Švarcsystém? Někdy ho využívají zaměstnavatelé roky. Zasloužili by flastr, pálí do nich odborář

Propouštěnému pro nadbytečnost nemusí firma nabízet jinou práci

Šéf odborového svazu sice respektuje rozsudek Nejvyššího soudu, že firmy a podnikatelé nemusí lidem, které chtějí propustit pro nadbytečnost, nabízet jinou práci. V případě propuštěného zaměstnance, kterému firma z Prahy dala výpověď pro nadbytečnost, aniž by mu nabídla jiné vhodné místo, i když ho měla k dispozici, rozhodli soudci ve prospěch zaměstnavatele. Argumentem byl fakt, že ze zákoníku práce od roku 2007 vypadla takzvaná nabídková povinnost, tedy povinnost volné místo nabídnout. „Zákon tak zní,“ připustil Josef Středula, „tento zákoník práce je přece jen ještě velmi silným odrazem tlaku minulých liberálních vlád v České republice."

Většina zaměstnavatelů nechce zaměstnancům škodit

Odbory míní, že by se situace měla napravit. „Ale ne překlopením jen ve prospěch zaměstnance, mělo by být dohodnuto, jak korektní vztah zaměstnavatele a zaměstnance bude v České republice dál pokračovat,“ dodal. Odbory se budou chtít dohodnout se zaměstnavateli a vytvořit například společný tlak na zavedení skutečného „kurzarbeitu“ v České republice. „To by bylo možná nejlepší odpovědí. Pokud totiž zavedení `kurzarbeitu` u nás někdo bránil, tak to byl stát,“ upozornil Středula. V Česku je podle něj většina zaměstnavatelů, kteří nechtějí zaměstnancům škodit, ale snaží se, jak udržet jejich zaměstnatelnost i v budoucnu.

Málokdo chce propustit dobrého pracovníka

Druhá věc je, jaké byly skutečné důvody propuštění v kauze, kterou posuzoval Nejvyšší soud. Kdyby opravdu konkrétní pracovní místo zaniklo, nevidí odborový předák důvod, proč by mu firma nenabídla jiné místo, pokud ho měla „Kdyby důvodem byla jen nadbytečnost, nemělo by logiku, proč by mu jinou vhodnou práci nenabídli,“ uvažuje zástupce odborů Kovo. „Když se na jednom pracovišti ruší místo z nedostatku zakázek a v jiné části firmy je o práci zájem, běžně se děje, a zapojují se do toho i odbory, že se pracovníci přesunou z jedné části firmy do druhé a tím mají zajištěno zaměstnání a neskončí na úřadu práce. Málokterý zaměstnavatel se chce dobrého zaměstnance zbavit, aniž by k tomu měl závažné důvody, třeba kvůli krizi,“ je přesvědčen Středula.

Nabídka jiné práce je výrazem slušnosti firmy

Nabídková povinnost, i když už není zakotvena v zákoníku práce, by měla být určitým výrazem slušnosti a korektnosti. Zaměstnanec ji nemusí přijmout, nejedná se o povinnost druhé strany, dodává šéf svazu Kovo. Ovšem skutečné důvody propuštění mohou být jiné. Proto nevylučuje třeba i skrytou věkovou diskriminaci nebo nespokojenost s prací zaměstnance. „Třeba se firma chtěla pracovníka zbavit a jen využila organizačních změn, v takovém případě chápu, že mu nechtějí nabízet jiné místo, i když ho firma má,“ konstatuje Středula.

Péče o psa není dostatečným důvodem k odmítnutí práce

U Nejvyššího správního soudu neuspěla ani Lenka Veverková, kterou úřad práce vyřadil z databáze nezaměstnaných a sebral jí státní podporu. Důvodem bylo, že nechtěla přijmout nabídnutou práci, kterou jí stát zprostředkoval, s argumentem, že by se kvůli špatné dopravní dostupnosti nemohla starat o svého psa. Podle soudců nepatří mezi vážné důvody, pro které mohou lidé pracovní místo odmítnout, nutnost péče o domácí zvířata ani důvody špatné dopravní dostupnosti. Péči o psa podle nich mohl zabezpečit alespoň po přechodnou dobu někdo z příbuzných, spolužijící osoba nebo soused. „S náležitou mírou invence a iniciativy by bylo možné vymyslet i řešení nepříznivého dopravního spojení. Sluší se však dodat, že je zcela běžné dojíždět za prací 30 až 50 minut denně, a to i v lokalitách, kde je nabídka práce velmi vysoká, kupříkladu v Praze,“ uvedli soudci.

