Toto všechno zaznělo na dvouapůlhodinové besedě v prostorách plzeňské radnice v rámci dalšího ročníku několikadenní studentské akce nazvané Diplomatická simulace.

SSSR padl, Rusko posílilo

Začátek Karel Schwarzenberg uvedl monologem: „Během posledních let se svět změnil. Před čtvrt stoletím, kdy se zhroutil Sovětský svaz a zdálo se, že Amerika všechno ovládá, kdy nastal poměrně klidný vývoj na Blízkém východě i v Evropské unii, to vše se teď změnilo. Amerika částečně vlastní vinou nemá monopol moci. Před 30 lety byla sovětská vojska v Evropě, měli obsazené Československo, Střední Asii a najednou, aniž by byla válka, aniž by byli poraženi, se všechno posunulo až za východní ukrajinské stanice. Celá Střední Asie, co nazýváme ty „stány“, tedy Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, to všechno najednou jsou samostatné státy. Ukrajina, která byla vždy pro Rusko klíčová, se osamostatnila. Na druhé straně je pravda, že se Vladimiru Vladimiroviči Putinovi podařilo změnit vývoj v sovětské armádě. Dnes je to moderně vyzbrojená, disciplinovaná, kdo se díval před třemi lety na obsazení Krymu, tak viděl, že je to prvotřídně vybavená armáda.“

Mocnost na hliněných nohách

Poté se věnoval zemi draka: „Čína se objevila jako ohromná mocnost, sice částečně na hliněných nohách. Ve vnitrozemí v Číně je z mnoha důvodů obava z budoucnosti.  I kvůli tomu, že v Číně většinou již nedostanete čistou vodu. Voda je v Číně skoro všude kontaminovaná. To je ovšem ohromné spící nebezpečí. A Číně se nepodařilo se příznivě vypořádat se svými menšinami, třeba v Tibetu, které jsou v dosti bídném stavu. To všechno se stalo během čtvrtstoletí; a taktéž máme jistou krizi v EU. Ne, že by Unie neprospívala. Daří se hospodářství, my jsme dokonce v čele států, co se týká hospodářského vývoje. Evropa hospodářsky vzkvétá, nicméně pozorujeme v posledních letech stagnaci. Stagnace, když se ji nepodaří zastavit, většinou vede k úpadku,“ prohlásil dále bývalý kancléř a ministr zahraničí.

„Zajímavé je, že poté, co jsme 15 let slyšeli, že Francie je slabá, upadávající země, najednou s volbou nového mladého prezidenta je nyní opravdová velmoc. A to nejen svojí účastí v bezpečnostní radě OSN. Ona má vůči Německu i jiným státům určité výhody. Jednou z nich je, že Francie není vymírající země, má silný nárůst obyvatelstva, je tam větší množství mladých lidí než v sousedním Německu nebo u nás… Je to jako v pohádce, kdy princeznu políbil mladý princ a ejhle, ona se probudila. Názory prezidenta Macrona na EU jsou zajisté revoluční. Když se mu podaří alespoň část z toho, tak uvidíme v EU obrovský pokrok.“

Galský kohout se dere do popředí

Podle Schwarzenberga bude zajímavé sledovat vývoj v Německu, kdy nejsilnější žena Evropy, německá kancléřka, je spíše ochromena. Iniciativu přebírá Francie. „Musíme ale velice dávat pozor na rozdíl mezi západní Evropou a našimi zeměmi. Jsem dědek starej, tak jsem to mohl přímo sledovat. Ačkoliv to nebyl hospodářský, ale politický projekt, aby zabránil jakékoliv vnitroevropské válce. To přispělo k nečekanému hospodářskému vývoji. Vidět ji jako hospodářský projekt je blbost. Tento projekt svého času vymyslel vynikající francouzský úředník. Otcové Evropy, Schumacher, Adenauer, Sparr, de Gaulle na tom v padesátých letech pracovali. Je to politický projekt. Není to o volném trhu. Slyšet o tom, že jde o hospodářský projekt, je omyl,“ upozornil host.

Nechutenství europarlamentu

„Vývoj je ale skokový – Maastrichtská smlouva, Lisabonská smlouva a tak dále. Amerika je více zaměstnána v pacifickém prostoru, a tudíž má menší zájem na atlantickém prostoru, včetně nás. To si musíme uvědomit. Čína, Japonsko, Indie, Indonésie, Austrálie, to je pro Ameriku do budoucnosti klíčové. My ne – zdůraznil. A to si musíme uvědomit. Tím se změní celá situace.“ Podle Schwarzenberga se nemůžeme spolehnout, že na věčné časy budeme chráněni Amerikou, budeme muset sami k tomu dost přispívat a v budoucnosti se o naši budoucnost budeme muset starat sami a na vlastní náklady. „To dnes Evropskému parlamentu moc nechutná. Ale musí si uvědomit, že se situace změnila.“

