Posun v kauze Vidkun, která sundala hejtmana: Víme, že probíhají nové výslechy

Případ se týká také možného ovlivňování některých trestních kauz i úniků informací z trestních spisů, v jehož rámci jsou také obviněni dva vysoce postavení policisté, náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec a jeho podřízený Radek Petrůj. Dalšími obviněnými jsou pak bývalý olomoucký hejtman za ČSSD Jiří Rozbořil a podnikatel a přítel bývalého ministra vnitra za ODS Ivana Langera Ivan Kyselý. Detektivové zatkli také Langera a šéfa olomoucké expozitury Generální inspekce bezpečnostních sborů Tomáše Uličného a provedli u nich domovní prohlídky. Ti pak ale nakonec obviněni nebyli.

Podle informací ParlamentníchListů.cz byli minulý týden vyslechnuti dva podnikatelé, několik olomouckých policistů a civilních zaměstnanců policie. Kauza byla policií veřejnosti prezentována jako odhalení mocensko-klientelistické sítě. Jak se ale skutečně rodila, to si ponechávají Šlachtovi detektivové pro sebe.

ParlamentníListy.cz se proto pokusily zrod tohoto závažného případu do hloubky prozkoumat. Nejde o jednoduchou a snadno čitelnou kauzu a rozhodně to není veselé čtení. Tématu se proto budeme věnovat v několika článcích. Jejich cílem není hodnotit vinu či nevinu aktérů příběhu. Ale pravdivě popsat, jak se odehrál.

Skrytý vlastník

Začněme tedy od úplného začátku. Začátku, který nakonec vyvrcholil doslova a do písmene válkou olomouckých policistů. Pro kauzu Vidkun jsou klíčové tři příběhy. U dvou z nich byl od počátku jasným cílem detektivů ÚOOZ exministr vnitra Ivan Langer.

První příběh se začíná odvíjet v roce 2012, kdy olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece začal prověřovat příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Petr Netušil. Kadlec v té době nařídil podřízeným vyšetřit nevýhodný pronájem domu města na olomouckém Horním náměstí, v němž sídlila vyhlášená dietní restaurace U kejklíře. Vyšetřovací verze tehdy zněla, že Kadlec do vyšetřování případu neoprávněně zasahoval. Tato konstrukce údajné trestné činosti se nicméně nakonec nepotvrdila. Do příběhu navíc vloni na podzim zasáhl olomoucký soud a finanční nesrovnalosti v pronájmu nemovitosti potvrdil s tím, že město na pronájmu skutečně výrazně tratilo.

Problematický dům nakonec od města koupil podnikatel Ivan Kyselý, do firmy později (v roce 2014) kapitálově vstoupil jeho přítel Ivan Langer. V září 2014 pak sepsal žalobce olomouckého Vrchního státního zastupitelství Petr Šereda třaskavý materiál. Bez konkrétně pojmenovaných důkazů a podrobností v něm tvrdí, že po skončení politické kariéry Ivana Langera došlo k převedení některých obchodních společností, respektive podílů v nich, ovládaných Ivanem Kyselým na Langera, nebo jím ovládanou společnost MI Invest. Kyselý a Langer pak podle Šeredy měli společně ovládat společnost IES Moravia Real, která vlastní řadu hitorických domů v Olomouci, jež odkoupila od města. „Existuje důvodné podezření, že společnosti skupiny IES, které byly dříve formálně ovládány Kyselým, mohly být ve skutečnosti již dříve ovládány Kyselým a Langerem společně,“ napsal Šereda. Podle zprávy Šeredy měl Kyselý takto „utajeně“ krýt Langerovy realitní transakce už od roku 2009, kdy byl politicky činný. Citovaný dokument sice obsahuje pouze zmíněná tvrzení Šeredy, přesto se ale stal jedním ze základních stavebních kamenů kauzy, pojmenované podle norského fašisty a kolaboranta Vidkuna Quislinga.

Detektivové pak zahájili leč na Ivana Langera. Pro pochopení děje je nutné připomenout i jeden velice důležitý fakt. Když se Robert Šlachta stal šéfem ÚOOZ, často navštěvoval svého šéfa, tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera, doma v Olomouci. Po konci Langera na postu ministra ale Šlachtův vztah k nadřízenému zjevně metamorfoval. Doba se změnila, z některých přátel se stali přátelé špatní. Metamorfóza vztahu vyvrcholila zatčením zmiňované šestice lidí a obviněním čtyř z nich.

