V Česku je už 49 babyboxů. Na jaké číslo to chcete dotáhnout?
Tak napřed byl snem jeden, pak pět, deset a dvacet babyboxů. Dneska je jich 49 a mým cílem je 70 schránek, což zhruba odpovídá počtu okresních měst v Česku. Zatím úplně nejlepší a nejmodernější jsme otevřeli v Krumlově, ten je plně automatický a opravdu vymakaný. Ale bezpečné jsou všechny - i ty starší, i ty novější.
Kdy a kde bude ten jubilejní 50. babybox?
Ten bychom měli otevřít v dubnu v Českých Budějovicích. Je to poslední krajské město, které schránku nemá, protože ředitel zdejší nemocnice ji kategoricky odmítá. Ale na druhé straně díky náměstkyni hejtmana paní Ivaně Stráské (ČSSD) a díky dobrému člověku – řediteli krajské záchranky Marku Slabému - se podařilo, že babybox v Budějovicích nakonec bude. Další 51. babybox bychom chtěli zprovoznit v Táboře. Tam se to sice trochu vleče, ale věříme, že i tam prorazíme, a že se dobrá věc podaří. Koneckonců, tam se ukázalo, že je schránka potřeba. Za poslední dva roky tam našli dvě odhozené děti. Jedno živé, druhé bohužel mrtvé.
A která další města byste rád schránkami “záchrany dětí“ obsadil?
Těch míst je moc, ale pokud mohu jmenovat, tak je to třeba Havířov, Nový Jičín, Břeclav, Znojmo, Česká Lípa. Třeba Prachatice, Žďár nad Sázavou, nebo třeba Havlíčkův Brod. Představitelé krajů a měst mají různý přístup k té věci. Různý přístup je také ve věci finanční pomoci. Ono totiž pořídit jeden babybox znamená sehnat 250 tisíc korun od sponzorů.
Ale v každém kraji jsou přece poslanci nebo senátoři, kteří by sami mohli třeba přispět, ne?
No, ano máte pravdu – mohli by, kdyby chtěli. Ale zase musím říct, že s mnohými mám až přátelské vztahy a někteří skutečně pomáhají, jak mohou.
Jak je to obecně s politiky a jejich přístupem k problematice babyboxů?
Vesměs všeobecně kladný, nemám snad politika, který by byl nepřítelem. Já sám jsem nepolitický člověk, ale musím říct, že někteří jsou mi blíž, někteří dál. Nicméně, podařilo se mi přesvědčit třeba paní poslankyni Emmerovou, která ještě jako ministryně zdravotnictví, později jako hejtmanka, byla kategoricky proti schránkám. Nakonec jsme se “spřátelili“ a stalo se nevídané, kdy mi otevírala klatovský babybox. Tam prohlásila, že je to vlastně dobrá věc, že kdyby to zachránilo jedno jediné dítě, tak to má smysl. Vlastně řekla to, co říkám celou dobu já, že už kvůli jedinému dítěti to má svůj smysl. Dokonce mne pak navrhla prezidentu Klausovi na státní cenu. Tu jsem nedostal, ale vůbec mi to nevadí. Jsem rád, že jsem Miládku Emmerovou přesvědčil. To je pro mne daleko větší cena.
Prý ale existuje politik, kterému jste zakázal přijít na otevírání babyboxů.
No, zakázal, to přímo ne, ale existuje, ano, máte pravdu.
A kdo to je?
Je to Jiří Paroubek. Když se měl otevírat babybox v Teplicích, dozvěděl jsem se, že pan Paroubek má eminentní zájem přijít na tuto akci. Požádal jsem jej tehdy, aby to nedělal a nechodil. Dokonce jsem osobně do Lidového domu zanesl dopis, kde jsem ho poprosil, aby se této akce nezúčastnil.
A proč, bál jste se vajíček?
(dlouhý smích) … Ano, bál jsem se vajíček. Dokonce jsem v tom dopise snad i uvedl, že babybox je velmi citlivé elektronické zařízení, a že nemáme prostředky na jeho zbytečné opravy. Dopis jsem tehdy rozeslal jako tiskovou zprávu.
A poslechl Jiří Paroubek, reagoval nějak?
Poslechl a nereagoval.
Jak třeba lidovci vnímají odkládání dětí do schránek?
Neznám jejich vyhraněný názor, nicméně třeba přátelské vztahy máme s Janem Kasalem a vzpomínám si, že přišel na otevření 1. babyboxu v roce 2005 v GYN Centru v Hloubětíně. Tehdy přišla dokonce i tehdejší poslankyně Lucie Talmanová. Ta taky jako vůbec první ve Sněmovně pronesla slovo babybox.
Myslíte si, že kdyby politici změnili styl sociální politiky a byly lepší podmínky pro mladé rodiny či mladé matky, že by babyboxy neexistovaly?
To si paradoxně nemyslím. Samozřejmě, že ty podmínky nejsou ideální, ale ty odložené děti pocházejí z takových okruhů, kam stát ani nevidí. Je to tak nějak dané dobou a amorální společností. Celkovým uvolněním morálky. Nejsem žádný příznivec bývalého režimu, ale jsem si jist, že za bývalého režimu by žádná těhotná žena neunikla společenskému zdravotnickému systému. Automaticky se do něj nasypala a nestalo se, že by některá porodila tajně, či že by některá žena byla těhotná a její lékař o tom nevěděl. To musela být opravdu veliká výjimka. Kdežto dneska je to poměrně častý jev.
Jste v kontaktu s matkami, které dítě odložily, nebo naopak s novými rodiči odložených dětí?
Pouze s těmi, kteří mne kontaktovali sami. Dokonce jsem některým ženám rozmluvil umístění dítěte do schránky, nebo jsem přesvědčil, aby si dítě vzala zpět. A s některými novými pěstouny či náhradními rodiči se také občas potkám. Mám radost, když vidím, že se těm dětem daří dobře.
Vy sám máte děti. Jak vnímáte to, když někdo takto dítě odloží?
Já mám děti a neříkám, že to přímo schvaluji, ale myslím si, že u některých matek je to to nejserióznější, co můžou v dané situaci udělat. Rozhodně je neodsuzuji a nikdo by je neměl odsuzovat. Mnohdy si nedovedeme ani představit, v jaké situaci se nachází, když se takto rozhodnou.
Když jsem se ptal na děti, kolik tedy vy máte dětí?
(opět dlouhý smích)… Jéje, jak to mám spočítat? Vím určitě, že mám tři malé kluky – nejmenší Fanda tomu byl rok, pak mám dvouletého Ludvu, a pak mám osmiletého Matese. No a pak mám nějaké další. Vždyť má nejstarší dcera se narodila v roce 1969. Taky jsem už pětinásobným dědečkem. Nejstaršímu vnukovi je teď 24 let.
Více rozhovorů ZDE
Co byste popřál malým dětem, které jejich rodiče odloží?
Aby se pro ně co nejrychleji našla náhradní a kvalitní rodina. Aby se měly co nejlépe. A aby se měli tak, aby nikdy neměli potřebu třeba zjišťovat, kdo jsou jeho praví rodiče, pokud se to tedy dozvědí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
