Již v roce 2006 byl přijat zákon č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím. Je česká právní úprava nedostatečná, co se týče ochrany před domácím násilím?
Česká republika má v současné době naprosto dostačující právní úpravu ochrany před domácím násilím i před násilím jiného druhu. Postačí, když stávající legislativa bude používána, novou právní úpravu nepotřebujeme.
Jak si Česká republika stojí v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů? Došlo v této otázce od revoluce k nějakému posunu, a pokud ano, hodnotíte jej pozitivně?
Česká republika byla jednou z prvních zemí, které při svém vzniku před sto lety postavení ženy legislativně zrovnoprávnily s muži. Společnosti chvíli trvalo, než se zrovnoprávnilo i faktické postavení žen. Dnes české ženy mohou dosáhnout na všechny posty, o které stojí. Naopak mají mnohé výhody ve srovnání s muži. Častěji dosáhnou na vyšší vzdělání a v mnohých oborech, dříve mužských, dnes najdeme mnohem více žen. Takovým příkladem je třeba justice. Jak lze zjistit například z publikace Moc krásy, kterou v loňském roce vydala Karlova univerzita, ženy mnohem častěji než muži dosahují vyššího vzdělání i postavení než jejich rodiče. O rovnoprávnost žen tedy žádnou obavu nemám.
V čem shledáváte přínos Istanbulské úmluvy?
V Istanbulské úmluvě žádné přínosy neshledávám. Pro naši zemi je to zbytečná mezinárodní úmluva, kterou jsme neměli podepisovat. Pevně věřím, že ji naši zákonodárci odmítnou ratifikovat.
Ohrožuje Istanbulská úmluva přirozené pozice žen a mužů? Zde je citace ze samotné úmluvy, kterou kritizoval europoslanec Tomáš Zdechovský: „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“
Istanbulská úmluva je mnohem více dokument politický než právní. Na mnoha místech operuje s termínem „gender“, snaží se měnit tradice naší země a vztahy mezi muži a ženami. Oproti naší legislativě, která je postavena na rovnosti všech občanů a jedinců, zakládá privilegované postavení obětí domácího násilí, tedy vlastně přináší nerovnost. Ačkoliv proklamuje, že bojuje proti stereotypům, sama jiné stereotypy zakládá. Například staví na zásadě, že za násilí vždy může násilník, pomíjí však, že nejčastěji dochází k násilí mezi osobami blízkými a že ve společnosti se lidé vzájemně ovlivňují a na sebe reagují. Naivně také věří, že výchovou mužů se dá násilí zcela eliminovat. Zapomíná, že k násilí se většina jedinců uchyluje pod vlivem emocí a že emoce v mozku racionální složku vypínají.
Může Istanbulská úmluva oslabit institut rodiny?
Tvůrci Istanbulské úmluvy mají o rodině jiné představy než česká veřejnost, která v rodině vidí nejsilnější prvek, smysl života spatřuje v úplné rodině a neustále se snaží se k tomuto ideálu přiblížit, i když se jeho dosažení pochopitelně každému nepodaří. Dnešním trendem je naopak příklon k tradici, k rodině a ke sňatkům, zatímco Istanbulská úmluva tradiční rodinou opovrhuje a státu naopak přikazuje tyto tradice bořit.
Fotogalerie: - Vzpomínka na plukovníka Švece
Istanbulská smlouva hovoří o potřebě vzniku vzdělávacích materiálů k rovnoprávnosti žen a mužů, vzájemnému respektu a nestereotypním genderovým rolím. Tyto materiály by měly vznikat na všech úrovních vzdělávání a být přizpůsobeny schopnostem žáků. V praxi by se tak o těchto tématech mohly učit i děti na základních školách. Vidíte v tom přínos nebo ohrožení pro nejmenší studenty?
Zmíněné články 12 a 14 jsou pro mě nepřijatelné a jsou jedním z důvodů, proč považuji Istanbulskou úmluvu za škodlivou. Mezilidské vztahy možná někdy nejsou ideální, ale záměr kohokoliv převychovat občany a učinit z nich jedince jiné a lepší mě děsí. Minulost ukázala, že podobné pokusy nekončí nikdy dobře.
Souhlasíte s postojem České ženské lobby, která se rozhodla podat trestní oznámení na katolického kněze Petra Piťhu pro jeho tvrzení, že Istanbulská úmluva je nedemokratickým a diktátorským dokumentem?
Kázání monsignora Piťhy jsem si poslechla a nevidím na něm nic trestného ani protiprávního. Pevně věřím, že se nedočkám časů, kdy budou pronásledováni lidé za svůj názor či veřejné vystoupení. Je zvláštní, že některé skupiny lidí vyzývají k toleranci, leč jejich pojetí světa nezahrnuje toleranci k názorům odlišným od těch jejich.
Europoslanec Tomáš Zdechovský v souvislosti s tímto trestním oznámením vzpomíná nacistickou a komunistickou éru, kdy byli kněží za své výroky pronásledováni. Přijde vám toto srovnání namístě?
