„Mě opravdu štve, že tolik českých miliardářů nečestně zbohatlo na obchodech s ČEZem. A ještě více mě štve, že regiony, které daly vzniknout největšímu počtu miliardářů, jsou na tom ve srovnáni se zbytkem Česka nejhůře,“ řekl na úvod Jaromír Soukup.
K lítosti některých diváků, kteří se možná těšili na rozvedení tématu ,,obchody ČEZu", se o ČEZu v pořadu již více nemluvilo.
Soukup připomněl, že se v předposledních Kauzách věnoval případu Energetického regulačního úřadu, který má mimo jiné pravomoc schvalovat navržené ceny elektřiny pro domácnosti a podnikatele.
„Byl to právě tento úřad, na který politici hodili úplně zpackané zákony okolo podpory solární energie,“ vysvětlil Soukup. V Česku je kolem 10 milionů solárních panelů, ale ne všechny vyrábějí elektřinu za stejnou částku. Některé panely totiž umí za stejnou elektřinu přinést až třikrát více peněz. „K tomu stačila jediná maličkost, zprovoznit si panely do konce roku 2010,“ řekl Soukup a vinu za tento stav přisoudil Jiřímu Paroubkovi s Mirkem Topolánkem.
Zákon umožňující takové zbohatnutí byl totiž připraven za vlády Mirka Topolánka. Jaromír Soukup připomněl související kauzu Michaely Šnajdrové, úřednice, která šla na 7 let do vězení, neboť rozhodla slovy Jaromíra Soukupa „jinak, než jak si její nadřízení přáli. Ona dostala sedm let jen proto, že rozhodla podle zákona, a ne podle toho, jak by některým lidem vyhovovalo.“ Jaromír Soukup o případu Michaely Šnajdrové informoval prezidenta Miloše Zemana, který přislíbil, že se na kauzu podívá. Jaromír Soukup se také zmínil o kauza hackera Nikulina, který byl nedávno ministrem Pelikánem vydán do USA. Pelikán podle Soukupa hrubě porušil české zákony a neměl by dále být ve funkci ministra spravedlnosti.
Pak se Soukup již ale věnoval hlavní kauze večerní relace: „Ukážu vám důvod, proč opravdu nemít rád Kalouska! Dnes vám odhalím, jak tento stát za čtyři roky probendil více než 20 miliard korun a nikdo si toho pořádně nevšiml, média v podstatě mlčí. A to v době, kdy Mirda Kalousek vykřikoval, jak nás trápí krize.“ Dodal také, že o peníze stát přišel v době rozsáhlých škrtů, kdy se nepřidávalo učitelům ani důchodcům. Kalousek prý za to ale nemohl sám, při ruce měl dost nadšených pomocníků. „V roce 2008 probíhala světová hospodářská krize. Zatímco okolní státy řešily, jak zachovat obyvatelům životní úroveň, tak v Česku politici mysleli především na sebe. Dnes budu mluvit o kauze České exportní banky,“ vysvětlil divákům Soukup.
Fotogalerie: - One man show
Příběh podivuhodné státní instituce začal Jaromír Soukup příměrem. Čeští politici se prý chovali jako Francesco Schettino, kapitán lodi Costa Concordia, která neslavně ztroskotala u břehu Itálie. Kapitán Schettino tehdy z lodi zbaběle uprchl na záchranném člunu mezi prvními. Česká exportní banka, zkráceně ČEB, vznikla v roce 1995 za vlády Václava Klause. Měla prý za cíl pomoci s financováním firmám, kterým jiné banky nebudou ochotny půjčit na export zboží. „Václav Klaus od začátku říkal, že se banka bude řídit stejnými pravidly jako všechny ostatní banky. Tedy s jednou drobnou výjimkou. V případě, že nějaký úvěr nedopadne, tak to hlavní akcionář, tedy stát, pokryje, zacvaká, zaplatí. Takhle nějak v kostce to donedávna bylo,“ šokoval diváky Soukup.
Dále zmínil skutečnost, že podobnou instituci mají i jiné státy, které tamním firmám pomáhají v expanzi do ciziny. V českém případě se prý ale musíme smířit s tím, že dosavadní vlády naši exportní banku okázale ignorovaly. A zatímco desítky miliard korun mizely v propadlišti dějin, v Česku vznikali noví milionáři a miliardáři. „Všechny tyto parchanty si popíšeme,“ řekl Soukup. „Posuneme se v čase až do roku 2008, kdy vláda přišla na skutečně geniální nápad. Z globální ekonomické krize vyklouzne Česko tak, že bude na ty globální trhy více exportovat, chápete? Všechny firmy na světě měly v té době problém prodat i kelímek od jogurtu, ale naši ministři jsou mistři! Oni přijdou na to, že to obejdeme tím, že budeme více vyvážet. Asi to ostatní nenapadlo, že?“ glosoval tehdejší praktiky Jaromír Soukup. Tehdy ale neexistovala poptávka, která by zajistila odbyt zvýšeného exportu.