Erdogan opouští Evropu

Vývoj v Turecku podle Karla Schwarzenberga: „Turecko od dvacátých let 20. století směřovalo do Evropy. Najednou se obrací na neoosmanskou politiku. Turecko, stát zvící Německa, co do počtu obyvatel, nevidí svou budoucnost v EU, ale spíše se obrátí k tradičnímu muslimskému a asijskému prostředí. Prezident Erdogan se vzdal ctižádosti působit jako demokratický evropský prezident. Spíše směřuje k samovládcům, jací jsou právě v těch ‚stánech‘ ve Střední Asii. To jsou veliké změny, které naši pozici úplně změní. Turecko je dokonce zakládající člen NATO. Když se ale otevírají nůžky mezi zájmy Evropy a Turecka, to znamená, že musí být těsně spojeno s NATO, ale ozbrojené síly nemohou podlehnout vetu Turecka,“ varoval exministr.

„Macron ví, že tyto výzvy ani Velká Británie, Francie, ani Německo nezvládnou sami. Má pravdu. Zahraniční politika, bezpečnostní, zahraniční politika, energetická politika. Brusel určuje, jestli velmi dobrý ovčí sýr, který se dělá, bude pod slovenským nebo polským jménem, nebo marmelády… To jsou všechno prkotiny,“ rozhořčil se Schwarzenberg mezi studenty s oblibou oslovovaný „kníže“. „Otázky, které se týkají denodenního života občanů, by měly být řešeny dole. Musíme brát princip subsidiarity v Evropě opravdu vážně. Evropští politici včetně paní Merkelové do toho moc jít nechtěli. Většinou z vnitropolitických důvodů,“ vysvětlil dále řečník.

Kupředu!

„Musíme jít odhodlaně vpřed,“ burcoval Schwarzenberg. „Nebo nás dějiny předběhnou a zůstaneme takovým zaostalým, docela příjemným, na památky plným koutkem světa, který nikdo nebude brát vážně. Miliarda lidí v Číně, dvě stě padesát milionů v Indonésii, Japonsko a tak dále. Jestli si někdo může myslet, že obstojíme jako malé státečky, roztroušené po Evropě, to je strašný omyl. My se musíme spojit. Když to neuděláme, tak na to doplatíme.“ Miliarda Evropanů a proti tomu sedm miliard ostatních…

Nemocní první muži republiky

Program pak pokračoval diskusí. První otázka zněla následovně: „Proč nekandidujete na prezidenta?“

„Kdo zná české a československé dějiny, ví, že Masaryk měl v třicátých letech za sebou mrtvici, nemohl pořádně vykonávat svoji funkci, museli jeho podpisy dělat razítkem,“ vzal to „z gruntu“ Schwarzenberg. „Poslední léta to bylo zbytečné trápení starého muže, který věděl, že to končí. Politici, aby se vyhnuli volbám, jej ještě do funkce nutili. Hácha, vědomě jako oběť, když Beneš odešel do Londýna, věděl, že může na Hitlera doplatit. Choval se statečně, vím to dokonce z rodinné paměti, protože ještě v roce 1939 pozval mého otce na skleničku. Nerad byl v Lánech a jako protektorátní prezident se snažil. Pak rychle pokročila jeho choroba a v letech 1942, 1943 nebyl pán sama sebe, Němci s ním mohli manipulovat. Ale to bylo pokračující nemocí, to mu nemůžeme vytýkat. Jeho mozek fungoval a dělal, co bylo možné. A třetí pak Beneš, který měl první mrtvičku v roce 1945 a za dva a půl roku pak druhou, a tudíž v klíčových okamžicích února 1948 byl velice oslaben a podřídil se Gottwaldovi. To naznačuje tomu, že když člověk dosáhne jistý věk a zná české dějiny, by neměl aspirovat na funkci spojenou s nesmírnou odpovědností. Nesmíme zapomínat, že prezident republiky je poslední pojistka státu,“ upozornil bývalý kancléř Václava Havla. „Považoval bych za nezodpovědné kandidovat. Bylo by docela normální, kdybych dostal mrtvici a bohužel nezemřel, ještě bych tu oslabený byl, neschopný vykonávat funkci. Proto jsem řekl ne, v tomto věku nemám garanci,“ odpověděl poněkud obšírněji Schwarzenberg.

„Kdy by mohla vzniknout evropská armáda?“ chtěl vědět mladý student.

„To bude dlouhá doba. Evropské síly v tomto nasazení, které by nepodléhaly v rámci NATO Spojeným státům nebo Turecku. Každý člen NATO má totiž právo veta. Jsou oblasti, třeba na Středním východě, kde máme velmi odlišný názor s Tureckem, nebo to není zájem USA. Musíme mít nezávislé síly. Jestli to bude klasická armáda národního státu nebo jinak, je technická otázka. To uběhne delší čas. Ale musíme ji mít,“ odpověděl tentokrát poměrně krátce exministr.