Novináři jsou žumpa, řekl Zeman. Víte, co za tím tehdy bylo? říká analytička. Rozebírá poslední křiky proti prezidentovi a praví: Jako z jisté příručky z USA...

07.02.2015 20:55

KOMENTÁŘ Novinářka a analytička Irena Ryšánková se v komentáři pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad vztahem médií k prezidentu republiky. Nejmenovaný novinář prý kdysi Zemanovi notně ublížil, ale dodnes se za to neomluvil a kolegové z novinářské obce se od něj nedistancovali. Naopak se postavili proti Zemanovi, kterému se daří i navzdory mediálnímu tlaku.

Novináři jsou žumpa, řekl Zeman. Víte, co za tím tehdy bylo? říká analytička. Rozebírá poslední křiky proti prezidentovi a praví: Jako z jisté příručky z USA...
Foto: Michal Kamaryt, ČTK
Popisek: Miloš Zeman na pražské konferenci k výročí konce holocaustu

"K novinářskému vzteku přispěl i fakt, že Zeman byl a dodnes je úspěšný. Novináři jsou ve valné většině středpravicoví liberálové, mnohdy dokonce pravicoví anarchisté. Nemyslím, že mnoho z nich zná nějakého skutečného pracujícího, opravdového dělníka, který se živí rukama kdesi na vesnici na Vysočině. Navíc Zeman vyhrál „proti všem“ novinářům kdysi parlamentní a později i prezidentské volby. Stal se premiérem úspěšné vlády, později prezidentem a vyrazil tak dech těm, kteří se navzájem přesvědčovali a dodnes mnozí ještě přesvědčují, že kníže je tím jediným pravým," poznamenává Ryšánková v komentáři pro ParlamentníListy.cz.

To, že lid rozhodl proti vůli novinářů, navíc prý posílilo jejich vztek, který si na prezidentovi vylévají dodnes. Prezident něco pronese, oni z jeho výroky vytrhnou část a za tu ho zkritizují. Pro příklad prý nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na "kauzu handicapovaní", totéž se pak opakovalo u "kauzy Ferdinanda Peroutky".

Proti médiím, která ale postupně ztrácejí svůj vliv a jen "plivou jed", stojí většina klidných občanů. Na diskusích o Miloši Zemanovi se podle autorky zkrátka ukazuje, kdo je co zač. 

Celý komentář Ireny Ryšánkové:

Kdysi dávno, když jsem byla mladou žurnalistkou, řekl Miloš Zeman, že novináři jsou žumpa a přidal ještě několik dalších jadrně českých slov. Tehdy jsem byla, samozřejmě, pobouřena. Dnes, kdy je mi o pár desetiletí víc, vím, že kdyby mi tehdy udělal někdo něco takového, jako jeden nejmenovaný novinář, nyní již úctyhodný šéfredaktor, Miloši Zemanovi, nejen bych o něm prohlásila, že je žumpa, ale asi bych jej rovnou zabila. Přičemž nevěřím, že onen novinář již pochopil, jakého etického prohřešku se tehdy ve jménu senzacechtivosti a televizní sledovanosti dopustil. I když je mu už o dvacet let víc, dodnes nenávidí stejně vášnivě cokoliv levicového, včetně ČSSD a Miloše Zemana, který podle svých slov stále levicovým sociálním demokratem zůstal.

Novináři to paušalizující vyjádření Zemanovi nikdy nezapomněli. Ale protože tehdejší předseda ČSSD nezveřejnil důvod, proč se takto radikálně vyjádřil o všech, dodnes neznají důvod, proč to vlastně Miloš Zeman řekl. Zeman novinářům také nikdy nezapomněl, že se nikdo z nich na páteční tiskové konferenci od dotyčného novináře a jeho čtvrteční reportáže pro TV NOVA nedistancoval a za jeho selhání se neomluvil. Pravdu zná jen Zeman, tehdejší vedoucí tiskového oddělení Lidového domu Pešek a několik málo pamětníků, kteří se styděli, ale většinou dodnes mlčí. Oni přece neselhali… Opravdu neselhali? Kdo ke zlu mlčí, podílí se na něm. K novinářskému vzteku přispěl i fakt, že Zeman byl a dodnes je úspěšný. Novináři jsou ve valné většině středopravicoví liberálové, mnohdy dokonce pravicoví anachisté. Nemyslím, že mnoho z nich zná nějakého skutečného pracujícího, opravdového dělníka, který se živí rukama kdesi na vesnici na Vysočině. Navíc Zeman vyhrál „proti všem“ novinářům kdysi parlamentní a později i prezidentské volby. Stal se premiérem úspěšné vlády, později prezidentem a vyrazil tak dech těm, kteří se navzájem přesvědčovali a dodnes mnozí ještě přesvědčují, že kníže je tím jediným pravým. „Kníže k lidu blíže,“ pěli intelektuálové z PEN klubu. Zeman novinářům dodnes nezapomněl, co nemravného a zavrženíhodného provedli jemu a jeho rodině. A tak je to dlouhá cesta, plná šarvátek.

