Tajné spolky, pseudoelita a (ne)mocní v pozadí. Spisovatel odhaluje spiknutí proti světu

Lze ovlivnit a měnit politiku? Nebo jde jen o iluzi hrátek, u kterých za nitky tahají nahoře neznámí mocní? I o tom je kniha Spiknutí proti světu od autora Andrease von Rétyie, kterou vydalo v edici Největší záhady světa nakladatelství Dialog. Ačkoli se někomu mohou zdát teorie autora přitažené za vlasy, jisté historické milníky, které ovšem staví do poněkud odlišného světla, než jsme zvyklí vnímat, za zamyšlení stojí.

Autor mimo jiné uvádí, že například zmíněná tajná společnost Bohemian Club se schází každé léto. V nejužším kruhu se přitom prý její příslušníci oddávají výstředním sexuálním praktikám. Spolek se ale také věnuje i obřadům v duchu původních parthských kultů ohně, během nichž jsou symbolicky páleny všechny starosti světa. Ovšem nutno dodat, že jde o starosti společenské elity, nikoli starosti obyčejných lidí. (Bez zajímavosti není ani jistá souvislost s historií naší země. To, že od roku 1882 je patronem klubu Jan Nepomuk. Legenda totiž praví, že byl svatý Jan zabit v roce 1339 na příkaz Václava IV., krále Bohémanů a krále svatého římského impéria, protože nechtěl odhalit tajemství královny Johany. Svatý Jan Nepomucký tak symbolizuje právo soukromí Bohémanů. Pozn. red.).

Elity žijí ve vlastním světě, jejich konání vyvolává strach

Jak víme, elitní skupiny drží přirozeným způsobem při sobě. Žijí ve vlastním světě a udržují si od ostatních lidí odstup. Stejně tak se chová například i další organizace z řádu tajných či alespoň konspirátory označovaná za kontroverzní - CFR (vysvětlivka níže). Je nezvykle početná, poněvadž sdružuje několik tisíc členů (i zde pak existuje úzké jádro zasvěcenců, kteří se objevují v mnoha dalších tajných spolcích typu Skull and Bones, což přeloženo do češtiny znamená Lebka a hnáty), kteří jsou samozřejmě často ve vedoucích pozicích celosvětových koncernů. „Tím chobotnice svými chapadly obtáčí celou zeměkouli, i když rozhodující činitelé nesedí přitom ve vládních křeslech, ale především též v palácích vojenskoprůmyslového komplexu podporovaného tajnými službami,“ upozorňuje autor knihy Rétyi.

Podle něj žijeme ve světě, jehož chod je stále více řízen novodobou iluminátskou elitou. Mnohé oblasti veřejného života jsou pod bezvýhradnou kontrolou mainstreamu, který zároveň určuje, v co se bude věřit a co se bude učit. „Důležité přitom je ale hlavně to, co není nikdy vyřčeno. I proto se mnohé podstatné zprávy v médiích vůbec nevyskytují, zatímco nepodstatné hlouposti dostávají palcové titulky. Kdo ovládá média, ovládá veřejnost,“ dodává spisovatel v knize Spiknutí proti světu.

Ocenění jen „vhodným“ novinářům?

A na důkaz svých závěrů upozorňuje na to, jak byl roku 1915 do řádu Skull and Bones přijat jistý Archibald McLeish. Záhy se stal též prvním ředitelem Nieman Foundation for Journalism – nadace, která oceňovala stovky schopných a „vhodných“ novinářů, jejichž práce se ubírala vhodným směrem. „Je více než jisté, že kariéru totiž udělá jen ten, kdo pochopí, co se od něj žádá. Na rozdíl od totalitních režimů postupují současní ovlivňovatelé šikovněji a nechávají zaznít i kritické hlasy – jen však do jisté míry. Skutečně nebezpečná témata jsou smetena ze stolu, stejně jako jsou smeteni, případně zlikvidováni, nepohodlní svědkové,“ konstatuje Rétyi.

