Býti v dnešních dobách rozvodovým advokátem není žádný med, neb to, čím se živíte, je přepírání toho nejšpinavějšího prádla cizích lidí v takové míře, že z něj občas vyplavou i exkrementy. Samozřejmě že když se zabýváte rozvody, tak nemůžete ty, kteří k vám docházejí, brát jako standardní vzorek populace, avšak i pohledem za okna advokátní kanceláře se mi nejeví, že by se jinde rozprostíralo blaho láskyplných mezilidských vztahů a emoční trosky se shromažďovaly jen u mě. Srovnání, které je lepší než hádání, jak to „v normálním světě“ chodí, je srovnání s minulostí. Protože rodinné právo praktikuji již 27 let, mohu říci objektivně, že „tohle nebejvalo“. Nejde jen o hádky a rozchody partnerů, ale neshody, ba přímo nenávist mezi rodiči a dětmi, kupování si dětí penězi, anebo naopak zavrhování rodičů dětmi nabylo podle mého vidění apokalyptických rozměrů. A „návrat ztraceného syna“, ten nadějeplný biblický archetyp, který putuje naší civilizací už minimálně tři tisíce let, je pro dnešní dobu v nedohlednu.

Za situace, kdy velká část národa chodí po světě s těžkými emocionálními zraněními, která nezpůsobil ani Babiš, ani Agrofert, ani ANO, ba ani žádná jiná z politických stran podle preferencí a antipatií toho kterého jedince, ale člověk mu nejbližší, se objeví na scéně syn, který volá „ZATKNĚTE HO! PATŘÍ ZA MŘÍŽE! AŤ ŽIJE SPRAVEDLNOST!“ A srdce všech zraněných se zachvějí… protože tohle už znají:

• trhni si, krávo! (myšlena matka)

• táta má peníze, ty ne!

• seš blbá? (na matku)