Na začátku besedy se zhruba dvacítka přítomných, především žen středního věku, dozvěděla o jejím tatínkovi, Václavu Žilkovi, který učil na plzeňské konzervatoři na flétnu. „Protože jsme byli katolická rodina a v tehdejší politické situaci jsme byli nepopulární, takže jsme nemohli cestovat,“ řekla populární herečka. „Takže za odměnu, když jsem byla moc hodná, tak byla cesta do Plzně na skútru s tatínkem. Takže jsem tu dvakrát v životě byla a vždy jsem měla pocit, že jedu na Západ. Že Mnichov je předměstí Plzně,“ uvedla za smíchu přítomných Veronika Žilková.

Trapasy a ztráty

V západočeské metropoli se prý také seznámila s Martinem Stropnickým. „V Československém rozhlasu jsme tady točili pohádku o Nicce Nicotné. Bylo to o tom, jak služtička Nicka Nicotná sbalí prince a přivede jej k pravé radosti ze života, protože on byl nafoukaný princ a ona taková služtička. Trošku nám to zůstalo doma… Já mám doma nafoukaného ministra a já jsem jenom služtička,“ glosovala domácí vztahy za zájmu auditoria Žilková.

„Všechno ostatně provází nějaký trapas, protože samozřejmě že tato pohádka je smazaná. Já jsem ji hledala a chtěla jsem ji dát jako dárek svému muži, ale prostě asi přijela nějaká lepší umělkyně a lepší umělec a na naši pohádku natočili něco jiného. Takže pohádka neexistuje, stejně jako kniha, kterou jsem napsala o životě se svým mužem,“ vylíčila situaci žena ministra obrany „Docela roztomile jsem o tu knihu přišla, je z ní zachovaných pět kapitol. Nesla jsem ji vydavateli, měla vyjít na Vánoce před dvěma roky. Cestou jsem se zastavila ještě na mezinárodní konzervatoři, kde učím. Mám tu dvě studentky, které jsou Plzeňačky… Holky, kde jste?“ hledala je očima mezi přítomnými. „Ony odešly? Asi jo, asi je nezajímá, co říkám,“ prohodila Žilková a pokračovala: