Pro někoho možná překvapivou tvář ukázal veřejnosti v souvislosti s dohodou o podobě služebního zákona ministr bez portfeje a zároveň předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier. „Přišlo to, co se dalo čekat. Ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera předcházela pověst člověka reagujícího někdy velmi prapodivně. Mohu poskytnout osobní příklad. Před prezidentskou volbou, v prosinci 2012, jsem pořádal v bývalém Federálním shromáždění besedu kandidátů. Přišel Miloš Zeman, Přemysl Sobotka, Vladimír Dlouhý, Vladimír Franz, Jana Bobošíková a Táňa Fischerová,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Ze zbývajícího tria uchazečů o úřad hlavy státu byla pochopitelná neúčast Zuzany Roithové, která se zúčastnila schůze Evropského parlamentu. „Jan Fischer tehdy předpokládal, že má prezidentství v kapse, a tak se ani neobtěžoval na pozvání odpovědět. S Jiřím Dienstbierem jsem mluvil osobně, účast přislíbil. Pak najednou, týden před akcí, se ozvala jeho sekretářka s tím, že pan senátor má něco jiného, pročež nedorazí. To bylo v době, kdy rostla předvolební hvězda Miloše Zemana, a toho pan Dienstbier z duše nesnáší. Vyložil jsem si to tehdy tak, že prostě nedodržel slovo jen proto, že nechtěl být se Zemanem konfrontován před veřejností. A možná nejen s ním. Prostě ze strachu. Jak malé dítě,“ konstatuje Petr Žantovský.

V diagnóze Dienstbiera se psycholog pěkně sekl

Na tuto příhodu si vzpomněl minulý týden, kdy došlo k málokdy vídané taškařici na brífinku ke služebnímu zákonu. „Premiér Sobotka oznámil za celou vládu, že se rozhodla vyhovět opozici a sestavit tým legislativců, kteří připraví urychleně změnu zákona tak, aby prošel sněmovnou. Státotvorný občan mohl zajásat. Zřejmě přece jen v té naší politice občas zavládne rozum a dohoda nad nerozumem a pří. Jenomže optimismus vydržel jen do okamžiku, než si vzal slovo Jiří Dienstbier,“ poznamenává mediální odborník.