Tento týden byl opět mimořádně zajímavý, bohužel i pro nebohou Ukrajinu, jejíž prezident se snažil dostát minským dohodám, pokusil se v parlamentu protlačit decentralizaci země a odměnou mu za to byl zuřivý dav a mrtví policisté. Co nám tato událost, rámovaná prvním čtením příslušného zákona v Nejvyšší radě, dala najevo a jak to celé s teritoriálním uspořádáním Ukrajiny nakonec skončí? A bavme se od východu na západ. 

Největší ironií přitom je, že se Petro Porošenko vůbec nesnaží dostát minským dohodám, protože jejich text je vcelku suchý a srozumitelný a vše, co Kyjev v současnosti podniká, této liteře odporuje. Takže bych spíš mluvila o tom, že se Porošenko slovně snaží o „decentralizaci“, ale fakticky nikoli. Různé analýzy naopak formulaci v návrhu nové ústavy čtou jako zesílení moci v Kyjevě na úkor „decentralizovaných“ regionů. Naposledy se o tom minulý týden přesvědčili poslanci záporožské regionální rady, kteří si slavnostně (v poměru 66 ze 69 přítomných) odhlasovali posílení svých pravomocí ve finančních a jiných sférách, a Porošenko jim okamžitě pohrozil, že je nechá obžalovat ze „separatismu“. Zkrátka, o žádného ducha minských dohod už v Kyjevě nejde. A vlastně nejspíš jít ani nemůže, protože – velmi zjednodušeně – pokud by se udělal ústupek Donbasu, „rozprchnou“ se okamžitě i ostatní regiony a Kyjev by pak zůstal jako příslovečný kůl v plotě. 

Na druhé straně ale Porošenko – výměnou za miliardy ze Západu – slíbil, že „decentralizaci“ prosadí, a tak alespoň s tímto pojmem neustále operuje. Nicméně je výmluvné, že radikálové z neonacistických praporů zaútočili na parlament, který z reálného pohledu fakticky hlasuje o ničem, a zmasakrují gardisty, kteří budovu chrání. Znamená to, že je dokáže „vytočit“ byť jen hraní si s vytunelovaným pojmem „decentralizace“. Z toho plyne, že fanatické monstrum, které tam s pomocí Západu zvedlo hlavu a pořádně se rozkročilo, chce jen „totální vítězství“ některých myšlenek z Majdanu, stejně jako se dožaduje totální nadvlády nad ruskojazyčnou polovinou Ukrajiny a konečného vítězství nad donbaskými rebely a potažmo i nad Ruskem jako takovým. A když náckové před parlamentem začali střílet a jeden z nich pak hodil granát, vláda reagovala alibisticky: beztak to všechno zorganizoval Putin. To dá rozum, přece! Čili má strach se radikálům postavit, což ze všeho nejvíc svědčí o tom, že si není jistá, do jaké míry vůbec Ukrajinu ovládá. A z toho vyplývá, že ať už se ústavní „decentralizace“ v prosinci ve finále odhlasuje, nebo ne, na budoucí územní celistvost Ukrajiny bych moc peněz nevsadila.