Nemusí to být banalita

Odborový předák by nebyl tak přísný jako soudci. „Lidé mohou mít různé důvody k odmítnutí práce. Nemohu posuzovat vztah konkrétní paní ke svému pejskovi, pro mnoho lidí je pes jediný společník, kterého mají. Nejsem s to tento důvod posuzovat jako banalitu, zcela jistě to byl pro tu paní závažný důvod,“ zastal se majitelky psa Josef Středula.

Hodiny cesty nevadí, ale nemožnost dostat se do práce je překážkou

Ještě opatrnější by byl představitel odborů v posuzování vzdálenosti a dojíždění do zaměstnání. „Není důvodem pro odmítnutí pracovního místa, že cesta do práce bude trvat hodinu. Ale důvodem odmítnutí práce je nemožnost dostat se do práce,“ vysvětlil svůj postoj šéf Odborového svazu Kovo. Odbory řešily situaci, kdy zaměstnavatel měnil režimy pracovní doby tak, že lidé se objektivně nemohli dostat do zaměstnání, protože neměli dopravní spojení.

„Byli závislí na tom, jestli je někdo sveze autem z práce, aby se mohli dostat domů, nebo museli někde přespávat. To brání rodinnému životu, a to je jedno z hesel Evropské unie. To by se mělo respektovat, protože člověk není živ pro práci, ale pro zcela jiné věci,“ poznamenal Josef Středula. A je prý čím dál víc případů, kdy se nějaké pracovní místo stává pro lidi objektivně nedostupné, zejména v době, kdy se po celé republice ruší řada důležitých dopravních spojů.

Švarcsystém neznamená ztrátu nároku na odstupné

Překvapivý byl verdikt v případě bývalé sekretářky vydavatele jednoho z největších evropských týdeníků, německé společnosti Spiegel Verlag. Německá firma prohrála spor, když po devatenácti letech ukončila pracovní vztah se sekretářkou. Žena pro firmu pracovala v pražské pobočce od roku 1990 na živnostenský list. Seděla v kanceláři firmy a dostávala pravidelný měsíční plat, neměla ale smluvně upravenou pracovní dobu, nečerpala dovolenou a platby na sociální a zdravotní pojištění si odváděla sama. Podle verdiktu Nejvyššího soudu však dlouhodobá práce na živnostenský list pro jednoho zaměstnavatele může být jednáním skrývajícím klasický pracovní poměr, takže lidé, kteří o takovou práci přijdou, se mohou domáhat postavení zaměstnance a neplatnosti ukončení pracovního vztahu. Žena má i šanci získat odstupné.

Odborům vadí okrádání sociálního a zdravotního systému

Principiální věc je, že v České republice je švarcsystém zakázán, upozornil odborářský boss. „To není výjimka, že někdo pracuje tak dlouho ve švarcsystému. Jde o naprosto typický pracovní poměr, tam žádný podnikatelský vztah nebyl, takže bych dal tomuto zaměstnavateli, případně majiteli firmy takový flastr, že by si to příště rozmyslel,“ prohlásil nesmlouvavě Josef Středula. A přistoupil by až k nejtvrdším opatřením, například dovýměru zdravotního a sociálního pojištění za dobu, kdy ho zaměstnavatel za sekretářku neodváděl. Považuje za nebezpečné, že tento typ zaměstnávání okrádá sociální a zdravotní systém. „Tím nemám nic proti skutečným OSVČ, ale toto jsou kvazi zaměstnanci, kteří platí minimální částky do zdravotního systému, přitom z něj čerpají stejně jako ti, kteří tam platí plné sazby. A zaměstnavatel neplatí nic,“ kritizuje odborář.

Švarcsystém je i nekalou konkurenční výhodou

Zaměstnavatelé podle Středuly dobře vědí, proč jim švarcsystém vyhovuje a jaké jim přináší výhody. „Může se to posuzovat i jako nekalá konkurenční výhoda proti jiným zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají zaměstnance v trvalém pracovním poměru. Těží z toho, proto bych očekával v této věci ještě další rozhodnutí,“ uvedl šéf odborů Kovo. Státní zástupce by podle něj měl po této firmě „jít“, protože porušila zákon, když zaměstnává někoho prostřednictvím švarcsystému. „Měla by dostat ještě další pokutu, a v tomto případě poměrně značnou,“ říká nekompromisně Josef Středula.