„Tihle mistři ministři také hned vymysleli, kam budeme posílat peníze. Chtěli pomoci českým firmám se prosadit na trzích, kde už bylo zboží více než dost, nebo na trzích, kde zákazníci nemají žádné peníze, ale jednou by je mohli mít. Čeští ministři a géniové v exportní bance vymysleli to, že to je díra na trhu a ostatní jsou blbí. A jak naši mistři řekli, tak i udělali,“ řekl Soukup a připomněl slova Martina Prose, který v roce 2014 nastoupil do ČEB jakožto šéf dozorčí rady. „V letech 2008–2012 si k nám chodili exportéři pro peníze jako do samoobsluhy,“ popsal tehdejší praktiky Martin Pros.
„Zatímco v těchto letech rostl objem úvěrů v normálních komerčních bankách zhruba o 3,3 %, tak v ČEB to bylo o 30 %. Desetkrát tolik než jinde! V roce 2015 to vypadalo, že sekera, kterou za sebou tato banka potáhne, bude 50 miliard korun. Politikům to bylo úplně jedno, za to nevyhodili ani sekretářku. Protože kdo to zaplatí? Vy, tedy my. A ta instituce není moc na očích, takže klídek, pohoda,“ lamentoval Soukup. Zdůraznil také, že ČEB podobně jako Česká televize nemusí o své činnosti zveřejňovat příliš mnoho dokumentů. „Banka vyplatí peníze, které jdou ze státního rozpočtu, ale vy se nikdy nedozvíte, kdo si je užije. A abyste věděli, že jen tak neplácám do vzduchu, mám pro vás takový příklad. Česká exportní banka poskytla dnes už zkrachovalé společnosti Slovakia Steel Mills úvěr ve výši 4,5 miliardy korun, ze kterého dnes chybí vrátit 4 miliardy. Za tyhle peníze měla tahle firma postavit kousek za českými hranicemi konkurenci Vítkovicím a dalším tuzemským ocelářským firmám. Rozumíte, exportní banka podpořila stavbu ocelárny na Slovensku, aby konkurovala našim ocelárnám. Raději nepátrejme po tom, proč Česká exportní banka chtěla podpořit konkurenci domácím fabrikám pár desítek kilometrů za našimi hranicemi,“ přidal Jaromír Soukup konkrétní případ s konečným vyúčtováním v řádu miliard.
Psali jsme:
„Úvěr dostala firma, kterou vlastnil pravděpodobně moc dobrý známý bývalého obchodního ředitele a člena představenstva ČEB Michala Bakajsy. Dnes je ta firma Slovakia Steel Mills v insolvenci. A již nyní je jasné, že celý tenhle špás vytáhne z české státní pokladny pěkných pár miliard, tedy spíše dva páry miliard,“ nastínil pozadí kauzy Soukup. V souvislosti s tímto případem se zajímal i o osobu tehdejšího ředitele ČEB, Karla Bureše. „Tenhle pán byl vždy tak trochu speciální případ, protože v jeho kanceláři třeba visela fotka ruského prezidenta Vladimira Putina. Tu Bureš obhajoval v jednom z rozhovorů slovy, že šlo o recesi a prohranou sázku. Můžeme tomu věřit, ale stejně – v kanceláři státního úředníka portrét ruského prezidenta. Trochu divné, ne? A právě za jeho šéfování se rozhodla ČEB prodat pohledávky společnosti Slovakia Steel Mills, a to za hodně podivných okolností. I přesto, že se do výběrového řízení na odkup pohledávek krachující firmy přihlásilo hned několik firem, třeba J&T, podnikatel Zdeněk Zemek, investiční skupina Arca Capital, nebo ukrajinská skupina KVV Group, tak ředitel Bureš se neuměl rozhodnout. Já chápu, že to nebylo jednoduché. Každý ze zájemců měl nějakou špínu na ty druhé. Takže například Arca Capital namítala, že je divné, že za ukrajinsou skupinu podala nabídku slovenská firma s obratem pět tisíc euro ročně,“ překvapil Jaromír Soukup.