A přidává další souvislosti. „Něco podobného se stalo po 11. září 2001. Od marného pátrání po iráckých biochemických zbraních se datují záhadná úmrtí v řadách mikrobiologů. Stali se nepohodlnými, poněvadž při inspekcích prostě nic neviděli. V nebezpečí jsou i příliš zvídaví právníci a novináři, kteří jsou na stopě rejdům mocných světa. Podobná vůdčí vrstva, jakou známe z USA, totiž vznikla též v současném Rusku. Proto není asi náhodou, že tam od rozpadu Sovětského svazu přišlo za podivných okolností o život více než 200 novinářů. Dříve bývali v ohrožení života, pokud psali kriticky o komunistickém režimu. Po rozpadu Sovětského svazu se novináři museli začít obávat jiných sil než KGB. Například Paul Klebnikov, který byl šéfredaktorem ruského vydání magazínu Forbes, tak dlouho čenichal v temných zákoutích ruské elity a zajímal se o zneužívání moci a korupci, což je globálním tématem, až ho někdo na ulici zavraždil,“ uvedl autor knihy.

Kdo se dostal na vrchol moci, pokládá se za všemocné bohy

Andreas von Rétyi připomíná ale i známý, mnohdy však pozapomínaný fakt, že myšlenky jsou lidským výtvorem. „Ti, kdo se však díky svým pronikavým ideím dostali až na vrchol moci, se bohužel přestávají pokládat za lidi a vidí v sobě všemocné bohy. Zbytek světa tak z jejich činů většinou žádný prospěch nemá, spíše naopak. Ostatně – mnozí z těchto mocipánů se na vrcholná místa nedostali proto, že mají výjimečné schopnosti, ale díky příslušnosti k vybraným rodinám. I proto se jejich příslušníci sdružují do nenápadných spolků,“ popsal. (A uvedl další příklad, tentokrát Řádu 322, což jsou údajně dědicové zaniklých německých iluminátů.)

Zmiňované spolky, u kterých vždy autor knihy nachází jistou spojovací nit, však mají i některé společné cíle. Jak už bylo řečeno – tím nejdůležitějším cílem je moc. I proto dospěli lidé, kteří se údajně v tajných spolcích sdružují a ovládají svět, jenž si touží podmanit, k tomu, že podněcovaný terorismus jim poslouží k ospravedlnění vojenských dobrodružství. A podle toho se tak prý chovají. Přesto stále existuje možnost, jak neblahý budoucí vývoj zvrátit.

„Velké plány jsou dávno hotové a nyní dochází k jejich postupnému naplnění. Světovládu je třeba uchvátit všemi prostředky. Pokud ale co nejvíce lidí pochopí, do jaké míry jsou historické události ovlivňovány několika málo osobami, tím větší existuje naděje, že bude tento zvrhlý vývoj ještě zastaven. Hrstka zákulisních vládců by měla poznat obyčejné občany a uvědomit si, že se člověk vyznačuje především lidskostí a jeho hodnota se neměří v první řadě mocí nebo bohatstvím. Problém je, že ta pseudoelita zatím pokládá lidská individua pouze za součásti manipulovatelné masy a pomocníky ke globální nadvládě,“ uvádí Rétyi.

Šílenství určuje historii

O tom, že v historii lidstva není současná etapa ničím výjimečným, asi není třeba pochybovat. Stejně tak jako o tom, že dějiny světa jsou hlavně dějinami válek a velikášství.

„Kolik válek bylo vedeno kvůli bludným představám? Šílenství určuje historii. Stačí si otevřít podrobné dějiny světa na jakékoli stránce a vždy se dá najít text, který pojednává o dobývání, polních taženích, vraždách a smrti. Vždy v tom jde o moc. Proč se tak děje? Není ale pravda, že chod dějin nelze ovlivnit. Naopak – chod světa je cíleně řízen již stovky let. Stačí, když se spojí několik vlivných osobností a už se planeta řítí do neštěstí. Jednotlivci tak dokážou přinést zkázu celým národům,“ varuje autor knihy, ve které se snaží nastínit, kde všude takoví jedinci mohou být a s čím je možné je spojovat.

