„Každý, kdo se rozhodne, jakkoliv oprávněně, kritizovat své nadřízené za nehospodárnost ve státním podniku, příspěvkové organizaci a podobně, musí počítat s tím, že bude dlouhodobě čelit na první pohled mnohem silnějšímu protivníkovi. Síla toho protivníka vyplývá především ze skutečnosti, že každý vedoucí manažer takové organizace má k dispozici vlastní právníky, zatímco zaměstnanec je odkázán jen sám na sebe a své peníze,“ začala vyprávění svého příběhu nejprve obecně Božena Rajmanová. Jak doplnila, není nutné akcentovat tu okolnost, že takoví právníci jsou naprosto se svým nadřízeným loajální a nepodstupují žádné riziko. Obhajují svého chlebodárce. I kdyby soudní spor prohráli, zaplatí to stát.
Psali jsme:
Jak tedy začíná být patrné v tomto příběhu, který Božena Rajmanová svěřila ParlamentnímListům.cz, jde o to, že upozornila na špatné hospodaření svých nadřízených. Nejprve je samotné, a když opakované pokusy o zjednání nápravy na vnitropodnikové úrovni nevedlo ke kýženému cíli, upozornila na nehospodárnost při uzavření smlouvy na Facility management mezi managementem ČMI se soukromou firmou Eurostandard později i policii.
„Šlo o to, že firma Eurostandard, která má 3 zaměstnance, nemá žádný vlastní specializovaný personál, ani přístrojové a laboratorní vybavení, ani specialisty na vykonávání takových činností, jakými jsou opravy např. exteriéru a interiéru budovy IIZ. Nemá lidi na školení personálu v oblasti klasické bezpečnosti práce, požární ochrany, radiační bezpečnosti, školení řidičů, měření úrovně zamoření laboratoří, kde se pracuje s otevřenými radioaktivními zářiči, nemá žádné uklízečky atd. a nemá ani vlastní místnosti, kde by tito 3 zaměstnanci vykonávali nějakou činnost, a přesto s touto firmou byla uzavřena smlouva na tzv. zajišťování těchto činností. Naprostou většinu těchto činnosti tzv. zajišťování totiž před uzavřením smlouvy mezi IIZ ČMI a firmou Eurostandard si vykonával sekretariát ředitele IIZ sám a nikomu neplatil za tzv. zajišťování ani korunu, Ale nově platil IIZ ČMI ročně firmě Eurostandard zhruba 1,5 milionu korun. Za to, že jsem na to poukázala, jsem byla odsouzena pykat,“ popsala dál Rajmanová.
Přišla o práci a novou, přestože se již ucházela na 17 místech, nemá zřejmě velkou naději získat. Je přitom chemička, která zastávala bezmála tři desetiletí odbornou, částečně manažerskou i organizační činnost v rámci jediné a velice specifické firmy v republice, která se zabývá metrologií ionizujícího záření a výrobou radionuklidických etalonů, jakož i příslušným výzkumem.
A začalo peklo…
Poté, co na věci, které měla možnost při své práci vidět (nejen účetního charakteru), upozornila, začalo peklo. Bylo jasné, že začal boj, jehož první fáze spočívala v tom, aby se vzdala sama, dobrovolně a firmu (příspěvkovou organizaci, kterou financuje stát) po řadě let, co práci celkem pravděpodobně již podle délky trvání dělala dobře, opustila.
Psali jsme:
„Ten, kdo se rozhodne kritizovat své nadřízené, musí počítat se stresem, do kterého se dostane vždy, když se spor začne protahovat a nadřízení svým chováním dávají zaměstnanci zcela jasně najevo, že předmět jeho kritiky je zcela neopodstatněný. V takových chvílích zaměstnanec začíná pochybovat o tom, že je možné bezpráví odstranit a dostává se do hlubší a hlubší deprese. K tomu napomáhají nejrůznější výroky nadřízených typu ‚uvědomte si, že my máme dobré právníky‘ nebo ‚uklidněte svůj poražený tábor spolupracovníků‘…“ popsala dále Rajmanová. Jak dodala, šlo o jasný bossing. To je jev, který se stále častěji na pracovištích objevuje. Česky se dá vystihnout zřejmě nejlépe jako šikana ze strany nadřízených. Zaměstnanec je deptán, pověřován nesmyslnými úkoly, zesměšňován, ponižován. V případě, že to vše vzniká na popud nadřízených, hovoří se stále častěji o jevu, nazvaném bossing. Ve své podstatě jde o šikanu, která je vedená hlavně z pozice nadřízeného, avšak v důsledku ovlivňování dalších podřízených se propůjčují k šikaně i ostatní spolupracovníci a dopouštějí se tak mobingu. Oba druhy se však většinou velice často prolínají.
