S mimořádně zajímavým příspěvkem vystoupil Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka z Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a také právní expert Trikolory.
Nemilovaní tolerovaní
„Pravda vítězí je krásný slogan, ale chvíli to trvá,“ konstatoval docent Koudelka na úvod.
A pak pokračoval: „Existence cenzury a její rozsah je v zásadě výpovědí o tom, jak se držitelé moci staví k občanům. Vláda, která by měla být normální, cenzuru nepotřebuje. Ona nějak spravuje stát, nějak hospodaří se státními prostředky – někdy dobře, někdy špatně, ale v zásadě apriori počítá, že ji lidi nebudou milovat. Je jí to jedno. Jestli lidé platí daně, poslouchají právní normy, nejezdí na červenou, a tak dále, tak jí to v zásadě může být jedno, protože to neohrožuje výkon moci jako takové. A dobrá vláda má automaticky počítat s tím, že ji nikdy lidé nebudou milovat a že jí budou v hospodách vždycky nadávat.“
Naopak ideologická vláda je podle docenta Zdeňka Koudelky taková, „…které nestačí, že ji lidé poslouchají a platí daně. Ona chce, aby jí lidé ještě věřili nebo dokonce milovali. A protože ví, že toho nikdy nedosáhne, tak alespoň chce, aby to tak vypadalo navenek. Taková vláda cenzuru potřebuje,“ zdůraznil za potlesku přítomných zkušený právník. „To je ovšem do určité míry porážka a ponížení lidí. Protože to, co si člověk čte, je výsledkem jeho svobodného rozhodnutí, on tím nikoho neruší. Samotná četba či poslech informací je projevem osobnosti člověka a jeho soukromí. Člověk vážící si jiných lidí vychází ze zásady, ať si každý čte, co chce. Člověk pohrdající názory jiného chce vnutit svoje vidění světa.“
Příklady táhnou
„Když jsem před rokem 1989 poslouchal v rádiu vysílání BBC, tak si pamatuji odpolední zprávy a jak jsem byl úplně rozčílen, zaražen a ponížen tím, že jsem to nemohl poslouchat kvůli rušení. Rozuměl jsem asi každému desátému slovu, takže jsem to vypnul,“ zavzpomínal docent Koudelka. „Vzbuzovalo to však ve mně nenávist proti tehdejší vládě,“ dodal.
A obává se, že to stejné bude důsledkem toho, co dělá tato vláda. „Protože pocit, který jsem zažíval před rokem 1989, tak jsem si na něj vzpomněl v únoru tohoto roku, kdy Fialova vláda vypnula weby, které jsem většinou nesledoval. Ale některé, třeba jako Protiproud, jsem občas sledoval. Vláda by si měla zvážit a uvědomit, že nejde jenom o právní stránku věci, ale také o to, co zanechá v občanech. Jestli v nich něco nevzbudí – ne že by ji před tím milovali, ale byla jim lhostejná. Nezabývali se tím, četli si, co chtěli, a když jim to bylo odňato, vzbudí vůči sobě jen a jen pouhý odpor,“ dodal.
Psali jsme:
„Na druhou stranu musím říci, že když vidím reakci lidí, tak jsem relativně pozitivně naladěn a potěšen zejména tím, že tyto weby, o kterých jsem hovořil, přenesly svoji existenci na jinou koncovku, třeba protiproud.info a pravý prostor net. A pokračují dál. A nejsme tak daleko jako v Číně, kde si vláda dovolila zablokovat zahraniční stránky. Ještě zatím – to je to důležité slovo zatím – se internet nevypíná po čínském vzoru. Potěšilo mne i to, že lidé těmto webům posílají peníze. Že lidé jsou ochotni sami přispět na to, když vidí, že vláda v podstatě něco zakazuje a pronásleduje, tak jsou ochotni financovat činnost, aby tu vládu a její politiku překonali,“ konstatoval dále docent Koudelka.
Servilnost po veřejnoprávním, aneb hlídací psi demokracie ožužlávají podpatky
„Co mě ale zarazilo, je, jak na toto reagovala veřejnoprávní média. Takováto diskuse by měla být v Českém rozhlase nebo České televizi, mělo by se tam vážně hovořit o tom, jestli ten vládní zásah je ještě právní, zda je morálně v pořádku, když takto zasahuje do práv lidí, co si dělají ve svém soukromí. Koho přece ruší nějaká kresba či poslech. Samozřejmě to může mít i ekonomické dopady. Protože ty weby se soudí a když to vyhrají, tak budou požadovat náhradu škody. A kdo ji zaplatí? Nakonec zase my, protože z ničeho jiného než z vybraných daní se tato škoda platit nebude,“ pokračoval docent Koudelka. „Ale ve veřejnoprávních médiích se od novinářů, kteří jinak bojují za všechna možná lidská práva a svobody, jsem něco takového neslyšel a nezaznamenal. A jsem překvapen mírou servility veřejnoprávních médií vůči státu a stávající vládě. Být veřejnoprávní se tedy po této zkušenosti rovná být prorežimní.“
„Lidé vždycky reagovali na vládní omezování a direktivy zesměšňováním. Na tyto situace se u nás reagujeme vtipem. A protože jsem přijel z Moravy, tak přihodím jeden moravský vinařský vtip: Neříkejte nahlas, že ve víně je pravda. Protože jinak jej Fialova vláda zakáže,“ ukončil za smíchu a potlesku auditoria svoji krátkou přednášku docent Zdeněk Koudelka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
