Už za první republiky byl četníkem a dodnes je na to hrdý. „Nikomu jsme neubližovali, ale měli jsme respekt,“ vzpomíná na polovinu třicátých let oslavenec, který sloužil v Nýrsku na Klatovsku. „Četník, to byl pojem, to bylo něco. Věděli jsme o všem, co se šustne a nazpaměť jsme museli znát desítky a desítky zákonů, abychom to rovnou sdělili zadrženému.“ Dodnes pan Matějka cituje některé zákony a jak říká, už to se zrakem a sluchem není ono. A přesto si občas vezme harmoniku a zahraje si nebo zazpívá pro pár zájemců.

„Bylo nás pár na velkou část území, takže jsme se moc nezastavili,“ vzpomíná dále. Když jej byl nedávno navštívit jeho žák – policista, “zralý“ osmdesátník, nemůže pochopit, jak to, že „uniformy“ už nemají takový respekt. „My jsme ty lidi znali jménem a oni nás. V rajonu jsme dělali léta, tak jsme znali každé údolíčko,“ vzpomíná dále.