Na úvod Kraus studenty upozornil, že „není žádný ťulda“, přestože je herec. „Když se u nás herec objeví třeba ve volební kampani, každý žasne a říká: ,Jak se tam ten idiot dostal?‘ Je pravda, že z hlediska vzdělání jsem dítě ulice, mám pracně vystudované gymnázium. Já jsem ale žil v komunismu a v oblasti studia práva a ekonomie šlo jen o plánované hospodářství prolínané mezinárodním dělnickým hnutím, takže jsem o to vzdělání neusiloval a vlastně ani nestál. V rámci možností jsem se jen zajímal o to, co jsem sám považoval za důležité,“ seznámil Jan Kraus auditorium se svým přístupem ke vzdělání. To důležité pro něj byly už v socialistických dobách první modely počítačů, už jako mladý patřil Kraus k první stovce Čechů, kteří vlastnili první komputer. „Měl 1 kB RAM a jako jeho majitel jsem byl členem Klubu uživatelů osobních počítačů, který fungoval v rámci Svazarmu, kde jsme byli povinně evidovaní, protože armáda nás považovala za ohnisko ohrožení státu,“ vysvětlil své členství v organizaci Kraus. Stejně důležité jako programování a počítače ale pro něj bylo účinkování ve filmech, hrál v nich od dětství a to mu dávalo určitý výdělek. „Díky tomu jsem se pak vyhýbal práci a za jednu z největších životních výher považuji to, že jsem ani vteřinu nebyl v trvalém zaměstnaneckém poměru,“ zavzpomínal si na socialistické doby Kraus. Svoje podnikatelské počátky spojuje s uvolněním poměrů v osmdesátých letech, kdy začal se svou ženou provozovat keramickou výrobu, vydělal základní peníze a pak už nemusel brát všechny nabídky k natáčení.