Pan Mirek je jedním z populárních bezdomovců města Brna. Má několik svých oblíbených míst, kde ho můžete potkat. Nejraději obráží parkoviště v blízkosti prodejen potravin.
Mirku, čím se vlastně živíte?
Já pracuji, chodím do práce každý den. Jsem společensky užitečný.
A kde pracujete?
No já dělám sám na sebe..
Podnikáte?
Starám se o bezpečné parkování lidí. Vybírám za parkovné.
Ale to je veřejné parkoviště. Tady se neplatí parkovné, ne?
Já vlastně nevybírám za parkovné, vybírám za hlídání. Jednou jsem tu tak stál a viděl jsem nějaký holomky, jak obcházeli auto takový slečinky. Hned jsem po nich vyjel. Utekli jako malí kluci. Řekl jsem to pak té slečince, ona byla moc vděčná, dala mi deset korun. Tak jsem si řekl, že parkoviště je nebezpečný místo, to je ráj pro zloděje a že bych mohl pomoct lidem. Tak chodím po parkovištích a hlídám lidem auta. Oni mě už znají, často na mě sami volají: “Haloo Mirku, ohlídáš mi ho?“ Tak já pám, proč bych neohlídal. Všude se krade.
Mirku a nebylo by lepší najít si opravdové zaměstnání? Vydělal byste víc, nemusel byste být bezdomovcem.
A kdo ti řekl, že nechci být bezdomovcem? Já jsem svým pánem, vyspím se, kde chci, vstanu, kdy chci. Když chci, pohlídám parkoviště, nějaký drobák na pivčo to taky hodí. Tak, co bych víc potřeboval. Vy se pořád za něčím ženete a k čemu?
Jak jste se dostal na ulici?
To je už dávno. Vyhodila mě družka. Prodal jsem svůj byt a dal peníze ji. Měla větší byt a mohla ho koupit od města, ale neměla na to. Tak já ji ty peníze dal, jakože na společný bydlení. Ale ona mě pak vyhodila. Zapřela, že bych ji kdy něco půjčil. Tak jsem přišel o svůj byt i o peníze za něj. Pak jsem spal na ubytovně. Ale tam vás nepustí, když pijete a já pil.. z nešťastný lásky jsem pil, víš.. No, a tak jsem tady.
Spolupracujete se sociálními kurátory nebo s městem? Pomáhá vám nějak stát?
Stát se na tebe akorát tak vysere. Občas sem někdo přijde. Třeba na vánoce - na polívku zajdu. Ale jinak nic. Já nic nechci. Stejně by mi nikdo nic nedal. To jsou jen kecy. Dají ti teplou postel, ale nesmíš pít, musíš se hlásit, dodržovat večerku. Jsem já nějaký usmrkanec na táboře.. Pak řeknou, když jste opilí, tak vám nemůžeme pomoct. Tak ať nepomáhají. Kdo se jich prosí. Stejně to tu jde všechno do kytek. Ekonomika, stát, všechno.
Šance na návrat do společnosti je mizivá
ParlamentníListy.cz zajímalo, jak situaci lidí bez domova hodnotí odborníci. Mgr. Ladislav Ptáček, vedoucí týmů sociálních kurátorů, pro redakci popsal, v čem spočívá jeho práce, při níž se právě o tuto skupinu lidí stará.
“Práce sociálního kurátora je velmi náročná. Jedná se o právní, sociální i psychickou podporu. Snažíme se našim klientům zajistit stravu, ošacení, nocleh i základní hygienu. Ale bez jejich spolupráce jim nemůžeme pomoci. Děláme pro ně maximum, většinou bez zpětné vazby. Šance začlenit se zpět do reálného života je mizivá. Podaří se to většinou u lidí s vyšším vzděláním, kteří jsou na ulici krátkou dobu. Čím déle jsou na ulici, tím je návrat zpět obtížnější.“ Oddělení sociální prevence a pomoci realizuje hned několik projektů, které pomáhají bezdomovcům s náročnějšími, ale i těmi základními životními situacemi. Před několika lety se začal vytvářet například tzv. sociální šatník. První oděvy se sbíraly v domácnostech pracovníků. Později se na skladování oděvu musela vyčlenit celá místnost. Široká veřejnost může jednou měsíčně do tohoto šatníku také přispět.
Bezdomovec ve značkovém
Bezdomovce můžete potkat v tričku, které nápadně připomíná Nike nebo Adidas. Odbor sociální péče dohodl s Celní správou podmínky, za kterých pro své klienty získává zabavené oblečení, většinou padělané značky. Z takového oblečení bývají odstraněny falešné chráněné známky, oděvy jsou označeny nápisem humanita a teprve potom mohou být vydány klientům.
Petr Šimon, vedoucí jedné z ubytoven pro bezdomovce s výmluvným názvem Noclehárna, upozorňuje PalamentníListy.cz na možné příčiny, které mohou lidi dostat na ulici:“ Těžko mohu říct, že si za svoji situaci bezdomovci mohou sami. Existují, ale tři základní příčiny. Většina našich klientů pochází z rozpadlé a nefungující rodiny. Dále drtivá část z nich má nějaké psychické problémy, například trpí depresemi nebo schizofrenií. A velká část našich klientů má pouze základní vzdělání. Za jedenáct let praxe jsem zažil pouze tři případy nápravy. Jednalo se o mladé lidi, kteří na ulici nežili dlouho.“
Za komunistů žádní bezdomovci nebyli?
O bezdomovcích se hovoří především po roce 1989. Podle Mgr. Ptáčka však tento jev existoval vždy: “ Před revolucí se žádné sčítání lidí bez domova neřešilo. Komunisti popírali existenci bezdomovců a postihovali ho vězením. Bezdomovci přitom existovali v každé historické společnosti. Teprve kolem roku 1970 vznikla pozice kurátora, která měla pomoci lidem po návratu z vězení začlenit se do společnosti. Po revoluci se kurátoři nezaměřovali pouze na propuštěné vězně, ale na lidi bez domova obecně.“ S evidencí počtu bezdomců se podle Mgr. Ptáčka začalo až mnohem později:“ Z historických dokumentů víme, že něco jako“evidence“ lidí bez domova proběhlo už v roce 1994, ale první oficiální sčítání bezdomovců se v České republice konalo až v roce 2002. V Brně pak v roce 2004,“ uvedl pro redakci.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Irena Ševelová
