Mohou to být i děti vaší sousedky. Mají hlad a lidé to nevědí

Podíváme-li se na další čísla, která ukázala zmiňovaná studie, ani ta nedávají důvod k radosti. Jestliže děti vyrůstají s jedním rodičem, převažuje soužití dítěte a matky. Problém je, že 13,6 procenta těchto „sólo matek" je nezaměstnaných. Spěje to pak k tomu, co průzkum také nekompromisně ukázal: Až 50 procent žen s dětmi se po rozvodu ocitá na hranici chudoby.

Samozřejmě, osamělé ženy, navíc s dětmi, to neměly nikdy v historii jednoduché – ovšem pokud taková žena žije v 21. století uprostřed Evropy, jsou některé poznatky z praxe (většinou neziskových organizací a společností, poněvadž většina státních úředníků nemá příliš času se věnovat případům individuálně a do hloubky), poměrně udivující.

Děti nejsou hladové jen v Africe. Někdy mohou mít hlad i u sousedů

Podobně tomu je i v případě odhalení toho, že nejen v rozvojových zemích daleko od nás hladovějí děti. Že to znají i některé české děti. A to přesto, že jejich rodiče neberou drogy, neholdují alkoholu a ještě k tomu mnohdy pracují. „Je stále hodně lidí, kteří tomu odmítají uvěřit a nechápou, že někdo v takové situaci, klidně i z jejich okolí, může být. My jsme s naším projektem, v němž platíme prostřednictvím škol dětem z rodin, které nemají na školní obědy, jídlo, přitom začali vloni. Za jeden jediný školní rok se v něm podařilo podchytit 370 žáků z 93 škol po celé republice,“ prozradila ParlamentnímListům.cz Jana Skopová ze společnosti Women for Women. (Projekt nazvaný Obědy pro děti začal 12. září 2013.) Jak dodala, i v těchto dnech, kdy děti ještě ani do školních lavic neusedly, je jisté, že žadatelů o tento druh pomoci bude hodně.

„Bohužel, ne všichni vědí, že takovýto druh pomoci existuje. Proto se dá předpokládat, že denně hladovějících dětí bude po republice daleko více,“ konstatovala ještě Skopová. I proto se společnost Women for Women rozhodla zahájit spolu se začátkem školního roku také reklamní kampaň, ve které bude veřejnost o tom, jak pomoci, informovat. Problém totiž sám o sobě na sebe váže i další problémy. Například to, že jsou děti kvůli tomu, že nemají to, co ostatní vrstevníci, vyčleňované z kolektivu, někdy i terčem šikany. To se odráží na jejich psychice a mnohdy si odnášejí takové trauma celoživotně. Rodiče (z velké části právě sólo rodiče – tedy samoživitelé) o svých problémech také nechtějí hovořit, poněvadž narážejí na bariéru vycházející ze staročeské „moudrosti": Sytý hladovému nevěří. V populaci totiž stále většina rodin, i těch takzvaně sociálně slabých, závislých jen na sociálním systému, takovéto problémy řeší spíše individuálně. Najít tedy někoho, kdo by i rodičům, kteří na obědy skutečně nemají, vysvětlil, že by se neměli bát či stydět požádat o pomoc, protože někdy jsou zkrátka životní okolnosti krajně nepříznivé, je většinou nemožné.

Většina Čechů si odmítá připustit, že je v některých domácnostech situace tak žalostná. Nevěří tomu

Dochází proto k sociální vyčleněnosti celé domácnosti, přičemž pro děti je situace podstatně těžší.

„Obědy pro děti je projekt určený těm školákům, jejichž situace je vážná a dlouhodobá, někdy se zdá, že dokonce trvalá. Takové děti nemají před sebou mnohdy vidinu zlepšení stavu, a tak jsou pro ně obědy ve školní jídelně často jediným pravidelným teplým jídlem. Ve výběru dětí, kterým se rozhodneme pomáhat, se přihlíží k potřebnosti podpory a sociální situace rodiny dítěte. Na výběru se podílí aktivně škola, jsou dána kritéria pro výběr a se školou se vše řeší individuálně,“ prozradila dál pro ParlamentníListy.cz Skopová. Doplnila, že pomoc takovým dětem je diskrétní, jejich jména se nikde nezveřejňují, ví o nich jen příslušná škola. Diskrétnost takovému dítěti a vlastně celé (i když většinou neúplné) rodině zaručuje to, že nejsou vystaveni posměchu, šikaně či nepochopení.

Nutno dodat, že společnost, kterou založili manželé Tykačovi, pomáhá konkrétně, jmenovitě ještě v další oblasti, ve které dosud není schopný reagovat na potřeby osamělých rodičů s dětmi stát. Při řešení krizových situací, které vedou často ke ztrátě bydlení a tím pádem i ohrožení bezpečného života a možnosti starat se a vychovávat děti, nabízí těmto sólo rodičům (zatím pouze matkám) tříletý komplexní program komplexní služby psychosociální pomoci. Jednodušeji vyjádřeno – v první řadě bydlení pro matky s dětmi za zvýhodněných podmínek, poradenství, asistenci při jednání s úřady, napojení na další podpůrné zdroje pomoci i celkovou finanční podporu pro rozšíření vzdělání a kvalifikace (to se týká spíše rodičů).