Vedení firmy však svůj postup hájí. A policie nic nezjistila…
Generální ředitel Českého metrologického institutu Pavel Klenovský však jevy, které popisuje Rajmanová, odmítá. „Paní Rajmanová byla propuštěna pro nadbytečnost. To se prostě může stát. Navíc se soudí o neplatnost výpovědi, takže se ani nemůžu nijak detailněji k jejímu případu vyjádřit, pokud není uzavřený,“ řekl ParlamentnímListům.cz nejvyšší nadřízený. Přiznal, že musel čelit spolu s ostatními policejním výslechům poté, co na ně bylo podáno trestní oznámení kvůli údajnému nehospodárnému jednání v příspěvkové (státní) firmě.
„Ale policie nic nezjistila, to snad taky o něčem svědčí, ne? Kdyby byla nařčení paní Rajmanové oprávněná, asi bych s vámi nemluvil, ale seděl bych ve vězení. Přesto jsem cokoli, co by se jen okrajově mohlo jako nehospodárnost jevit, pozastavil. I tak jsou zaměstnanci naší firmy poté, co paní Rajmanová odešla a obrací se na všechny možné i nemožné organizace a instituce, bombardováni dotazy a výzvami, aby nahlásili, pokud se domnívají, že u nás dochází ke korupci nebo špatnému nakládání s penězi. Je to velice nepříjemné, čemu musíme čelit, náladě ve společnosti to rozhodně nepřidává,“ sdělil dál generální ředitel Klenovský naší redakci pohled na situaci z druhé strany..
Psali jsme:
K tomu však Božena Rajmanová dopnila v poznámce toto: "Generální ředitel se však zapomněl vyjádřit k tomu, že soukromá firma Eurostandard byla založena tehdejším zástupcem ředitele IIZ ČMI se souhlasem generálního ředitele Klenovského tak, že byl vyčleněn z polostátního IIZ ČMI jeden zaměstnanec a spolumajitelkou nově založené soukromé firmy, která se zabývala a dodnes se zabývá pouze nákupem a prodejem radionuklidů a z nich vyrobených etalonů v ČMI se stala manželka zmíněného zástupce ředitele IIZ. Došlo tak k vyčlenění nejlukrativnější činnosti z IIZ ČMI do soukromé firmy, a naopak výrobní a režijní náklady zůstaly polostátní příspěvkové organizaci ČMI. Jak je možné, že se vyšetřovatelé PČR k této skutečnosti nijak nevyjádřili a asi po 8 měsících zastavili další vyšetřování, je prostě záhadou. Důvody generálního ředitele nijak tuto skutečnost nezmiňovat jsou sice pochopitelné, ale neomluvitelné. Nejedná se snad o střet zájmů?
Podobně se generální ředitel nezmiňuje ani slovem také o tom, že v důsledku vykonané reorganizace došlo ke sloučení dvou organizačních jednotek, které z hlediska věcného nemají spolu nic společného, a tak se stalo, že součástí nově vzniklého útvaru OI, který se zabýval pouze metrologií klasických fyzikálních veličin se po reorganizaci stal i zrušený IIZ, jehož nejvyšším zákonem, kterým se řídí, je Zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, který zajišťuje ochranu nejen pracovníků, přicházejících do styku s ionizujícím zářením, ale veškerého obyvatelstva před jeho škodlivými účinky. Není pak divu, že ředitel nově vzniklého OI mi odmítl poskytnout jakýkoliv rozhovor na téma reorganizace, když o tzv. Atomovém zákonu pravděpodobně ví jen velmi málo. O tom, že sloučením bývalého OI a bývalého IIZ došlo k degradaci IIZ na neakceptovatelnou úroveň svědčí i výrok právníků ČMI, kteří se nechali slyšet, že považují existenci samostatného IIZ za exces. Ve skutečnosti excesem je vykonaná reorganizace, která po více než 30 letech samostatné existence IIZ zrušila." (pozn. Boženy Rajmanové je zde tlumočena v plné podobě tak, jak ji doplnila).
