Pro někoho možná překvapivou tvář ukázal veřejnosti v souvislosti s dohodou o podobě služebního zákona ministr bez portfeje a zároveň předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier. „Přišlo to, co se dalo čekat. Ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera předcházela pověst člověka reagujícího někdy velmi prapodivně. Mohu poskytnout osobní příklad. Před prezidentskou volbou, v prosinci 2012, jsem pořádal v bývalém Federálním shromáždění besedu kandidátů. Přišel Miloš Zeman, Přemysl Sobotka, Vladimír Dlouhý, Vladimír Franz, Jana Bobošíková a Táňa Fischerová,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Ze zbývajícího tria uchazečů o úřad hlavy státu byla pochopitelná neúčast Zuzany Roithové, která se zúčastnila schůze Evropského parlamentu. „Jan Fischer tehdy předpokládal, že má prezidentství v kapse, a tak se ani neobtěžoval na pozvání odpovědět. S Jiřím Dienstbierem jsem mluvil osobně, účast přislíbil. Pak najednou, týden před akcí, se ozvala jeho sekretářka s tím, že pan senátor má něco jiného, pročež nedorazí. To bylo v době, kdy rostla předvolební hvězda Miloše Zemana, a toho pan Dienstbier z duše nesnáší. Vyložil jsem si to tehdy tak, že prostě nedodržel slovo jen proto, že nechtěl být se Zemanem konfrontován před veřejností. A možná nejen s ním. Prostě ze strachu. Jak malé dítě,“ konstatuje Petr Žantovský.
V diagnóze Dienstbiera se psycholog pěkně sekl
Na tuto příhodu si vzpomněl minulý týden, kdy došlo k málokdy vídané taškařici na brífinku ke služebnímu zákonu. „Premiér Sobotka oznámil za celou vládu, že se rozhodla vyhovět opozici a sestavit tým legislativců, kteří připraví urychleně změnu zákona tak, aby prošel sněmovnou. Státotvorný občan mohl zajásat. Zřejmě přece jen v té naší politice občas zavládne rozum a dohoda nad nerozumem a pří. Jenomže optimismus vydržel jen do okamžiku, než si vzal slovo Jiří Dienstbier,“ poznamenává mediální odborník.
Psali jsme:
„Velmi apodikticky prohlásil, že on, ministr pro legislativu, na to žádné své lidi nepošle. Načež se uraženě otočil k novinářům i k premiérovi zády. Jak malý kluk, kterému rozkopli bábovičku. Pak ještě oznámil, že se zříká funkce toho člena vlády, který je odpovědný za přípravu služebního zákona. Jeho votum separatum potom velmi chabě a neúčinně hájil v České televizi psycholog Jeroným Klimeš s tím, že je to vlastně projev silné osobnosti, když si Dienstbier postavil hlavu proti svému šéfovi. Inu, nevím, jak pan psycholog radí svým pacientům, ale tahle diagnóza šla pěkně vedle,“ myslí si Petr Žantovský.
Pobouřené volání po ministrově hlavě z médií kupodivu nezaznělo
Za ještě horší však považuje druhou Dienstbierovu revoltu, že nechce být odpovědný za to, za co odpovědný z principu být musí. „Zajímavé, že mu žádný novinář nepoložil otázku: ´Není to, pane ministře, náhodou vaše pracovní náplň?´ A co se dělá s pracovníkem, který odmítá plnit své povinnosti? V normálně fungující firmě přijde o místo. To, že Dienstbier dál sedí ve vládě, ačkoli se jasně vyjádřil, že odmítá plnit svou práci, svědčí o tom, že naše vláda je firma fungující špatně. A to, že média nevolají pobouřením a nežádají Dienstbierovu funkci na míse, zase znamená, že špatně fungují naše média,“ tvrdí mediální analytik.
Ing. Miloš Zeman
A nabízí ještě jeden příklad toho, že přišlo to, co se dalo čekat. „Stát zacvakal církvím první miliardy z takzvaných restitučních nároků, které si církve, především ta římskokatolická, vydyndaly tak uspěchaně – a jak se ukázalo i jasnozřivě – za již končící Nečasovy vlády. Česká televize nám poskytla o víkendu informaci o tom, jak hodlají církve se svými snadno nabytými miliardami naložit. Jasné stanovisko vyjádřil představitel řeckých katolíků: Nic vám do toho není, řekl jinými slovy. Jeho církev se nehodlá veřejnosti svěřovat s tím, co udělá s těmito penězi,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
- TÉMA: Miliardy pro církve
Církev hodlá peníze od státu strčit do cenných papírů
To je aspoň slovo muže, i když si o něm můžeme myslet, co chceme. „Takovou pravomoc mu ale pánové Kalousek a Nečas prostě dali, on ji jen zdatně využívá. Představitel židovské náboženské obce Tomáš Kraus byl sdílnější. Řekl, že opraví synagogu, vystaví v ní sakrální předměty a přilákají více turistů. Jinými slovy: Investují do kultury a cestovního ruchu. Možná bychom si uměli představit smysluplnější využití těch peněz, třeba postavení hospice, zajištění osobní asistence vozíčkářům či třeba navýšení ubohých mezd učitelů na nižších typech škol. Ale nešť,“ smiřuje se mediální odborník.