Zatímco před prezidentskou volbou mělo p.t. novinářstvo Zemana za vcelku roztomile neškodný zjev, hovořící z Vysočiny, po jeho zvolení miliony občanů přitvrdilo.

Mnoha zájmovým skupinám v tu chvíli něco nevyšlo… Odvolán pro neschopnost byl i americký velvyslanec. Investice do kandidátů se nevrátily. Lid rozhodl. Lid převezl nejen p.t. novinářstvo tím, že zvolil lidového „Miloše“ a ne elitáře. A tak se zrodil přetrvávající bezmocný vztek těch, kterým se dnes posměšně říká „pražská kavárna“.

Každý výrok Miloše Zemana je obsesivně zveřejňován s titulky vytrženými z kontextu. Výroba nesouhlasu – či rozhořčení, chcete-li – probíhá jak na běžícím pásu.

Vzorec se poměrně jasně opakuje- Zeman něco řekne (ano, většinou je to provokativní) – v titulcích se objeví kus výroku a v článku vhodně další, pečlivě vybrané kusy. Prezidentův mluvčí se ohradí proti misinterpretaci či dezinterpretaci a je označen za lháře. Po vlně odsudků a emocí se zjistí, že sice prezident na dané téma pohovořil, ale vše bylo venkoncem poněkud jinak.

Bylo tomu tak s inkluzí mentálně postižených do vzdělávacího procesu základní školy. Prvně se ozýval křik o odporném muži, který nemá rád postižené. Křičelo se dva dny, někteří tělesně postižení neváhali napsat srdceryvný a odsuzující přípis. Potom se zjistilo, že se sice prezident vyjádřil o postižených, ovšem výrok nebyl zveřejněn celý a že o inkluzi mentálně postižených do vzdělávacího procesu základní školy pochybuje i řada pedagogických odborníků. Kauza utichla.

Potom přišly na řadu výroky Ferdinanda Peroutky. To byla kauza poněkud intelektuální. Zeman upozornil na to, že ani žurnalistická ikona nebyla vždy ikonou a že i Ferdinand Peroutka se morálně ohnul. Ano. Takový list Přítomnost by mohl vyprávět. Článek Ferdinanda Peroutky z 22. února 1939 "Češi, Němci a židé" (http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1939/1939_22_2.pdf) či poslední dva odstavce Peroutkovy realisticky poraženecké stati „Nový poměr k Německu“ z 29 prosince 1938 (http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1938/1938_29_12.pdf) hovoří za vše. Možná jsme opravdu „v kultuře neutrpěli skrze židy žádných škod“, jak tvrdí Peroutka, „věru nemáme žádnou příčinu být vděčnými německým židům a ani povinnost je ochraňovat…“, snad opravdu „bohatí němečtí židé sloužili ochotně rakouské vládě jako nástroj germanisace“ a „každý organismus se brání otravě cizí látkou“. Možná ani dnes ještě nezbývá než spolu s Peroutkou „v lokálním styku s německou říší pracovati pro další život svého národa na prostoru, který nám zůstal“… A nebo dnes, po více než 75 letech, říci o Peroutkovi i jeho listu pravdu.

Petr Zídek a různí historici si mohou hrdélka ukřičet, neboť do modly, pečlivě budované dvě desítky let, se nekope. Jenže modla nebyla vždycky modlou. Mně osobně je tisíckrát milejší Peroutka chybující a morálně selhavší, než Peroutka – světec, vždy plamenný a hrdinný - Fučík První republiky. Ostatně, Karel IV. byl taky děvkař. A Peroutka se ukázal jako někdo, kdo nakonec odmítl K. H. Franka. To ovšem nemění nic na tom, že na publicistickou servilitu se zapomínat nemá. Ani po tři čtvrti století. Vyzmizíkovaná minulost tvoří nerealistická očekávání budoucnosti, která, nenaplněna a zrazena, vedou ke kolektivní depresi a následné ochlokracii.