Na tuto dějovou linii po čase zareagoval jeden z obviněných v kauze Vidkun Radek Petrůj a popsal, jak se skutečně stala podle něj. Podal kvůli tomu trestní oznámení, které na konci loňského listopadu poslal na GIBS a Nejvyšší státní zastupitelství. Tvrdí v něm, že inspektor GIBS Netušil, který byl později popotahován za zneužívání interních fondů, se stal později informačním zdrojem šéfa ostravské expozitury ÚOOZ Jiřího Komárka. Právě Jiří Komárek je považován za „otce“ celé kauzy Vidkun. Komárek podle tvrzení Petrůje sepsal na základě informací od Netušila klíčový úřední záznam, z něhož pak vycházel ve své analýze žalobce Šereda. Spis k vyšetřování pronájmu domu z Horního náměstí byl přitom několikrát olomouckými žalobci osobně kontrolován. „Z materiálu vůbec nevyplývá, že by si Komárek ověřoval skutečnosti získané od informačních zdrojů, ačkoli k tomu měl prostor a příležitost. V souvislosti s dalšími skutečnostmi se zde spíše nabízí spekulace, zda to nedělal záměrně,“ tvrdí Petrůj.

Boj o moc

Aktéry druhého příběhu jsou pak už zmiňovaný obviněný náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec a jeho bývalí podřízení. V jejich čele stál kriminalista Tomáš Adam, skupinu dále tvořili detektivové Jan Lisický, Jan Pavel, Pavel Schejbal a Zdeněk Zapletal.

Po jedné z pravidelných porad se v olomouckém policejním sboru objevila listina, která tvrdila, že Kadlec byl na poradě na Adama sprostý a urazil ho na cti. Z popudu policejního ředitele začal tento incident vyšetřovat vnitřní odbor. Kadlecovi podřízení se pak rozdělili na dva tábory. Vnitřní odbor nakonec případ předal na GIBS, který jej začal vyšetřovat jako urážku mezi vojáky. Inspektoři ale nakonec případ odložili a Kadlece už nebylo možné potrestat ani kázeňsky, protože uplynula lhůta pro možné projednání přestupku. A byla zažehnuta válka v olomoucké policii.

Shodou okolností nějaký čas po oné inkriminované poradě se jeden z Kadlecových podřízených, Libor Šamšula, olomouckému policejnímu řediteli zmínil o tom, že snahou odpůrců Kadlece bylo odstranit ho z funkce. Ředitel o tomto přiznání sepsal úřední záznam. K podobnému závěru pak došli i olomoučtí inspektoři, incident ale zapadl a lidé kolem Adama ve svém boji proti Kadlecovi pokračovali.

Zmiňovaných pět rebelů si k sobě z Olomouce za nějaký čas přetáhl šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek. Všichni se pak aktivně podíleli na kauze Vidkun, namířené proti jejich dřívějšímu nadřízenému. Jeden z obviněných v kauze Vidkun popisuje aktivity bývalých kolegů následovně. „Aktivně se na Vidkunu podíleli a já se domnívám, že si ho vymysleli. Za důležité považuji, že začátek trestního řízení navazuje na odchod těchto pracovníků na ÚOOZ. Je nutné podotknout, že plukovníka Komárka s některými z těchto policistů pojí mnohaleté pracovní i osobní vztahy. Komárek se osobně angažoval v jejich přetažení na ÚOOZ a ti prohlašovali, že se na krajské ředitelství do Olomouce vrátí. Už v minulosti si zcela nepokrytě rozdělovali posty,“ tvrdí mimo jiné ve svém oznámení jeden ze čtyř údajných Vidkunů Radek Petrůj.

Na Petrůjově tvrzení rozhodně něco bude. Detektiv Šamšula, který popsal motivaci a antagonismus bývalých kolegů vůči náměstkovi Kadlecovi, od policie odešel a stal se šéfem městské policie v nedalekém Šternberku. Na stejný městský úřad později zamířil i někdejší inspektor Petr Netušil. Vůdčí osoba revolty proti olomouckému policejnímu náměstkovi Kadlecovi, detektiv Tomáš Adam, se po odchodu z ÚOOZ (vloni reformovaném na Národní centrálu proti organizovanému zločinu) stal také policejním náměstkem. A to v nedalekém Prostějově. Další z aktérů olomoucké války policajtů, podplukovník Jan Lisický, byl nedávno jmenován šéfem odboru obecné kriminality policejního ředitelství Olomouckého kraje. Jako vyšetřovatel vedl obdobně laděnou pražskou kauzu Bereta, v níž jsou obviněni bývalý policista, detektiv z protikorupční policie, celník a státní zástupkyně. Z olomoucké policie také prosakují informace, že by se Lisického podřízeným či kolegou mohl stát další z protagonistů války policajtů Jan Pavel.

(Další část příběhu podrobně popíšeme v pokračování.)