Veřejná diskuse je dnes velmi často emotivní a svádí k vášnivým vyjádřením, což není omluvou, ale konstatováním neblahé přítomnosti. Nicméně veřejné lynčování jedinců s odlišným světonázorem mi skutečně nahání husí kůži. Sama se s něčím podobným pravidelně setkávám v diskusích a komentářích na sociálních sítích.
Bulharský ústavní soud označil Istanbulskou úmluvou za protiústavní, neboť prý stírá rozdíly mezi pohlavími, což boj proti domácímu násilí jen ztěžuje. Polsko, Lotyšsko a Chorvatsko úmluvu přijaly jen s četnými výhradami. Máme tedy schvalovat něco, k čemu mají kolegové výhrady?
Ztotožňuji se s mnohými výhradami našich sousedů. Ve skutečnosti jsem vlastně ráda, že se o Istanbulské úmluvě začalo takto široce hovořit, protože o riziku její ratifikace se mezi informovanou veřejností mluví od jara letošního roku.
Fotogalerie: - Paříž bez uprchlíků
Istanbulská úmluva prý hrozí prolomit advokátní mlčenlivost, kvůli čemuž ČAK vydala prohlášení, ve kterém se staví proti ratifikaci úmluvy. Jde o skutečné nebezpečí?
Článek 28 ukládá státům, aby učinily opatření, která by nebránila pracovníkům jistých profesí ohlásit spáchání násilného činu či obavu, že takový čin bude v budoucnu spáchán. Jako advokát pochopitelně ihned zpozorním, protože dnes nemá naše profese žádnou informační povinnost na ochranu práv našich klientů. Velmi nebezpečné je také zacházení s hypotetickou hrozbou násilí. V rodinných sporech totiž není výjimkou, že si bývalí partneři nepravdivým obviněním vyřizují vzájemné konflikty a rodičovské spory.
Co fyzické tresty v rámci rodiny? Omezí Istanbulská úmluva možnost rodičů dát dítěti výchovný pohlavek?
Istanbulská úmluva ukládá státům, které ji ratifikují, aby zavedly nové skutkové podstaty trestných činů. Jde zejména o úmyslné konání činů fyzického násilí vůči druhé osobě (čl. 35) a o nežádoucí verbální, neverbální či fyzický projev sexuální povahy (čl. 40). Lze se samozřejmě přít o výklad těchto pojmů, ale už jen to, že různé strany z formulací mohou vyčíst různá nebezpečí, znamená, že jde o neurčitý text a je lépe zachovat zdrženlivost, než pro něj unáhleně zvednout ruku. Úřad vlády tvrdí, že Česká republika již v minulosti ratifikovala jiné úmluvy, které žádaly postavit jakékoliv násilí mimo zákon, nicméně naši legislativci takové změny dosud vždy odmítli. Z této argumentace jasně plyne, že pro naši zemi není tento způsob nových povinností přijatelný, proto je podivné, když je nám takto násilně opakovaně podsouván.
Podle některých tvrzení Istanbulská úmluva řeší pouze násilí páchané na ženách a poněkud pomíjí muže, případně ignoruje problém násilí na určitých skupinách obyvatel, jako jsou senioři či děti. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Istanbulská úmluva výslovně tvrdí, že násilí je genderově podmíněno, že se jej dopouštějí muži na ženách. Na semináři, který pořádala k této problematice dne 16. října 2018 Poslanecká sněmovna, však vystoupil Mgr. Pavel Rataj, viceprezident Asociace manželských a rodinných poradců. Uvedl, že jde o velmi povrchní debatu, postihující izolovaně fyzické násilí, ale nezohledňuje celý proces komunikace – emoce–reakce–chování–jednání – a už vůbec ne další formy násilí (zejména psychické, které může být někdy horší než násilí fyzické). Nevylučuji, že je diskuse o násilí, jeho zdrojích, tendencích, reakcích na ně a nástrojích proti němu namístě a aktuální, ale Istanbulská úmluva nic podobného neřeší. Navíc je poněkud naivní si myslet, že přijetí jedné mezinárodní úmluvy změní situaci obětí. V to jenom inženýři lidských duší a autoři nové legislativy vždycky doufají.
Europoslanec Tomáš Zdechovský dále varuje, že ratifikace Istanbulské úmluvy výrazně zjednoduší kriminalizaci mužů, například během rozvodového řízení a s tím souvisejícího sporu o to, jak budou oba rodiče pečovat o děti. Již nyní jde podle něj až ve třetině případů údajného domácího násilí o křivá obvinění. Hrozí nám, že se do ČR přesune fenomén „Me Too“, kdy se budou řešit případy údajného obtěžování před dvaceti a více lety?
K takovému důsledku skutečně může dojít. Násilí není aktuálním problémem dneška a to nejhorší, co můžeme udělat, je přispět ke genderovému boji mezi pohlavími.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