Nejlépe podle něj ovšem zasvítil ve veřejnoprávní televizi Tomáš Holub, sympatický tajemník biskupské konference. „Ten nás jménem římských katolíků obeznámil s tím, co jsme beztak většinou už dávno věděli: Že totiž jeho církev není žádná charitativní organizace, ale normální komerční firma, která hodlá ty peníze – a že jich není právě málo – strčit do nějakých cenných papírů. Doslova říkal, že budou ´podnikat na finančních trzích´. Jak? Do toho nám opět nic není. Oni nám pak sdělí – prý určitě, no uvidíme – s jakým případným ziskem tak učinili,“ říká Petr Žantovský.
Římští katolíci na opuštěné děti i sociálně potřebné kašlou
Tomáš Holub dokonce dodal, že nemůže vyzrazovat ony investiční záměry, protože by tím přece zvýhodnil jiné konkurenty též podnikající na finančních trzích. „Takže milí občané, kteří to všechno platíte, vězte, že římští katolíci kašlou na vaše opuštěné děti, na vaše starce bez přístřeší, na ostatní sociálně potřebné či nemocné. Nebudou stavět špitály a školy, proč by také měli. Jsou přece jen normální podnikající subjekt na finančních trzích. Jak se říkalo za starých časů: Tu máš, čerte, kropáč! Čekám, zatím marně, zda se do tohoto hořkého sousta zakousnou některá média. Ale věřím tomu asi stejně tak jako na zázraky,“ podotýká mediální analytik.
MUDr. Přemysl Sobotka
Na závěr si nechává velice příkladnou porci pokrytectví a propagandy, kterou předvedla v úterý Česká televize. „Toho dne vešel ve známost fakt, že Rusko vysílá na východ Ukrajiny humanitární konvoje. Jmenovitě několik stovek bílých kontejnerů s potravinami a dalšími potřebami pro obyvatelstvo, proti němuž vede jeho vlastní prezident a vláda válku. Málokdo tento stav takto nazývá, ale málo platné, je to tak. Když se díváte na vybombardovaný Luhansk nebo Doněck, na lidi bez přístřeší, elektřiny, jídla, pak i reportér Pazderka z ČT musí uznat, že autorem tohoto neštěstí je ukrajinská vládní armáda,“ míní Petr Žantovský.
Ruskou humanitární pomoc pokládají USA za akt agrese
A dokonce i jeho veřejnoprávní kolega zpravodaj Miroslav Karas musí, i když možná nerad, uznat, že Moskva vysílá humanitární konvoj podle všech mezinárodních pravidel a odmítnout ho v podstatě nelze. „Ukrajinská vláda to však činí. Nechce ani slyšet o tom, že by konvoj pustila na území země. Je v tom podpořena Spojenými státy. Jejich velvyslankyně při OSN doslova prohlásila, že USA chápou ruskou humanitární pomoc jako akt agrese a útok,“ upozorňuje mediální odborník, jehož pochopitelně zajímalo, co na to naši „médiusové".
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
„Ti televizní se činili, jak jen to šlo. Ale ono to moc nešlo. Přesto se činili. Kladli hostům otázky tak, aby bylo zřejmé, že za humanitární pomocí je skryt nějaký zlý úmysl Putina a Ruska, nějaký podraz. Jako by apriorně platilo, že v celém ukrajinském problému je Rusko jediný činitel, kdo drží černého Petra. Tak je ředitel Červeného kříže vystaven otázce: ´A není do toho Červený kříž jen zatažen?´ Přičemž v podtónu lze vnímat nevyslovenou, leč zjevně míněnou, doušku, ´aby zřejmě kryl špinavé úmysly Kremlu´,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Koncesionářské poplatky platíme České televizi i za cynické žvásty
A moderátor Lukáš Dolanský zase trumfuje otázkou: „Není to cynické, že Putin vysílá pomoc do konfliktu, v němž je aktivním účastníkem?“, adresovanou reportérovi Josefu Pazderkovi. „Jako by fakt, že nějaká pomoc doputuje tam, kde je jí třeba, byl málo – nebo snad vůbec nic – v pojetí našich `médiusů`. Proč tedy stejným metrem neměří humanitární shozy balíků jídla americkými vrtulníky na severu Iráku pro křesťanské Iráčany stižené genocidou ze strany islamistů? Proč – opět – neměříme stejným metrem?“ ptá se mediální analytik.
Ing. Jana Bobošíková
Přitom podle něj až zaráží jistota, s níž naši novináři vyslovují své soudy. „Nebo je to jen kunderovská ´nesnesitelná lehkost bytí´? Možná. To si řeknete, když slyšíte moderátorku Horizontu v České televizi říkat s úsměvem na závěr pořadu větu: ´Fronty okluzní i ty bojové zase zítra.´ To vás až zamrazí. Ví vůbec ta slečna, o čem mluví, nebo je to jen ´talking head´, tedy mluvící hlava bez vlastní vůle a rozumu, předčítačka svrchu sepsaných frází a s prominutím cynických žvástů? A pokud ano, co tam tedy pohledává? A proč to mám já, obyčejný koncesionář, pořád platit? Tato otázka se ostatně objevuje s únavnou pravidelností,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