Podobný osud potkal i jiné, kteří se stali nepohodlnými ve státní sféře
Ale zpět k popisu příběhu. Rajmanová se v poslední době měla možnost setkat s více lidmi, kteří bojují nebo museli čelit podobným nešvarům, na které ona dle svého tvrzení poukázala. Vzhledem k tomu, že sama byla ve státní sféře, setkává se s podobně postiženými lidmi také právě ze státní sféry. Společným jmenovatelem je prý to, že mobing či bossing skoro vždy přišel poté, co se dotyčné osoby staly nepohodlnými, poněvadž daly najevo, že s některými věcmi nesouhlasí a ví o tom, že se dějí. Téměř vždy v tom hrají roli peníze. Státní peníze, aby bylo jasno.
Psali jsme:
„V atmosféře napětí, kdy vrcholoví manažeři usilují o eliminaci kritiky své práce, začnou potřebovat k prosazení svých zájmů spojence. Protože disponují nejrůznějšími fondy odměn, není pro ně problém pomocí těchto fondů si naklonit určitou část ostatních zaměstnanců-podřízených. Dělá se to tak, aby tito chamtiví zaměstnanci začali dle pokynů svých nadřízených participovat na diskreditaci zaměstnanců-kritiků. Tato vysoce nebezpečná činnost pak obvykle vyústí v to, že i před vzniklým konfliktem neutrální kolegové se najednou stávají horlivými zastánci svých nadřízených a neváhají přispívat k ponižování svých kolegů-kritiků, a neváhají dokonce proti nim osnovat nejrůznější intriky, jejichž variabilita může dosahovat neuvěřitelných rozměrů. Musím říct, že mě mnohokrát napadlo, že kdyby takové chování nebylo tak nebezpečné a odsouzeníhodné, poskytovalo by nezávislému pozorovateli nesmírně cenný studijní materiál k pochopení složitosti lidské psychiky. Tím ale samozřejmě nechci říci, že všichni lidé jsou schopni za peníze udělat cokoliv,“ konstatovala dál své zkušenosti Božena Rajmanová, touto dobou již 9. měsíc bez práce.
Mlčení ale není řešení
I proto se se svým problémem obrátila na Whistlerblowers (WB o. s.) – občanské sdružení, které se snaží přispívat k ochraně veřejného zájmu všude tam, kde dochází k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. Jeho heslem je: Mlčení není řešení... I když se to může zdát celkem logické, každý, kdo se do podobné situace dostal, ví, kolik odvahy je třeba k tomu, aby se nenechal odradit. Taková je podle všeho i dnes pětapadesátiletá Rajmanová. Jak říká, doufá, že jejím bývalým nadřízeným nemohou jejich aktivity jen tak beztrestně projít.
„Oni považují peníze za důležitější než etické a morální principy. Představují tak významný faktor kriminality. Způsobují navíc v důsledku komplikovaného, a tedy zdlouhavého procesu nastolování spravedlnosti, překlop z normálního skeptického uvažování ve společnosti do paranoidního, kdy podezíráme jeden druhého ze spiknutí a jsme schopni nespravedlivé generalizace vůči policii, soudům, lékařům, učitelům, bankám, církvím a podobně. Zmínit se dá tento postoj, který vzniká a vyhrocuje se i vůči národům nebo státům. Toto paranoidní uvažování, kterým jsem nikdy před zahájením kritiky svých nadřízených, a zejména před obdržením jejich odpovědí netrpěla, způsobilo, že mé deprese dosáhly skutečně vážných rozměrů. Bylo to zejména proto, že jsem tímto novým, ale mně dosud nepoznaným fenoménem byla zaskočena. Když mně mí nadřízení začali i lhát, uvědomila jsem si, jak nebezpeční protivníci stojí proti mně,“ popsala ParlamentnímListům.cz nezáviděníhodnou situaci Božena Rajmanová.
