"Víte, tohle nikdo moc nečekal. Vždyť na to nebyla připravená ani policie, která redakci Charlie Hebdo hlídala. Tajné služby jakbysmet. Vraždit kvůli obrázkům? To prostě nikoho nenapadlo, to může jen totální maniak," rozčiluje se postarší dáma a přitom sleduje vnoučata bruslící na kluzišti před pařížskou radnicí. Uplynul právě měsíc, co hlavním městem Francie otřásly bestiální atentáty. ParlamentníListy.cz se vydaly po místech, která jsou s nimi pevně svázána.
- TÉMA: Masakr v Paříži
Výloha knihkupectví
Ledová plocha se před centrem pařížské administrativy obejvuje každou zimu. Jen letos ale na budově visí dvě černé vlajky. Na jedné je napsáno, že Paříž je Charlie, na druhé, že jsme vlastně všichni Charlie. Na ledě vytáčejí Pařížané či turisté své piruety, někteří se naopak se strachem v očích pouštějí do prvních kroků. Svěřenkyně rozčílené babičky jezdí tak, jakoby se s bruslemi na nohách skoro narodily. O kus dál pošťačka roznáší svůj denní příděl dopisů, všechny obchody s pečivem jsou už dávno otevřené a samozřejmě, že nabízejí i cenově regulované bagety. Musí být do 1,20 euro, to je zákon.
Ve výloze knihkupectví lze až na třetí pohled objevit novou knihu zdejšího kontroverzního spisovatele Michela Houellebecqa. Jmenuje se Podrobení a pojednává mimo jiné o tom, jak se v nedaleké budoucnosti moci ve Francii ujímá muslimský prezident. V knihkupectvích se objevila právě sedmého ledna. V den, kdy Paříží zahýbal teroristický čin, který nenechal nikoho klidným. Sám autor, jehož matka opustila po konverzi k islámu, za což jí stále i před veřejností sprostě nadává, se schoval raději na venkově. Kdyby to býval věděl, tak možná přes týden napíše nakladateli knihu jinou. Teď ale jeho román, který by měl jinak ve výloze výsadní místo, zakrývá průvodce Francií či jiné tlustopisy.
U redakce Charlieho
Na dnešním náměstí Bastily před stoletími stávala pevnost přeměněná na vězení, v němž markýz de Sade napsal svá šokující díla, která ani dnes slabé povahy nedočtou. Kousek po bulváru Richard Lenoir a nalevo je vidět první pomníček. Vévodí mu francouzská vlajka, pod níž je na papíru zobrazena ruka s tužkou a nápisem: "Nebojíme se!" Zastaví se zde skoro každý kolemjdoucí, i muž držící za ruku ženu v čádoru. Má masku proti nečistotám v ovzduší, takže stejně vypadá jako v nikábu. Odtud už jen zahnout a otevře se příčná ulice Nicolase Apperta, kde v čísle deset sídlila redakce satiristického týdeníku Charlie Hebdo.
V ní před měsícem, tedy sedmého ledna, bratři Cherif a Said Kouachiovi, kteří se hlásili k jemenské al-Káidě, povraždili dvanáct lidí, včetně hlavních karikaturistů listu. Přestože přišli na hlavní poradu, neznali přesnou adresu a nejdřív vešli do jiného domu. Proto se nad atentátem dodnes vznáší celá řada otazníků. Na domu je malý nápis: "Já jsem Charlie" a z boku přes šablonu sprejem vyvedené portréty zavražděných karikaturistů. Zleva Georges Wolinski, Jean Cabut, šéfredaktor Stéphane Charbonnier, kterého kvůli výhrůžkám dokonce hlídal osobní strážce, a Bernard Verlhac.
Psali jsme:
Selektivní zákaz focení
Před budovou stojí modrá policejní dodávka. "Tady se fotit nesmí," máchne rukou jeden z uniformovaných policistů. Když se ale dozví, že jde o novináře, porovná vyžádaný novinářský průkaz s občankou a nechá reportéra ParlamentníchListů.cz dělat svou práci. To zase nadávají tajní v civilu kouřící před vchodem. Přednost dostane taktický ústup na křižovatku jedné z vedlejších ulic. Na rozích to vypadá jako v květinových zákopech. V nich se reportéři s kamerami na ramenou vyptávají příchozích na pocity.
"Ptám se lidí, co si o těch teroristických činech myslí. Když byl spáchán útok na redakci Charlie Hebdo, po hodině jsem byl tady a o všem referoval. Tehdy zde byly tisíce novinářů a nyní je to poklidné místo jako hřbitov. Ostatně ulici Nicolase Apperta otevřela policie teprve před dvěma dny," říká Kerhoas Tangi, jenž pracuje pro francouzské televize Canal + a i-Télé. Na stěnách domů jsou spousty vzkazů. "Ať vám Bůh přinese mír. Stojíme za vámi," píše na jednom třeba Lee Miller z americké Arizony. Všude je spousta obrázků, kreslených vtipů a jiných karikatur. Podle nich je Charlie třeba i Che Guevara, komiksový Tintin či Chaplin, ale ten byl fakt Charlie.
