Zásadní dění tohoto týdne obstaralo Valné shromáždění OSN. Během něj Vladimir Putin naznačil, že v Sýrii zasáhne jen se souhlasem Rady bezpečnosti. Nicméně, ve středu zasáhlo ruské letectvo ať tak, či onak. Jak si to vykládat? USA se netvářily přátelsky vůči unilaterálnímu zásahu Ruska. Mohlo dojít k dohodě Rusů s Íránem, či dokonce se Saúdskou Arábií? Co zásadního se změnilo? Sklapla ta past, ve které podle vás minulý týden byly USA?

On přesněji prohlásil, že zaútočí se souhlasem Rady bezpečnosti OSN nebo na žádost legitimní vlády Sýrie, která vzápětí – jako na zavolanou – dorazila. Příslušnou rezoluci do Rady bezpečnosti Rusko teprve chystá a bude zajímavé sledovat, jak na ni Západ zareaguje. A právě v tom spočívá ta zmíněná past, protože USA, Francie nebo Británie nemohou jen tak společnou válku s Ruskem proti Daeši odmítnout, a pokud se o to přece jen pokusí, budou muset dávat velký pozor na formulace, aby nebyly i u sebe doma pro (trapný) smích. Tím spíš, že Rusko útočí alespoň na základě syrského „pozvání“, zatímco Západ v Sýrii až dosud útočil jen tak, ze své vlastní, možná ještě postkoloniální libovůle. 

Je přitom jasné nejen to, že se Rusko dohodlo s Íránem, podle všeho nejspíš do značné míry i s Tureckem a Saúdům alespoň oznámilo, co chystá. Ale důležitější je, že se Putin během jejich půldruhé hodiny mezi čtyřma očima v New Yorku dohodl i s Obamou. Možná je slovo „dohoda“ příliš silné, možná si jen řekli, co kdo chce udělat a co ten druhý proti tomu případně zmůže – a pak při posouzení reality dospěli jen ke „vzájemnému porozumění“. Ať tak, či tak, je příznačné, že Obamova administrativa k ruským útokům více méně mlčí; a mlčení obvykle znamená souhlas.