Chcete kritizovat své nadřízené? Nepodceňujte důkazy
Jak říká, každému, kdo se kdy v budoucnu pustí do kritiky svých nadřízených, může nyní jedině doporučit, aby všechny důkazy svých tvrzení pečlivě uschovávali. Proč? „Protože jakákoliv vyslovená pravda bez důkazu je málo platná. Je zajímavé, jak dobře jsou si tito všehoschopní manažeři této skutečnosti vědomi a jak jsem brala na lehkou váhu jejich výsměšné otázky ve všelijakých diskusích, zda mám pro svá tvrzení důkazy,“ připustila dále Rajmanová s tím, že nejhorším na všem je, že netuší, jaký vše nabere konec.
K pochybám o správném konci přispěl prý totiž i zážitek s policejními vyšetřovateli, kteří se její kritiku a de facto i podané trestní oznámení o jisté na státní organizaci parazitující soukromé firmě snažili ‚rozptýlit‘. Konstatovali prý, že ‚uzavírání smluv s outsourcingovými organizacemi je normální i u Policie ČR‘. Jak však Božena Rajmanová dokládá celou řadou dokumentů, v jejím případě je podezření na nehospodárnost, zřejmě ve prospěch konkrétních osob, oprávněné. Policie však dosud k žádným závěrům nedošla.
Honba za penězi, která oslepuje?
„Často se za bezesných nocí, vyplývajících z mé absolutní nejistoty o prosaditelnosti spravedlnosti, zabývám otázkou, co vede některé lidi ve vedoucích pozicích státních a polostátních podniků k tomu, aby je honba za penězi přivedla k tomu, že jsou schopni vstupovat do rizika. Do rizika, že jejich často protizákonná činnost, minimálně z hlediska jejich povinnosti řádného hospodáře se svěřenými prostředky, bude odhalena. Jedná se snad o to, že jsou přesvědčeni o své genialitě a nepřipouštějí si, že by jejich nekalá činnost mohla být odhalena hloupými podřízenými nebo stejně tak hloupými nadřízenými na ministerstvech?“ ptá se Rajmanová.
Takovému postoji by podle ní ale asi odpovídaly často opakované výroky některých ředitelů státních podniků o blbých ministerských úředníčcích a o dočasné pozici ministrů, kteří budou stejně nahrazeni nejpozději po dalších volbách. Něco o postoji takových lidí může podle Rajmanové ukázat i jejich mimořádná ochota jít do rizika odhalení špatného hospodaření se státem svěřenými prostředky založeného na předpokladu, že nehospodárné vyhazování peněz není zločin.
Když přijde dojem, že vlastně o moc nejde, když jsou okradeni „jen“ daňoví poplatníci...
„Protože není okraden jednotlivec, nýbrž všichni daňoví poplatníci, kteří jsou ve svém počtu zcela anonymní. Takoví ředitelé mohou být na svých místech ale jenom proto, že pocit zodpovědnosti za finanční prostředky, se kterými hospodaří se absolutně netýká jejich kapsy, a tak jsou bez problému schopni uzavírat naprosto pro stát nevýhodné smlouvy s nejrůznějšími spřátelenými soukromými firmami, se kterými se pak dělí o zisky z předražených zakázek. To tak, že se část zisku předá zodpovědnému manažerovi státního podniku přímo do kapsy a vykonavateli díla zůstane dostatek prostředků i po zdanění předražené zakázky. Tak se nezodpovědností manažerů státních podniků obohatí nakonec i soukromníci,“ konstatovala dál Rajmanová. Jak dodala, je si však vědoma toho, že popisováním mechanismu předražených zakázek se dopouští nošení dříví do lesa. Dokonce i toho, že tím ničemu nepomůže, pokud na takové jednání neupozorní a nenavrhne správné řešení.
