Pan Mirek je jedním z  populárních bezdomovců města Brna. Má několik svých oblíbených míst, kde ho můžete potkat. Nejraději obráží parkoviště v blízkosti prodejen potravin.

Mirku, čím se vlastně živíte?

Já pracuji, chodím do práce každý den. Jsem společensky užitečný.

A kde pracujete?

No já dělám sám na sebe..

Podnikáte?

Starám se o bezpečné parkování lidí. Vybírám za parkovné.

Ale to je veřejné parkoviště. Tady se neplatí parkovné, ne?

Já  vlastně nevybírám za parkovné, vybírám za hlídání. Jednou jsem tu tak stál a viděl jsem nějaký holomky, jak obcházeli auto takový slečinky. Hned jsem po nich vyjel. Utekli jako malí kluci. Řekl jsem to pak té slečince, ona byla moc vděčná, dala mi deset korun. Tak jsem si řekl, že parkoviště je nebezpečný místo, to je ráj pro zloděje a že bych mohl pomoct lidem. Tak chodím po parkovištích a hlídám lidem auta. Oni mě už znají, často na mě sami volají: “Haloo Mirku, ohlídáš mi ho?“ Tak já pám, proč bych neohlídal. Všude se krade.

Mirku a nebylo by lepší najít si opravdové zaměstnání?  Vydělal byste víc, nemusel byste být bezdomovcem.

A kdo ti řekl, že nechci být bezdomovcem? Já jsem svým pánem, vyspím se, kde chci, vstanu, kdy chci. Když chci, pohlídám parkoviště, nějaký drobák  na pivčo to taky hodí. Tak, co bych víc potřeboval. Vy se pořád za něčím ženete a k čemu?

Jak jste se dostal na ulici?

To je už dávno. Vyhodila mě družka. Prodal jsem svůj byt a dal peníze ji. Měla větší byt a mohla ho koupit od města, ale neměla na to. Tak já ji ty peníze dal, jakože na společný bydlení. Ale ona mě pak vyhodila. Zapřela, že bych ji kdy něco půjčil. Tak jsem přišel o svůj byt i o peníze za něj. Pak jsem spal na ubytovně. Ale tam vás nepustí, když pijete a já pil.. z  nešťastný lásky jsem pil, víš.. No, a tak jsem tady.