„Abych to zkrátil, ČEB vyhlásila od poloviny roku 2014 již třikrát výběrové řízení na prodej kolabující pohledávky Slovakia Steel Mills, ale nikdy se nepodařilo najít vítěze. Je příznačné, že každý z těch tendrů provázejí nejasnosti. Když se to prodá za jednu miliardu, tři miliardy z peněz daňových poplatníků zmizí pryč, a někdo je má. Já třeba chápu rozladění, jaké musel zažívat podnikatel Pavol Krúpa, když zjistil, že se manažeři ČEB potají potkali s ukrajinskou firmou KVV Group v Kyjevě. Ještě dříve, než byly pohledávky Slovakia Steel dány do insolvenčního řízení. To je totiž proti všem myslitelným pravidlům. Slovo konflikt zájmů je pro to minimum,“ řekl Soukup a vzápětí pokračoval: „Pavol Krúpa prostě přišel na to, že tamní manažeři chtějí prodat akcie jedné firmy, mírně řečeno, netransparentně. A Pavol Krúpa měl a mívá velmi dobrý čuch. Pamatujete si na jeho svatou válku se Zdeňkem Bakalou? Já mu fandím. Pavol Krúpa má na tyto čuňárny čuch a odkrývá je také. Snaží se na tom logicky vydělat, ale moc dobře ví, kde se která prasárna stala. Slovakia Steel Mills je další z prasáren za české veřejné peníze. Zdeněk Bakala je další z prasáren za veřejné české peníze,“ nebral si servítky Soukup.
Jaromír Soukup dále zmínil, že již v dubnu 2015 podali dva zaměstnanci ČEB trestní oznámení na vlastní management. Když se toto oznámení snažil tehdejší ředitel Karel Bureš smést ze stolu, důvody obou zaměstnanců vyšly najevo. Soukup pak ocitoval přesné důvody pro podání trestního oznámení: „Management zkresluje údaje o tom, kolik je v ČEB špatných úvěrů, které nikdy nedostane zpátky. Zadruhé, management udělil úvěry rizikovým podnikům, např. takovému, který vznikl pouze 5 dnů před poskytnutím půjčky. Dovedete si představit, že jdete do komerční banky s firmou, kterou jste si založili pět dnů před poskytnutím půjčky a řeknete si o půjčku třeba 50 tisíc korun? Nikdo vám ji nedá. A tady šlo o miliardy! Prostě někdo věděl, jak to chodí. Třetí bod, na který upozorňovali, byl ten, že management udělil úvěry firmám, protežovaným Ministerstvem průmyslu a obchodu, a to bez řádné analýzy rizika,“ popsal důvody Soukup. Od roku 2008 do roku 2016 nalilo Česko do ČEB přes 9 miliard korun. Karel Bureš podle Soukupa shodil všechna tato obvinění ze stolu s odůvodněním, že jeden ze stěžovatelů je neúspěšný zaměstnanec a druhý prý měl špatné obchodní výsledky.
Jaromír Soukup se poté začal věnovat dalšímu případu, v němž figuruje pan Michal Bakajsa, člen představenstva ČEB v letech 2009–2014. Jde o kauzu stavby tepelné elektrárny Yunus Emre v Turecku,v níž ČEB hrozí ztráta přes 6 miliard korun z úvěru pro obchodního partnera Vítkovice Power Engineering. Tehdejším vedoucím kanceláře generálního ředitele ČEB byl Roman Šikl. Místopředsedou představenstva a dozorčí rady v ČEB byl Luboš Vaněk. „Ta jména si pamatujte. Oba tihleti výtečníci před nástupem do ČEB pracovali ve vedoucích pozicích pro koncern Vítkovice. A já se ptám: Neovlivnila nějak tahle shoda náhod rozhodování o tomhle úvěru? Že oba dva, kteří v ČEB rozhodovali o poskytnutí úvěru, shodou okolností přišli z těch Vítkovic? A odpověď ponechávám zcela na vaší představivosti,“ obrátil se Soukup směrem k divákům.
Tím ale Soukup s Českou exportní bankou neskončil. Divákům se rozhodl představit ještě jeden případ, kde nejspíše došlo k porušení pravidel. „Jen si to představte, že v ČEB se na vysokém postu dlouhou dobu objevoval jistý pan Jiří Skuhra. Samo sebou, že pak jen shodou okolností se ten stejný pan Skuhra v letech 2015 a 2016 objevil na pozici generálního ředitele a místopředsedy představenstva společnosti Vítkovice Power Engineering. Já bych to chápal, kdyby ve stejnou dobu ČEB neřešila za stejnou firmou průšvihy za několik miliard korun v souvislosti s krachem projektu na výstavbu oné turecké elektrárny. V Česku je možné evidentně všechno. Někteří miliardáři věděli, jak to chodí a jak je možné ty věci nějak zamést,“ řekl. Připomněl také, že veškeré peníze, ze kterých jsou podobné věci hrazeny, pochází z daní pracujících obyvatel. „Ten stejný pan Skuhra se zničehonic v lednu 2017 stal členem představenstva společnosti PSJ. V předchozí době utrpěla ČEB značné finanční ztráty, když financovala jeden zahraniční developerský projekt právě firmy PSJ,“ dodal Soukup a divákům ukázal dva diagramy, znázorňující propojení pana Skuhry, soukromých firem a ČEB.
