Na úvod Kraus studenty upozornil, že „není žádný ťulda“, přestože je herec. „Když se u nás herec objeví třeba ve volební kampani, každý žasne a říká: ,Jak se tam ten idiot dostal?‘ Je pravda, že z hlediska vzdělání jsem dítě ulice, mám pracně vystudované gymnázium. Já jsem ale žil v komunismu a v oblasti studia práva a ekonomie šlo jen o plánované hospodářství prolínané mezinárodním dělnickým hnutím, takže jsem o to vzdělání neusiloval a vlastně ani nestál. V rámci možností jsem se jen zajímal o to, co jsem sám považoval za důležité,“ seznámil Jan Kraus auditorium se svým přístupem ke vzdělání. To důležité pro něj byly už v socialistických dobách první modely počítačů, už jako mladý patřil Kraus k první stovce Čechů, kteří vlastnili první komputer. „Měl 1 kB RAM a jako jeho majitel jsem byl členem Klubu uživatelů osobních počítačů, který fungoval v rámci Svazarmu, kde jsme byli povinně evidovaní, protože armáda nás považovala za ohnisko ohrožení státu,“ vysvětlil své členství v organizaci Kraus. Stejně důležité jako programování a počítače ale pro něj bylo účinkování ve filmech, hrál v nich od dětství a to mu dávalo určitý výdělek. „Díky tomu jsem se pak vyhýbal práci a za jednu z největších životních výher považuji to, že jsem ani vteřinu nebyl v trvalém zaměstnaneckém poměru,“ zavzpomínal si na socialistické doby Kraus. Svoje podnikatelské počátky spojuje s uvolněním poměrů v osmdesátých letech, kdy začal se svou ženou provozovat keramickou výrobu, vydělal základní peníze a pak už nemusel brát všechny nabídky k natáčení.
Za opravdový vstup do byznysu Jan Kraus ale považuje to, že se po roce 1989 s obchodním partnerem pustil do organizace stavebního veletrhu na pražském výstavišti. „Tam jsem potkal obchodního ředitele Výstaviště Praha, jistého pana Hušáka, se kterým jsme si prožili pěkné peklo. On tu výstavu chtěl zničit, ale to se mu nepovedlo a my jsme vyhráli,“ vzpomínal Jan Kraus, který se pak ve výstavnické branži pohyboval dalších několik let. „Vydělali jsem hodně peněz, měl jsme kožené křeslo a hemoroidy. Došlo mi, že nechci profakturovat zbytek života, a tak jsem napsal hru Nahniličko a po třech měsících jsem kolegovi oznámil, že končím. Bylo to krásné a stálo to za to – jak ty veletrhy, tak to, že jsem od toho odešel,“ uzavřel popis své podnikatelské dráhy Jan Kraus.
Zneuctili newsroom, a tak šli
Po podnikatelské epizodě a návratu k divadlu Kraus směřoval do televizní zábavy a tam se také poprvé setkal s cenzurou, která byla jedním z témat besedy. „Česká televize tehdy chtěla dělat alternativní zábavu; a my jsme ji dělali tak alternativní, až nás vyhodili. Před nějakými volbami vyhodili Jana Šterna, a tak jsme si řekli, že bychom ze solidarity měli jít taky,“ vzpomínal Jan Kraus a popsal televizní skeč, který končil tím, že moderátor od pasu dolů nahý odcházel ze zpravodajského studia. „Šéf zpravodajství tehdy řekl, že jsme znesvětili newsroom, a tak jsme skončili,“ řekl o televizním extempore Kraus. Do televize se ale později vrátil s talkshow Uvolněte se, prosím. I tento pořad ale v ČT skončil podle Krause kvůli cenzuře a transformoval se pak do současné podoby Show Jana Krause na Primě.
Jan Kraus odpovídal i na otázku, jak je v českém showbyznysu těžké vybudovat si a udržet jméno. „Jméno si v Česku málokdo buduje, všichni dělají prachy. A dělat prachy znamená často zničit si jméno. Budovat si jméno stojí hodně peněz, protože musíte odříct řadu věcí, které vám někdo dobře platí,“ popsal paradox Kraus.