Psali jsme:
Nejprve upozorňovala osobně, v rámci podniku, později podala trestní oznámení
„Problém je v tom, že jsem na takové jednání svého ředitele příspěvkové organizace několikrát upozornila nejprve na vnitropodnikové úrovni, avšak bez jakékoliv odezvy generálního ředitele k nápravě situace. Nakonec jsem tedy všechno předala k prošetření Policii ČR a vedení podniku jsem předala i svůj návrh, jak situaci řešit. Výsledkem toho bylo, že jsem byla vyhozena z práce výpovědí z reorganizačních důvodů. Můj pocit hořkosti ale nevyplývá jen ze samotného faktu ztráty zaměstnání, ale i ze skutečnosti, že ti, kterým jsem se stala nepohodlnou v důsledku kritiky jejich práce, jsou vysmátí a účelově vykonanou reorganizací se jim podařilo zabití dvou much jednou ranou,“ povzdychla si Rajmanová. (Na mysli tím má: 1. ztrestání opovážlivé sekretářky, která si dovolila kritizovat bohorovné mocipány a pak též 2. odpoutat pozornost od nehospodárného řízení příspěvkové organizace tak, aby bylo umožněno pokračovat v dosavadních praktikách vlastního obohacování a spřátelených firem na úkor daňových poplatníků).
Výsledkem celé reorganizace ve firmě, kde Božena Rajmanová pracovala 27 let, nyní je, že dosavadní ředitel se stal zástupcem ředitele nově vzniklého útvaru, který nemá absolutně nic společného s původní organizační jednotkou. Není asi třeba zdůrazňovat, že byla propuštěná jako jediná, „To nemohu kvalifikovat jinak, než jako akt msty,“ podotkla. Lze jen doufat, že vše spravedlivě rozhodne soud, který se má oprávněností výpovědi a všemi aspekty toho, proč k tomu muselo dojít, v dohledné době zabývat.
Bude mít někdy etika a morálka vyšší platnost než honba za penězi?
I když pro Boženu Rajmanovou není situace příjemná a zřejmě před ní ještě stojí řada horkých chvil, na závěr říká, proč se rozhodla svůj problém medializovat. „Přála bych si, aby zde byl nastolen režim, kde má etika a morálka vyšší platnost než honba za penězi. I když jsem nastínila, jak dopadá to, pokud člověk na nepravosti ve své firmě ukáže a jak může skončit, mým cílem není kohokoliv zrazovat od boje s podobnými nepravostmi. Naopak – chtěla bych vyburcovat všechny odhodlané ke kritice svých nadřízených, pokud si to zaslouží, a také informovat o možných úskalích při vedení sporů se svými nadřízenými. Chci vás všechny ubezpečit, že i přes stesky, kterých jsem se možná dopustila přílišným zdůrazňováním svých problémů, jsem odhodlána popsaný konflikt vyřešit tak, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost,“ uzavřela své vyjádření pro ParlamentníListy.cz Rajmanová.
Psali jsme:
Případem se zabývají i známá jména boje proti korupci: Láska či Michálek
Nutno dodat, že jejím případem se zabývá v současné době i advokát Václav Láska, známý svým bojem proti korupci. Snahu Boženy Rajmanové dotáhnout vše do konce, navzdory nepříjemnostem, podporuje i senátor Libor Michálek. To je pro připomenutí český ekonom, politik, úředník a whistleblower známý též kritikou a odhalováním korupčních praktik.
Mgr. Václav Láska
On sám má podobnou zkušenost. Nejprve v roce 1996, když pracoval ve Fondu národního majetku, veřejně kritizoval pomalou privatizaci bank a únik peněz (tunelování) z privatizačních fondů. I on kvůli tomu okamžitě přišel o místo. Obrátil se na soud a ten mu nakonec (zhruba po 6 měsících) dal za pravdu. Později se angažoval v odškodňování investorů postižených finanční kriminalitou.
O pár let později (2010), Libor Michálek podal trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži. A opět byl následujícího dne poté ministrem Pavlem Drobilem odvolán ze své funkce (ředitele Státního fondu životního prostředí).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
_profil_top.jpg)
