Vystoupení detektiva Jiřího Komárka v České televizi vyvolalo tvrdou roztržku v policii a řadu rozporuplných reakcí, které se řeší dodnes. Exdetektiv předstoupil před televizní kamery a reportéra České televize Jiřího Hynka 20. června 2016 a jeho prostřednictvím národu oznámil, že „policejní prezident je, řekněme, osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách, kdy při prověřování té trestné činnosti nebo toho úniku, kterého se mohl dopustit, tak jsme zaznamenali pokusy ze strany funkcionářů Generální inspekce bezpečnostních sborů o průnik do spisu“.
Fotogalerie: - Nagyová u soudu
Jiří Komárek chtěl svým vystoupením podle všeho zabránit policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému v předloňské reorganizaci policie, při níž měl být v nově vytvořené Národní centrále proti organizovanému zločinu sloučen Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, kde pracoval Komárek i jeho přímý nadřízený Robert Šlachta, s protikorupční policií. Podle tvrzení Komárka se předloni policejní prezident a ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) stali reorganizací elitních policejních složek, s jistou míry nadsázky řečeno, společníky zločinců. Podle Komárka, kterého podpořil velitel Šlachta, prý tehdy údajně hrozilo, že reorganizace může překazit vyšetřování citlivých případů,ve kterých figurovali vlivní politici.
Komárkovo vystoupení v České televizi nakonec reorganizaci policie nezastavilo. Dodnes se nepodařilo policejním revolucionářům prokázat, že by ohrozila citlivé případy. Krátce po Komárkově vystoupení bylo vyvráceno i tvrzení, že policejní prezident Tomáš Tuhý měl na svědomí onen brutální únik informací. Při vyšetřování možného úniku z jedné závažné hospodářské kauzy totiž došlo k prohození odesilatele a příjemce SMS zprávy. K pochybení došlo u příslušníka Generální inspekce bezpečnostních sborů Milana Vaculíka a následně pak u státní zástupkyně olomouckého vrchního státního zastupitelství Jarmily Ošlejškové, do jejíž kompetence případ spadal. Dokument, ze kterého Komárek při televizním vystoupení vycházel, mu pak měl předat vedoucí činovník olomouckého vrchního státního zastupitelství Petr Šereda. Komárkovo vystoupení se stalo stavebním kamenem politické kampaně, která, jak napsal deník Echo, „změnila rovnováhu sil mezi vládními stranami ANO a ČSSD ve prospěch Babišovy podnikatelské strany“.
Co si myslíte o Robertu Šlachtovi?Anketa
Svědčí o tom výpovědi
Aktuálně zaměstnanec Finanční správy Jiří Komárek u soudu argumentoval tím, že ho k vystoupení před sdělovacími prostředky pověřil jeho velitel Robert Šlachta. Odvolací soud nepochybuje o tom, že obžalovaný pověřen byl, dokonce se nabízí, že byl Robert Šlachta rozhovoru přítomen. O tom svědčí nejen výpovědi obou zmíněných, ale i přepis rozhovoru s Robertem Šlachtou ze dne 20. 6. 2016, kterým byl důkaz proveden,“ napsal soud v odůvodnění rozsudku, který ParlamentníListy.cz získaly. Pokud prvý soud první instance vyjádřil jakousi pochybnost o pravdivosti tohoto tvrzení, předmětnou výpověď ovšem nevyhodnotil přímo jako nevěrohodnou, tak lze podle soudu pro úplnost připomenout, že svědek Robert Šlachta vypovídal v přípravném řízení před Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Ve vztahu k ní pak Šlachta podle rozsudku opakovaně vyjádřil nedůvěru. „Přičemž tehdy nevyloučil, že by takové pověření obžalovanému dal, leč jako na většinu dalších otázek neodpověděl, případně uvedl, že se vyjádří až po slyšení před parlamentní vyšetřovací komisí. I v takovém případě, že podává informace sdělovacím prostředkům pověřený policista či zaměstnanec, to znamená osoba k tomu oprávněná, je ovšem třeba pečlivě vážit rozsah sdělovaných informací,“ lze se dočíst v odůvodnění rozsudku.
Odvolací soud konstatoval, že Jiří Komárek porušil zákon o povinnosti mlčenlivosti a měl tím způsobit nemajetkovou škodu policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému. Subjektivní stránku trestného činu, tedy úmysl, mohl podle soudu naplnit i tím, že škodu sice přímo způsobit nechtěl, ale byl si vědom, že ji může přivodit, a z nepřiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. Nakonec byl Komárek osvobozen a státní zástupce se vzdal dovolání.
Jiří Komárek u odvolacího soudu argumentoval tím, že obžalobou vytýkané jednání bylo povolené, nebylo protiprávní a že nešlo o trestný čin. Soudu také vzkátal, že zásady poskytování informací policie veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků tehdy upravoval závazný pokyn policejního prezidenta. Komárek prvoinstančnímu soudu vytkl, že tento důkaz – pokyn policejního prezidenta – provedl, ale v odůvodnění odsuzujícího rozsudku se s tím nevypořádal. Přestože prohlásil, že ho k podávání informací pověřil jeho velitel Robert Šlachta, který jeho výpověď potvrdil.
Komárek soudu v odvolání také namítl absenci dalších zákonných znaků skutkové podstaty, výkonu pravomoci úřední osoby, protože vystupoval z titulu své funkce, ale žádnou svou pravomoc při vystoupení v televizi nevykonával. Nesmířil se ani s dalším z konstatování soudu první instance, podle kterého měl svým výstupem ohrozit naplnění účelu trestního řízení a osobní a profesní čest policejního prezidenta.
„Není sporu o tom, že se žalovaný skutek stal a že tento spáchal obžalovaný. Pokud jde o skutková zjištění prvého soudu, těmto nelze nic vytknout. Doplňování dokazování výslechem obhajobou navrhovaných svědků považuje i odvolací soud za nadbytečné,“ stojí v rozsudku, pod kterým je podepsána předsedkyně senátu krajského soudu v Praze Lucie Černá. Spornou podle ní zůstává pouze otázka právního posouzení prokázaného skutkového děje. „Lze předeslat, že i dle přesvědčení odvolacího soudu byly tímto jednáním zákonné znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby přinejmenším po objektivní stránce naplněny. Obžalovaný v té době byl příslušník policie, a to konkrétně na pozici vedoucího expozitury, byl tedy vysoký důstojník elitního útvaru, přičemž nešlo o soukromý rozhovor týkající se soukromých záležitostí, leč o informování veřejnosti o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu,“ uvedla soudkyně.
Přestože odvolací soud dával za pravdu prvoinstančnímu, který Komárkovi udělil roční podmíněný trest s dvouletým odkladem, nakonec bývalého detektiva nepotrestal. „Prokázané okolnosti případu, pohnutka obžalovaného, záměr a cíl, které sledoval, jeho nesprávný právní názor, že jedná ve veřejném zájmu, jakož i poznatky zjištění k osobě obžalovaného snižují intenzitu prokázaného jednání natolik, že se nejedná o trestný čin,“ uzavřel krajský soud v Praze. Protože se státní zástupce neodvolal, rozsudek je pravomocný. Případ by mohl být znovu otevřen pouze tehdy, pokud by se objevily nové důkazy o možné Komárkově vině.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