Vyváženost „pět minut Hitler, pět minut Žid“ je k ničemu
Cenzura v televizích byla i dál tématem debaty. „Konkurenční souboj českých televizí odráží jednak určité buranství, a také to, že Česká republika je malá země. To má svoje handicapy,“ řekl Jan Kraus, podle nějž to dopadá na umělecké profese. „Když jsou zde jen tři televize a ti tři ředitelé se dohodnou, představa, že si volně zasoutěžíte na trhu, je absurdní. Cenzura je ambicí každé televize, málokdy je to ale na politickou direktivu. Česká televize má tu zlověstnou radu a v ní jsou jacísi zástupci politiků, ani to nemusí být na pokyn politika, tam stačí jeden politický polofanatik, kterému něco vadí, a začne dělat dusno. V soukromých televizích je to jiné, tam cenzura vzniká od lidí dole, ale vždycky se odvolávají na ty nahoře,“ popisuje Jan Kraus stav českých televizních médií. Zvlášť ve zpravodajství podle něj mají lidé dojem, že vytvářejí svět tím, že dělají zprávy, a pak mají vždycky řadu připomínek, co by mělo a nemělo být v zábavných pořadech. „Objevil se třeba požadavek v souvislosti s prezidentskými volbami, aby byl pořad vyvážený. To tam měli přijít oba kandidáti? Zpravodajství České televize je lazar, protože tam se vyváženost dodržuje podle pravidla ,pět minut Hitler, pět minut Žid‘. Pak to dopadá tak, že se nic neřekne a na konci víte to, co na začátku, ale hlavně, že je to vyvážené,“ řekl Jan Kraus.
Pojem prezident jde dolů každým dnem
Na otázku po vysněném hostu pro svou talkshow Jan Kraus řekl, že by jím mohl být Miloš Forman, ale ten tyto pořady nesnáší; a podle Krause říkal, že pokud by mu účast slíbil, měl by kvůli tomu zničený život. Přišla řeč na prezidentství: „Pojem prezident jde dolů každým dnem. Upřímně řečeno, když se prezidentem stal Václav Havel, byl jsem pohnutý, ale když řekl, že smíří Židy a Araby, zhroutil jsem se. A když řekl, že nás bude v Americe zastupovat Frank Zappa, zhroutil jsem se podruhé. Říkal jsem si, že Havel bude jako prezident katastrofa, ale nakonec se s tou funkcí dokázal vyrovnat dobře a obdivuji to na něm. Teď bych si přál, abychom po Klausovi a Zemanovi zase měli nějakého neruského prezidenta,“ vyjádřil se k prezidentství Jan Kraus.
Jeden dotaz mířil i na Krausovy vlastní politické ambice, takovou domněnku ale moderátor vehementně vyvracel a o politicích řekl: „Je to opravdu elita národa, to jsou ti nejlepší lidi ve stranách a tato země nemá lepší reprezentaci, než je ta, na kterou se sama dívá. To je náš trest za to, jak na tom jsme.“ Odpovídal také na otázku, co ho vedlo do Nadačního fondu proti korupci. „Jednak to byl jeho zakladatel Karel Janeček, který mě oslovil. Je to nejlepší zájmová organizace, ve které jsem kdy byl. Vyznačuje se unikátním jevem – není tam žádnej posera. Janeček, Bernard, Randák, Jančura, žádnej posera,“ pochválil fond Kraus. V závěru diskuse se pustil do médií, když si po dotazu znovu připomněl konec své show Uvolněte se, prosím. „Byla to cenzura! Všem novinářům jsem dával úryvek své smlouvy, ale nikdo to neotiskl. Uvědomte si, že v zemi kde jsou tři televize a dvoje nebo dnes už snad jen jedny noviny, se novináři bojí reflektovat jiná média. On totiž každý novinář ví, že u těch druhých novin nebo v televizi za čtrnáct dní bude možná žebrat o práci. Většina novinářů je stejně jako ostatní populace podělaná. Dominantní vadou české stejně jako každé postkomunistické společnosti je strach. Ten chodí úplně bez ptaní. Strachu neporučíte,“ konstatoval Kraus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