Fotogalerie: - Vzpomínky na Charlieho
Fotogalerie: - Paříž je pořád Charlie
Od náměstí Republiky
Všude v této části Paříže jsou na obchodech nálepky: "Jsem Charlie!" Do blízké ulice Béranger byl provizorně přestěhován zbytek redakce Charlie Hebdo. Přesněji do části prostor, kde sídlí levicový deník Libération. Před ním hlídkují dva policisté se samopaly, prochází se několika bezpečnostními rámy. Nachází se na lepším místě, kde není tolik možných přístupů. Ulice končí na náměstí Republiky, jemuž vévodí stejnojmenný památník plný symbolů francouzské historie se sochou Marianne ztělesňující Francouzskou republiku, jako s třešničkou na dortě. I tady jsou všude vylepné letáky reagující na útoky. Například plakát s islámským bojovníkem, který drží uřezané hlavy odpůrců a vedle něj pozadí ženy v podvazcích s nápisem: "Ať žije žena svobodná a vzbouřená."
Nedaleko pobíhá mladík s transparentem: "Jste super." Snímají ho dva mládežníci kamerou. Až pak vyjde najevo, že jde o jakýsi pokus o studentský film a happening dohromady. "Chceme poukázat na to, jak v dnešní materiální době emoce rychle opadávají a společnost se vrací do svého sobeckého života. Teroristé zaútočili před měsícem a teď už to nikoho nezajímá. Národní semknutost je už zase ta tam," říká Francois, jeden z kameramanů. Ostatně z náměstí Republiky šel jedenáctého ledna pochod za svobodu slova a jednotný postup proti terorismu. Zúčastnilo se ho půldruhého milionu lidí. Zúčastnilo se ho mnoho světových státníků, kterým pak bylo vyčítáno, že šli sice s lidem, ale od davů odděleni bezpečnostním kordonem.
Psali jsme:
Košer obchod
Bulvár Voltaire je nyní skoro prázdný, na náměstí de la Nation, kam tehdy pochod došel, teď hrají senioři pétanque a někteří se u toho dost hádají. Ještě zhruba půldruhého kilometru odtud na vnějším okruhu je další obrovský val květin. Leží tu zátaras před jedním ze sítě obchodů Hyper Cacher, v níž se prodávají košer pochutiny. Tento obchod je ale celý zakrytý. Před ním hlídkují policisté a dělníci zevnitř vynášejí zničené zařízení. Devátého ledna v něm Amedy Coulibaly zabil čtyři lidi, než byl zneškodněn. Ostatně den předtím postřelil policistku, která svým zraněním podlehla.
Před hradbou z květin se modlí mladík s jarmulkou na hlavě. V rukou drží mobilní telefon, v pobožném zaujetí se kýve zepředu dozadu a neslyšně odříkává nějakou modlitbu. Okolo chodí jiný mladík a všechno pečlivě pozoruje. "Víte, já pocházím z marockého Tangeru a tady studuju. Chci vidět ta místa, kde nesmyslně zemřelo tolik lidí. Kvůli stupiditě náboženských radikálů, kvůli jejich nenávisti ke všem a ke všemu," sděluje a představí se jako Reduan. "Vy jste mě fotil. Mohl byste ty fotografie nezveřejňovat, mám strach," dodá, když se dozví, že si povídá s novinářem.
U hrobů karikaturistů
Smutným výsledkem útoků v Paříži na začátku ledna je sedmnáct obětí a zhruba stejně zraněných. Na obrovském hřbitově na Montparnassu jsou pochovány dvě oběti vraždění v redakci Charlie Hebdo. Ostatně na tomto hřbitově se nacházejí hroby filozofa Jean-Paule Sartra, jenž v závěru života přiznal fascinaci judaismem a prohlásil: "Bez Židů by filozofie dějin nebyla stejná", jeho životní družky Simone de Beauvoir či prokletého básníka Charlese Baudelaira a mnoha dalších osobností.
Tady končí "toulky s Charliem". Ostatně podobně se jmenuje poslední kniha Johna Steinbecka, jednoho z největších amerických mistrů pera. Strážník u vchodu ochotně vysvětlí, kudy se k hrobům obětí terorismu člověk dostane. Georges Wolinski, nejstarší ze zavražděných karikaturistů, narozený již v roce 1934, je pohřben téměř uprostřed rozlehlého hřbitova. Jediná ženská oběť z redakce, spisovatelka a psycholožka Elsa Cayat nedaleko hlavní hřbitovní zdi. Oba hroby zakrývá záplava květin. U hrobu posledně zmíněné oběti stojí dívka, paní Cayat trochu podobná, alespoň, co se dá na první pohled odhadnout, a pláče.
Fotogalerie: - Je suis Charlie
- Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