I proto varování ještě posiluje. „Dějiny jsou velmi často vytvářeny duševně nemocnými osobnostmi. Zná je každá epocha, každé století – jde o individua hnaná kupředu neutišitelnou touhou po moci, ochotná učinit vše, jen aby se stala nesmrtelnými. A je jim úplně jedno, že do neštěstí kvůli tomu uvrhnou třeba i miliony lidí. Namátkou se dá z dávnější historie připomenout Ramses II., Alexandr Veliký, Caesar, Napoleon Bonaparte… Z té bližší historie jména připomínat netřeba. Společné mají však jedno – jsou to divoši dějin, opojeni mocí, která jim umožňuje dělat cokoli,“ vyjmenovává Rétyi.

Do jaké míry lze jeho apely, vyjmenované události zasazené do souvislostí i teorie brát vážně a kdy se jimi nezabývat, nechávají ParlamentníListy.cz již na čtenáři samotném.

Co je to Council on Foreign Relations (CFR)?

Jde o Radu pro zahraniční vztahy, není to tedy žádná tajná společnost či tajný spolek, přesto do souboru společností, kterými se zabývá autor knihy, patří. Základním jejím heslem je pluralismus, hovoří se o ní jako o jistém výtahu k moci.

Má přibližně 4000 členů, mezi kterými jsou významná jména z nejrůznějších oblastí veřejného i méně veřejného života. Do řad CFR vstupují nejen lidé toužící po politické kariéře, ale i významní podnikatelé, vědci a zástupci médií. Nutno však vědět, že ne každému se to podaří jen na základě vlastní touhy.

Kandidáta musí písemně doporučit osvědčený člen a minimálně další dva musí návrh podpořit (znamená to, že musí být shromážděny minimálně čtyři doporučující dopisy). Šanci mají přitom jen lidé do 34 let věku. Doporučení pak zkoumá blíže neznámá skupina vedení této organizace. Z CFR se stává jakási supervláda, která stojí nad zájmy vlád zemí.

Bývalý člen CFR Caroll Quigley přitom prozradil, že cílem CFR je zrušení národních hranic. Padnou-li tedy hranice, zavládne velká jednota, všichni lidé budou bratry a sestrami a nebude pak docházet k válkám? „Naivní, že? Mírovou cestou nikdy světový jednotný národ vzniknout nemůže. I to je důkaz toho, jak jsou autoři tohoto návrhu a mocní v pozadí zcela mimo realitu,“ napsal Rétyi v této souvislosti.

Podobné teorie, i když spíše z ekonomického pohledu, přináší i Morris

Pravidelní čtenáři ParlamentníchListů.cz vědí, že autorů, zabývajících se shromažďováním faktů o tom, že mocní v pozadí touží ovládnout svět a zavést takzvaný Nový světový řád, je však na celém světě hodně. To, že západní svět patří již jen několika rodinám, a ty nyní už chtějí i celý jeho zbytek, píše ve své knize, která se stala světovým bestsellerem, i Američan Michael Morris. Nutno poznamenat, že nezůstává jen u pouhého konstatování, ale v knize „Co nesmíte vědět“ detailně rozebírá fakta a události z hlediska světové ekonomiky, které ho k jeho přesvědčení či podezření vedou.

Ta pokládá za jasné odkazy například mimo jiné to, že bankovní kartel usiluje o zavedení jediné měny pro celý svět. Všímá si toho, že od roku 2008 o tom hovoří otevřeně i řada politiků, včetně Mezinárodního měnového fondu IWF a EZB.

Kdo je autorem knihy Spiknutí proti světu?

Andreas von Rétyi se už více jak dvacet let jako nezávislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední řadě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.