Nakonec se Soukup znovu vrátil ke kauze turecké elektrárny. S její stavbou byly od počátku potíže, které budou v konečném důsledku Česko stát asi 6 miliard korun, jak tvrdí Jaromír Soukup. Divákům pak představil hlavní osobu společnosti Vítkovice Power Engineering, miliardáře Jana Světlíka. Vysvětlil, že Světlík měl již v devadesátých letech půl miliardy na akvizici firmy Vítkovice lahvárna. ČEB slíbila v říjnu 2016 půjčit na projekt turecké elektrárny Turkům 13,5 miliardy s tím, že vše zaštítí firma Vítkovice Power Engineering. „Plán byl takový, že stavba elektrárny v Turecku otevře této společnosti dveře přinejmenším do celého světa. Ale Vítkovice to pojaly po svém. Věci odevzdávaly pozdě a ještě blbě, takže například první blok elektrárny dostavěly s dvouletým zpožděním, za což dostaly pokutu 700 milionů korun. Vítkovice tam ale postavily úplně špatný kotel, který byl vyroben pro jiný typ uhlí, než má Turecko k dispozici. Víte, na kolik přišla přestavba toho špatného kotle na ten správný? Na další miliardu. Ale co, ČEB to zatáhne. Poté v Turecku proběhl neúspěšný pokus o převrat, který způsobil, že Turci uvedenou stavbu v říjnu 2016 znárodnili. A protože v té době začalo všem docházet, že to bude celé jeden velký průser, tak v rámci insolvenčního řízení společnosti Vítkovice Power Engineering pana Světlíka přihlásila ČEB pohledávku ve výši 15,5 miliardy korun. ČEB to zdůvodnila tím, že Vítkovice nejsou schopné se domluvit s Turky a dostavět elektrárnu. Jenomže to nebyla tak úplně pravda. V té době totiž turecká vláda nabídla, že celou elektrárnu převede na ČEB. Neříkám, že je to výhra, ale v té době se alespoň něco dalo ještě zachránit,“ popisoval Soukup.
„Jenomže to by nesměl v prosinci 2016 do Turecka vyrazit bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Ten se s tureckým premiérem shodl na tom, že by projekt měl pokračovat a obě strany budou usilovat o vzájemně výhodné řešení. Chápete? V té době již do toho český stát nalil 12 miliard a Zaorálek domluvil, že se bude hledat vzájemně výhodné řešení? Podle mého názoru je to úplný skandál. Já jsem panu Zaorálkovi nikdy moc nerozuměl, ale tomuhle nerozumím už vůbec,“ opřel se do sociálního demokrata Soukup. „Zaorálek tam měl dojet pro peníze, ale ne pro vzájemně výhodné řešení. V lednu roku 2017 přichází na scénu tehdejší ministr financí Andrej Babiš s jednoduchým řešením, které vychází z předchozího tureckého nápadu, ať elektrárnu v Adularyi získá ČEB. A protože Andrej je muž činu, tak dodává, že Turci s tím souhlasí. Ten, kdo s tím nesouhlasil, byl ředitel ČEB Karel Bureš, který perfektně znal ty nitky, věděl přesně, jak to chodí. Zdůvodnil to tím, že kdyby elektrárnu vlastnila ČEB, tak zanikne pojištění úvěru u státní firmy EGAP. Nakonec ale došlo k dohodě, že elektrárnu převezme Transgas a pokusí se elektrárnu dokončit,“ řekl Soukup.
Závěrem ještě do příběhu přinesl poslední zvrat. Letos v lednu prohlásil tehdejší ministr průmyslu Tomáš Hüner, že stát již své miliardy nikdy neuvidí. Vinu za to prý nese ČEB a EGAP, které nezvážily všechna rizika. A tak se i stalo. V druhé polovině ledna turecký státní fond začal s prodejem elektrárny, která české daňové poplatníky stála 15 miliard korun. Původní naděje, že bude prodána Transgasu, ale padla.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mak
