Prezident Miloš Zeman se v posledních týdnech dostal kvůli několika svým krokům a vyjádřením pod palbu kritiky ze strany médií, ale i části veřejnosti a také některých politiků. „Vymezování vůči prezidentu Zemanovi začíná mít kampaňovitý, velmi promyšlený a systematicky organizovaný ráz. Je vidět, že jde o proces, který bude cílený na dlouhodobost a vytrvalost,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček. Prezident se tak bude muset i nadále vyrovnávat s tlakem na svou osobu, jehož nejrazantnějším projevem je požadavek na jeho odstoupení z funkce.
Psycholog Petr Beroušek, jenž působí jako pedagog na Katedře personalistiky Vysoké školy ekonomické v Praze a na Akademii managementu a komunikace v Praze přednáší obecnou psychologii, se zamýšlí nad tím, jak se lze se soustavným tlakem vypořádávat. „Záleží pochopitelně na tom, co v člověku dominuje. Z psychologického hlediska říkám, že v každém z nás se snoubí komplex méněcennosti s jakýmsi protějškem, tedy komplexem namyšlenosti nebo důležitosti,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Beroušek.
Prezidentu Klausovi silně pomáhal komplex nadřazenosti
Kdo tenduje k méněcennosti, začne pod tlakem kolabovat a utíkat, ten s komplexem nadřazenosti dává najevo, že je lepší, jiný, že s davem nechce splynout, že chce být nějakým způsobem v opozici. „Velmi krásně to bylo vidět na bývalém prezidentu Václavu Klausovi. Jemu ten komplex nadřazenosti pomáhal velmi silně. Ale u každého je to trošku jinak. Když je někdo profesionální politik, tak je na tom podstatně lépe. Následky toho dlouhodobého tlaku na něm nemusí být tak patrné, protože už tak trošku, abych tak řekl, získal hroší kůži. Máme takové postavy, které se nám opakovaně zjevují a znovu a znovu se ucházejí o moc,“ upozorňuje psycholog.
Psali jsme:
Pod obrovský tlak veřejnosti i médií se svého času dostal rovněž někdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek. „Právě pana Paroubka jsem měl na mysli, když jsem zmiňoval ty, kteří se znovu a znovu zjevují, protože tu politiku mají trošku jako drogu. To jsou takové neurotické osobnosti, které vnímají politiku jako svou potřebu, soustředí se jen na ni, je to pro ně jakási prapodivná droga, kterou se uklidní a kterou si znovu vytváří pocit své důležitosti a významnosti. A to si myslím, že na pana Paroubka poměrně hodně sedí,“ konstatuje Petr Beroušek s tím, že je ale úplně odlišný typ než Miloš Zeman.
U Paroubka šlo v určité fázi o velké psychické trauma
Ten není s Jiřím Paroubkem z tohoto hlediska vůbec srovnatelný. Ani z hlediska chování, ani z hlediska prožívání situace. „Pro Paroubka to bylo opravdu v určité fázi velké psychické trauma, což se nedivím. Také to mělo brutálnější a prvoplánovější podobu, kdežto v případě Miloše Zemana vidíme jakousi organizovanou či odcizenou podobu. To zkušený politik rozpozná, dokáže si uvědomit, že to není úplně přesně to, co se teď reálně odehrává, a získat nad tím jakýsi nadhled, což v případě Jiřího Paroubka nebylo,“ upozorňuje odborník.
Prezidenta Miloše Zemana dostaly postupně pod tlak médií i veřejnosti výroky k událostem na Ukrajině, cesta do Číny, návrat soukromým letadlem, některá vyznamenání 28. října a především jeho vystoupení v Hovorech z Lán. „V kontextu všech těch obrovských tlaků, které na hlavu státu jsou, si Miloš Zeman vzhledem ke svým sedmdesátinám prostě řekl: ´Nemám co ztratit, budu tím, kým jsem.´ V určitých emocích, když potřebujete využít smysl pro humor a vtipnost, tak to někdy přeženete. V tom stresu jste trošku morálně oslaben, to znamená, že si tolik neberete servítky, takže prvoplánově zareagujete na něco vtipně, ovšem neadekvátně a nepřiměřeně,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Beroušek.
Zeman nemá kolem sebe moc postav podporujících kult důstojnosti
Připomíná také, že není snadné udržet si klid v náročných situacích. „Obzvlášť když nemáte kolem sebe silnou oporu profesionálů, jako to měl Tomáš Garrigue Masaryk. Ten měl velice profesionálně dělanou image, na svou dobu špičkově. To Miloš Zeman v žádném případě nemá, moc významných postav, které by podporovaly ten kult důstojnosti, kolem něj není, takže on tak trošku zpustl. Nutno ale říci, že ve vztahu k běžné veřejnosti je, pokud jde o nepřímé setkávání, komunikaci na Facebooku nebo jinde na síti, relativně korigovaná, tam se excesy neobjevují,“ podotýká psycholog.