„Kauza pivovar“, kdy Zeman či jeho lidé údajně nechtěli, aby prezidenta obsluhovali postižení, vlastně souvisí s kauzou první. Inscenace, která selhala. Zeman údajně nemá rád postižené a tak se odněkud náhle zjeví jakási žena, která údajně již před čtrnácti dny slyšela jakési „muže z Prahy“, jak říkají někomu, že „ti dva tady nebudou“. Fakt, že se proti kampani deníku Právo ohradil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, je vcelku bezpředmětný, protože Hrad přece lže, i kdyby řekl, co je dnes za den, že. Bohužel celá „akce“ poněkud ztroskotala na odvaze majitele pivovaru, který tu hru nechtěl hrát a na až dechberoucí korektnosti redaktorů České televize. ČT tak demaskovala blamáž a redaktorka udělala právem z Práva agenturu JPP (Jedna paní povídala). Ale „žena bez předloktí“, která podle všeho celou aféru spustila, stejně prezidenta nechtěla ani vidět, ani obsluhovat, takže oč jde. Nad nepovedenou inscenací se zavřely vody. Připadá mi to jako Komisař Clouseau křížený s Městečkem Twin Peaks.

Zkrátka a dobře…

V posledních dnech ve mně sílí pocit, že to, co se odehrává v médiích, má rysy soustředěné kampaně, která vyústila v diskuzi poraženého prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera plédujícího za omezení pravomocí vzpurného prezidenta. Porážka „lidem“ se neodpouští. Zemanův silný mandát, demokraticky vzešlý z přímých voleb, musí být vrácen …

Jakkoliv Miloš Zeman není neomylný, je expresivně sebejistý a můžeme k němu mít jakékoliv výhrady, medializace jeho výroků vypadají až příliš organizovaně. Zeman zkrátka některým politikům, mainstreamovým médiím a jejich kavárnám vadí. Vadí čím dál víc. Je to jako z příručky amerického stratéga Gene Sharpa o tom, jak se tvoří sametové revoluce.

Nespokojenci s vlastními životy a ti, kteří potřebují k životu nepřítele jako čerta na zdi, na to celé radostně skáčou. Nemusí přemýšlet nad hypotékami, stavem mediálního trhu, potřebou odborů, nad tím, že lidé si tvoří už své názory bez nich. Je pohodlné mít nepřítele, na kterého někdo ukáže a pak už je to jen hrrr na něj. Miloš Zeman je dobrý cíl, kontroverzní, někdy neurvalý, provokující.

Ano, uznávám, že některé výroky i činy Miloše Zemana jsou na hraně. Ovšem až přespříliš často jsme svědky vytrhávání výroků z kontextu či útoků na něj. Slovník útočících připomíná archivní noviny z doby před padesáti a více lety.

Ona hysterie hloučku v kontrastu ke klidu většiny občanů ale svědčí o jednom. Že totiž doba silných médií už dávno není a novináři stále touží po tom, aby se vrátila. Mnozí stále ještě podvědomě inklinují k tomu přimykat se, či polemizovat s mainstreamem. Politickým či žurnalistickým. Neorientovat se podle reality, nezrcadlit skutečnost, ale stále hledat směr, odkud zaznívá mediální hukot. Marketéři (a to i ti političtí) toho umně využívají. Na sociálních sítích, při fragmentaci publika a dalších znacích rozpadu moci mainstreamových médií. Síla sítí v tomto případě spočívá v iracionálním a fakta nepotřebujícím utvrzování vzájemné nenávisti dvou táborů. Kultivovaná a o realitu se opírající pluralistická diskuse, respektující mnohost názorů a argumenty protivníků, se vytrácí ve jménu logiky fotbalového mače Sparty a Slávie. Losna nebo Mažňák? Dobro nebo zlo? Sociální sítě a diskuzní fóra jsou plná zlostného křiku bezmocně ponížených a frustrovaných. Články plné plivanců bohorovných.

Když jsem v posledních dnech viděla všechny ty, kteří radostně a bezmyšlenkovitě podléhají, uvědomila jsem si, že propaganda stále funguje tak, jako za starých časů. Nová média nenašla novou logiku, ani novou kulturu. Nenašla ani nové lidi.

Ale jsem tomu všemu docela ráda. Alespoň si člověk protřídí lidi a ví, čí pravice poletí nahoru první, až přijde nový Vůdce.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Irena Ryšánková

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

Sexuální násilí

Jak se v praxi bude dokazovat, jestli byl k souloži udělen souhlas či nikoliv? Nemám nic proti tomu, že jste změnili zákon, ale k čemu to v praxi bude? Co když jedna si budou strany v tom, zda byl udělen souhlas či nikoliv protiřečit?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

To Rakušan nechtěl: Ve věci migrace úder z nečekané strany

13:22 To Rakušan nechtěl: Ve věci migrace úder z nečekané strany

Ministr vnitra Vít Rakušan neříká české veřejnosti pravdu o migračním paktu. Tvrdí to už i koaliční …