Stigmatizace sólo rodičů?

Pravdou je, že vnímání rodin takzvaných sólo rodičů (častěji samoživitelů) okolím hraje roli v jejich celkové situaci. I to může být důvodem toho, proč se o tom, jak některé děti opravdu strádají, spíše mlčí a většinová společnost tomu spíš odmítá uvěřit.

Zatímco na jedné straně sledujeme neustávající nárůst rozvodovosti a snížení vnímané hodnoty manželství ve společnosti, na druhé straně stále stoupá tlak zastánců tzv. „tradiční rodiny". Údajně proto, že je to jediná žádoucí sociální norma. To podle odborníků v důsledku může zesilovat stigmatizaci sólo rodičů jako těch, kteří nedokázali založit či udržet „úplnou rodinu".

Na skutečnost, že „sólo rodičů" v České republice přibývá, reagovala před časem i společnost APERIO projektem nazvaným Rodiče samoživitelé/ky a trh práce. V rámci projektu dokonce vytvořila mezinárodní odbornou pracovní skupinu, která si klade za cíl zmapovat aktuální potřeby sólo rodičů a jejich rodin a navrhnout opatření, která by zlepšila jejich celkovou situaci.

Do tematické sítě jsou zapojeny organizace ze Skotska, Anglie, Irska a Slovenska s dlouholetými zkušenostmi s pomocí těmto rodinám. Součástí projektu je získání know-how od zahraničních partnerů, kteří ve svých zemích již několik desetiletí poskytují široké spektrum služeb a podpory rodinám sólo rodičů. Problematika sólo rodičů je totiž i podle APERIO v ČR doposud veřejností i úřady opomíjená.

Sólo rodiče diskriminováni být nesmějí. Jenomže praxe je jiná…

Je dobré uvést, že osamocení rodiče se při snaze o uplatnění na trhu práce, zajišťování obživy a slaďování pracovního vytížení s péčí o rodinu potýkají s řadou obtíží a překážek i bez toho, aniž by se ocitli v bezvýchodné situaci, kdy je pak třeba jim pomáhat třeba i hrazením obědů pro děti.

„Podle zákona nesmějí být ze strany zaměstnavatelů sice nijak diskriminováni, ale zkušenost stále ukazuje, že vyjde-li najevo jejich životní situace, jsou jejich šance u potenciálního zaměstnavatele ještě nižší než u rodičů malých dětí obecně. Pracovní právo ani právo sociálního zabezpečení přitom téměř nezohledňuje specifika jejich situace. Jejich zvýhodnění byla postupně zrušena, v zákoně zbylo pouze několik drobných úprav: Například, že nesmí být vysíláni na služební cestu mimo bydliště bez svého souhlasu, doba ošetřovného při nemoci dítěte činí 16 dní (oproti 9 dnům u ostatních rodičů),“ připomíná konzultantka společnosti APERIO Silvie Novotná.

Poukazuje pak též na to, že výrazným problémem, který může už tak většinou nelehkou situaci ztížit, je výživné. Tedy výživné, které druhý rodič neplatí, jak má. „Existují sice určité nástroje pro jeho vymáhání, jako jsou exekuce a nově i pozastavení řidičského průkazu, avšak jeho neplacení povinným rodičem je stále velmi častý jev, který přispívá k těžké finanční a sociální situaci těchto rodin,“ shrnula pro ParlamentníListy.cz Novotná.

V tomto ohledu proto Asociace neúplných rodin ostře vystupuje proti návrhům, aby se při podávání exekucí (právě z důvodu neplacení alimentů) v blízké době musel skládat u soudu několikatisícový poplatek věřitelem, který částku bude po exekutorovi chtít vymoci. Jisté je totiž to, že i tento moment by už tak v některých případech velmi smutnou a těžkou situaci neúplných rodin vyhrotil.

Riziko chudoby u takovýchto rodin narůstá

I když již na samém počátku našeho článku je uvedeno, že do chudoby a těžko řešitelných situací někdy padnou i kompletní rodiny, podstatně více jsou tomu náchylnější právě samoživitelé.

Neziskový sektor, který se pomocí těmto skupinám obyvatel zabývá (někdy více, jindy méně účelně), upozorňuje pak v těchto souvislostech na to, v čem pokulhává i ve srovnání s jinými zeměmi Evropy náš stát. Asi nejpalčivější je to, že by měla být především vytvořena opatření týkající se sociálního bydlení, a to nejlépe v podobě zákona. Je totiž známým a mnoholetým faktem, že sociálních bytů v odpovídající kvalitě je v současnosti nedostatek. Poté, co je v Česku pouze tržní nájemné, je situace ještě horší. Navíc řada rodin, co jsou na tom špatně, sociálním systémem propadává, protože je na jeho hranici. Znamená to, že například na příspěvek na bydlení nedosáhnou, avšak na nájem v nájemním bytě nemají dostatek finančních prostředků. O tom, že ani ubytovny nejsou vhodným řešením, asi není třeba se nijak detailně rozepisovat.