snažila o „reportování“, co to jen šlo, když byla ještě ve funkci.

Mrkvička nejdříve zabrousil do historie a vyprávěl, jak to v Sýrii vypadalo před začátkem občanské války. Mluvil o tom, jak se pořádaly mírumilovné demonstrace proti režimu, ne nepodobné sametové revoluci, ty však byly brutálně potlačeny. Zmínil i to, jak Evropská unie uvalila na režim, který mučil a zabíjel svoje občany, sankce na dovoz luxusního zboží. Dodal, že souhlasí s výkladem Hybáškové, že jsme přišli pozdě a na vině jsou podle něj Čína s Ruskem, jelikož nepodpořily rozhodnutí OSN k vojenskému zásahu v Sýrii.

„My pracujeme na severu Sýrie, v zásadě nepracujeme na územích, která má pod kontrolou režim Bašára Asada. Nikoliv proto, že bychom si mysleli, že tam ti lidé netrpí, oni tam také trpí, ale z důvodu toho, že vlastně nemůže jedna organizace pracovat na obou stranách,“ řekl Mrkvička a dodal, že by se mohlo něco přihodit zaměstnancům Člověka v tísni. „Možná jste slyšeli o tzv. barelových bombách, což je věc, kterou používá Bašár Asad. Jsou to v zásadě barely z betonu naplněné trhavinami, které hází vrtulníky na města. Asi je každému jasné, že tohle nejsou zbraně, které by cílily na strategicky vojenské cíle,“ vysvětlil Mrkvička a podotkl, že nejbezpečnější místo v Sýrii jsou hranice s Izralelem, „nepřítelem“.