V úvodu svého pravidelného mediálního hodnocení se Petr Žantovský zaměřil na zpravodajský program veřejnoprávní televize. „Česká televize oslavila desáté výročí existence kanálu ČT24. Ústy svých šéfů je spokojena, neboť má sledovanost čtyři procenta a podle průzkumu prý ČT24 důvěřuje přes 80 procent diváků. To jsou zajímavá čísla. Absolvent základní školy si snadno spočte, že 80 procent ze 4 procent jsou 3,2 procenta. Znamená to tedy, že této stanici důvěřuje 3,2 procenta českého televizního diváctva. Logicky, vždyť nedivák se těžko může vyjádřit ve věci důvěry, či nedůvěry k něčemu, co nezná,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

V numerickém pohledu na zpravodajský program ČT24 pokračuje dalšími údaji. „Ročně vybere Česká televize na tzv. koncesionářských poplatcích cca šest miliard korun. Měsíční poplatek činí 135 Kč, tedy roční 1620 korun. Z toho plyne, že u nás máme platících cca 3,7 milionu koncesionářů. Vzhledem k faktu, že země má podle posledních údajů přibližně deset a půl milionu obyvatel, je koncesionářem cca 35 procent z nich. Musíme ovšem vzít v úvahu, že ´koncese´ se platí od adresy, nikoli od občana, to by to procento bylo mnohem vyšší. Ale někde platí poplatek třeba provozovatel pohostinství, zase kdyby se platilo ´od osoby´, by byla od poplatků osvobozena nemluvňata. Tedy dejme tomu, že reálně spočitatelnými – nějakou formou platícími – diváky ČT je polovina naší populace,“ uvažuje mediální odborník.

Trochu drahý špás - jeden důvěřující divák za téměř pětačtyřicet tisíc

Za diváky České televize lze tedy považovat zhruba pět milionů lidí. „Znamená to tedy, že na ČT24 se dívají jen čtyři procenta z tohoto počtu, tj. 200 tisíc lidí. A z nich té televizi důvěřuje jen 160 tisíc lidí. Česká televize má roční rozpočet bratru 7 miliard. Na každého důvěřujícího diváka tedy všichni občané zaplatí 43 750 Kč ročně. Možná by stálo za to položit dvě otázky. První: pročpak nám novináři, a nejen ti česko-televizní, neposkytují tyto výpočty v úhrnu a oslňují pouze efektními, ale pramálo vypovídajícími výřezy skutečnosti? A druhá: není skoro pětačtyřicet tisíc vynaložených z veřejných prostředků na jedinou důvěřující diváckou hlavu přece jen poněkud drahý špás?“ ptá se Petr Žantovský.