Ing. Miloš Zeman
„Právě na tom obrovském tlaku, kterému je Miloš Zeman vystaven, si uvědomuji, že se chová tak trošku furiantsky, protože není přesně vydefinována naše národní politika ani naše zahraniční politika a on je tam opravdu jako sám voják v poli. Divím se, že to opravdu není opačně, že by to měl být prezident, který požádá, jestli může přijít do Senátu a tam by měl o těchhle věcech hovořit a měly by se vyjasnit. A ne že mu v podstatě každý bude ukazovat červené tričko, červenou kartu nebo na chrám svatého Víta budou věšet nějaké nesmysly. To prostě není řešení,“ zdůrazňuje Petr Beroušek.
Tatíčkem Masarykem nynější prezident být ani nemůže
Je však přesvědčen, že se prezident znovu vrátí k normálu, protože si uvědomil, že takhle pokračovat nelze. „Ale je to otázka, protože on je opravdu samorost, zda to bude pro něj výzva k tomu, aby si zvýšeně korigoval to, co říká. Musí totiž vědět, že existuje jakýsi organizovaný odpor nemalé části těch, kteří o politice hovoří a kteří se jí věnují. A že tedy pochopitelně není v tomto smyslu tatíčkem Masarykem a ani nemůže být. A že bude muset vždy počítat cca s tou polovinou veřejnosti, která ho prostě brát nebude. A pokud se nepřizpůsobí a nezkultivuje svůj projev, tak může i nadále narážet,“ domnívá se psycholog.
V minulém týdnu při návštěvě Jihomoravského kraje ale prezident nepůsobil při setkáních s občany dojmem, že si z protestů proti své osobě dělá těžkou hlavu. „A nemyslím si, že tohle je z jeho strany jen nějaká póza. Když ho člověk sleduje, tak si uvědomuje, že Miloš Zeman završuje svoji kariéru politickou a jinou, takovou občansko-veřejnou. A že jakoby už má pocit, že sklízí vše, co sklidit může, co zasel ve svůj prospěch, ale i to, co zaseli jiní v jeho neprospěch. Proto má nad tím už nadhled, a to je hlavní důvod, proč takto působí,“ myslí si Petr Beroušek.
Profesionální politik musí umět vytěsnit emoce ukřivděnosti
„Všiml jsem si toho už při jeho chování 17. listopadu včetně té komunikace, kterou pak vedl s německým prezidentem Gauckem. Z toho vím, že s tím tak trošku počítal, jaká může přijít reakce. Naopak při návštěvě Jihomoravského kraje mu většina těch, s nimiž tam mluvil, kladla otázky na jiné věci a probíhalo to úplně jinak. Nemusel tedy ani prožívat nějaké silnější trauma, protože profesionální politik musí umět vytěsnit takové ty emoce ukřivděnosti a jemu se dějící nespravedlnosti, protože jinak se dostane na šikmou plochu. Myslím, že Zeman je natolik profesionál, že tohle si uvědomuje,“ poznamenává odborník.
Ing. Jiří Paroubek
Podle něj by si měl ale prezident uvědomit, že není průměrně inteligentní jako většina politiků, ale je nadprůměrně inteligentní a navíc že má z pozice prezidenta morální povinnost se chovat tak, aby opravdu mohl být příkladem. „Protože je smutné, když potom učitelé řeknou: ´No pan prezident mluví tak, jak byste mluvit neměli.´ Ten širší tlak musí logicky zaznívat, ten je namístě, protože si prezident nemůže dovolit se chovat jako na setkání s přáteli v oblíbené hospůdce, aby vtipně glosoval situaci, která je někdy zcela zřejmá. Ale měl by se chovat tak, aby byl skutečně prezidentem všech, ne jenom skupinky tolerující určité plebejství nebo jednoduchost a vulgaritu v projevech,“ říká Petr Beroušek.
Pokud se bude politické klima hrotit, může dojít i na rezignaci
Předpokládá, že pokud se politická situace bude vyvíjet normálně a běžně, ani nedojde ke zhoršení zdravotního stavu, tak Miloš Zeman nevyslyší hlasy těch, co volají po jeho odstoupení z funkce prezidenta. „Pokud se však změní klima a ten kavárenský styl komunikace se všeobecně rozšíří a bude to taková komunikace bez naslouchání, tak je to klidně možné. My jsme jako národ nevypočitatelní, a když se to klima bude hrotit, tak se ukáže, že je neschůdná nejen politika vlády, ale že je neschůdná i politika prezidenta. A pak by samozřejmě na jeho rezignaci mohlo dojít,“ připouští psycholog.
Záležet bude i na dalším počínání Miloše Zemana. „Uvidíme, jak se bude projevovat určitá korekce v chování, kterou jsem už lehce spatřil, jestli v ní prezident vydrží, nebo zase sklouzne do takového trošku hospodského stylu, což by samozřejmě potom na něj mohlo vytvářet další a další tlaky. I když ten tlak je přirozeným projevem rozpolcenosti české společnosti. Roli v tom hrají i média, jimž vyhovuje to, že se něco děje. Přitom bychom měli řešit zásadnější věci, které se týkají zájmů země. Ale tomu se zase nelze divit, když tu za těch pětadvacet let nemáme tradici kvalitních médií, serióznějšího a hlubšího dialogu. Zřejmě potřebujeme dalších dvacet let k tomu, abychom se učili chovat, jak se sluší a patří, což se pochopitelně týká i role prezidenta,“ dodává Petr Beroušek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
