Povídali jsme si s vedoucími pracovnicemi školy, Beátou Mogišovou a Helenou Hrnčiarovou, které pracují ve škole dlouhá léta a mohou srovnávat s dobou „předrevoluční“.

Když se objevuje objevené

Úvodem je třeba podotknout, že škola vlastní kadeřnictví a kosmetický salon, cukrářskou výrobnu a tři provozovny gastronomického charakteru. „Ti, kteří mají svůj cíl a jdou za ním, mají velkou šanci,“ říká paní Mogišová. „Máme sedm žáků ve firmách. A v novém roce to bude 16. Je to ale neskutečná mravenčí práce. To duální vzdělávání, které se nyní opět rozjíždí a které jsme kdysi zažili a co jsme po revoluci tak rychle zlikvidovali, na škole děláme stále. Naši žáci dělají odborný výcvik v reálných provozovnách. Tam se potkávají se zákazníky, s klienty. Dnes je to těžké,“ posteskne si přes všechny úspěchy školy, o kterých se ještě zmíníme, Beáta Mogišová. „Nejsmutnější je, že všichni víme, kde nás pata tlačí, jak by se to dalo spravit, vrátit zpět, aby se školství dostalo na úroveň, kde jsme byli. Bohužel, není vůle z kompetentních míst…“