„Člověka to zamrzí po tolika letech práce, že se s ním nikdo nepřijde ani rozloučit. Nestojím o nějaké dary, ale určitě by mne potěšilo podání ruky a poděkování. Na šachtu jsem nastoupil už po vojně, když jsem se vyučil jako soustružník. Ve Vítkovicích se mi nelíbilo, slušnou práci, na které se dalo vydělat, dostávali jen starší dělníci. Začínal jsem na dole Jeremenko jako razič a postupně jsem se vypracoval na místo předáka. Po celou tu dobu jsem makal v rubani, dělal tu nejtěžší práci. A kvůli dřině, například manipulaci s hajcmany (100 až 140kilové ocelové výztuže) mám částečně odrovnaná kolena, ostatně jako většina havířů v porubu. Co bude dál, to zatím nevím, několik nocí už pořádně nespím. I když je to tvrdá práce, tak jsem si ji oblíbil a zvykl si. Nebudu mlžit, líbily se mi samozřejmě i ty peníze, které si jinak člověk u nás v kraji jen těžko vydělá. Škoda, že mi stejně jako některým oblíbencům vedení nenabídlo méně fyzicky náročné místo, například na technickém postu, zkušenosti bych už na to měl,“ svěřil se sedmačtyřicetiletý Dalibor. Pesimistou ale v žádném případě není, už delší dobu sonduje různé možnosti, kde by se mohl uplatnit. I když má vypracovanou, atletickou postavu, trochu se obává, jestli projde lékařskou prohlídkou v dalším zaměstnání, které si chce rychle najít.
Dnes už bývalý hornický předák moc nechápe současné ekonomické postavení OKD, které se dostaly do platební neschopnosti. „Jakápak insolvence, manažeři dostávali ještě nedávno stovky milionů odměn a prevít Bakala vydělal miliardy. Proč nejsou zákony postavené tak, aby ti lidé museli neoprávněně získané peníze vrátit? Když dojedete na ředitelství OKD, tak horší auto než audinu tam neuvidíte,“ konstatoval.
Na dole panuje pořád nejistota a šíří se fámy
Dalibor to pár let zkoušel i jako důlní záchranář, kdy musel pomáhat i u smrtelních úrazů některých svých kamarádů. Ještě v živé paměti má zásah u svého známého, kterému po přimáčknutí vozíkem, vyhřezla střeva. Po čase se tak znovu vrátil ke své oblíbené dřině do porubu. „Ty vtipálky, kteří nám píšou na Facebooku – černé oči, co byste vlastně chtěli, komouši vám lezli do zadku, teď to bude už jinak – bych vzal alespoň na jednu směnu do rubani. Aby si zkusili máknout ve vedru, v prachu, v nebezpečí, kdy vám může při neopatrném zacházení bouchnout metan, nebo vás zavalit. Pokud si s sebou všechno nedonesete, máte smůlu. Problém je někdy i vykonat potřebu, když to na vás přijde, někteří havíři to třeba potom udělají na pásový dopravník,“ vysvětloval s úsměvem čerstvě propuštěný havíř a ještě doplnil: „Když už jsem musel odejít, chtěl by si najít méně stresové místo. Jakmile pracujete při dobývání úplně vpředu, jste pořád v poklusu. Musíte se nejdříve dostat do porubu, ať je pak při dopravě místo pro ostatní a to platí po celou dobu směny i před jejím koncem. Jako předák jsem měl také zodpovědnost za techniku, výkon i další lidi; a těm se už tak tři roky moc nechce dřít, pokud máte pořád nejistotu, že přijdete o práci.“
Jako většina zaměstnanců OKD i on kritizuje vedení za zbytečně předražené a často nefunkční technické vybavení i ochranné pomůcky z ciziny, které mohli manažeři nakoupit podstatně levněji i u nás. Za příklad dává drahý, důlní bagr, který se často převracel a nebyl moc k použití a také obuv z ciziny, jež zase nic nevydržela a bylo ji nutné stále měnit.
Současnou situaci na dole Paskov hodnotí jako naprosto nepřehlednou a nepředvídatelnou, kdy většina lidí tam žije ze dne na den bez jakýchkoliv přesnějších informací. „Také jsem četl, že máme tento rok skončit a že už na podzim by mělo odejít z Paskova okolo 700 lidí, ale stále se razí důlní cesty, přibírají se zaměstnanci, takže lidé fakt neví, co bude. Na šachtě se samozřejmě pak šíří nejrůznější fámy, že se bude dělat za 65 procent mzdy, že po propouštění se uchytí u státního podniku Diamo jen lidé pomocných profesí s nejnižším vzděláním, že závodní lékaři dostali zákaz nám dávat nemocenské a podobně,“ informoval Dalibor Mikšaník.
Problémy jsou i s Bakalovými byty
Horníci z OKD nemají jen starosti o svou práci, ale i o střechu nad hlavou. Dříve Bakalovy byty, které nyní spravují noví vlastníci, neustále zdražují a cena nájmu se tak už vyšplhala na několikanásobek. Problém s tím pak nejvíce pociťují ti důchodci, kteří v nich žijí už sami bez partnera. Podle Daliborových slov se platí jen za dvoupokojový byt až 7 tisíc měsíčně. Přitom vlastníci prý do nich investují jen minimálně; a také nebytové prostory, které v rámci nepodařené a podhodnocené privatizace se nakonec dostaly k jejich vlastníkům jako bezplatný bonus, začínají jejich nájemci už opouštět. Hornický předák Mikšaník by si tak přál, aby se tento majetek dostal po soudech, které nyní probíhají, opět do správy státu. Celkem se mu také líbí návrh prezidenta Zemana na zpětné znárodnění OKD, i když nechápe, proč stát vůbec své nerostné bohatství nechal privatizovat. Jinak se o politiku jako většina havířů moc nezajímá, nyní mají totiž všichni svých existenčních starostí až nad hlavu. „Prezident Zeman sice někdy řekne něco trefného, ale umí se chovat i dost nevhodně. Ze začátku jsem fandil Babišovi. V poslední době se už také ukazuje, že nešel do politiky jen tak, něco změnit k lepšímu, i když je miliardář. A největší expert je Kalousek, ten se v politice drží už dlouhou dobu i přes to všechno, co v ní provedl. Já ty politiky vůbec nemusím,“ přiznal ostravský havíř.
Zaměstnanci z OKD také poukazují na nerovné podmínky oproti svým polským kolegům, kterých na dole Paskov údajně pracuje téměř polovina. „Polští horníci jsou u nás ‚za vodou‘, zatímco naši dostanou za více než 20 let práce měsíční výslužné devatenáct stovek, oni si přijdou i za méně let na 28 tisíc korun od polské vlády. Při rychlém ukončení těžby, by mělo u nás tak dost lidí existenční problém, zvláště ti, kteří si moc nespořili a mají po letech dřiny zničené zdraví,“ dodal hornický předák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
