Zkušený novinář je ohromen grilováním knížete v ČT. A přidal vážné podezření nad profesorkou Dvořákovou

14.02.2015 14:01

TÝDEN V MÉDIÍCH Ukázky toho, jak se v českých sdělovacích prostředcích jednostranně informuje o událostech na Ukrajině, uvádí mediální analytik Petr Žantovský na příkladech politického geografa Michaela Romancova a exministra Alexandra Vondry. Žasne nad tím, že poprvé v České televizi nebral moderátor řeč Karla Schwarzenberga jako slovo Boží a nenechal ho obelhávat veřejnost obvyklými tezemi.

Zkušený novinář je ohromen grilováním knížete v ČT. A přidal vážné podezření nad profesorkou Dvořákovou
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Referováním českých sdělovacích prostředků o událostech na Ukrajině začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím, co zajímavého v uplynulém týdnu v médiích zaregistroval. „Znovu jsme svědky propagandy z jedné strany. Jako příklad uvedu článek pana Romancova v MF Dnes, který nabídl pseudoseriózně vyhlížející analýzu ruského člověka, ruského národa a ruského prezidenta. A chce navodit dojem, že Rusko je v podstatě před převratem a že lid je doslova nabuditelný k tomu protestovat proti Putinovi. Má tam několik tezí, které se nesnaží nijak doložit, například že poslední prezidentské volby byly zfalšovány. A tvrdí to nepochybně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Politický geograf Michael Romancov v článku dále píše, že se ruský prezident bojí, aby ho nepotkalo totéž co Muammara Kaddáfího. „Myšlen je samozřejmě pouliční lynč libyjského vůdce. Psychologický účinek tohoto článku je ten, že Putin je diktátor zahnaný do kouta, jenž v podstatě jenom používá silové prostředky k tomu, aby oddálil okamžik, kdy lid povstane, svrhne ho a případně zlynčuje na ulici jako Kaddáfího. To všechno jsou úplné nesmysly, které se dají snadno vyvrátit průzkumy veřejného mínění o důvěře jednotlivým institucím v Rusku přes rozhovor s jakýmkoli Rusem na ulici. Nevím, proč pan Romancov dělá tuto propagandu, ale dělá ji soustavně a dlouhodobě, a to je k zamyšlení,“ poznamenává mediální odborník.

Vondra nám laskavě vysvětlil, že USA se do dění na Ukrajině nevměšují

Něco podobného se dalo sledovat ve čtvrtečních Událostech, komentářích ČT24, v nichž byl hostem exministr Alexandr Vondra. „Velmi laskavým způsobem nám vysvětlil, že Amerika nemá s ukrajinskou krizí nic společného, že se do tamního dění vůbec nevměšuje. Naopak že by do té krize měla vstoupit, konečně tam dovézt zbraně a tu válku rozhodnout, protože se to od ní očekává. Tak z toho jsem měl stejný pocit jako z článku pana Romancova. Jenom s tím rozdílem, že od pana Vondry člověk tu proamerickou propagandu vcelku očekává a nijak ho neudiví vzhledem k tomu, že byl dlouhodobě ve Spojených státech, že tam byl diplomatem a že tam má nepochybně vazby na mnohé zajímavé kruhy,“ konstatuje Petr Žantovský.

Chvíli po něm vystoupil ve stejném pořadu k minskému summitu sociolog Jaroslav Sýkora. „Odpovídal na otázky typu, jak byli účastníci šestnáctihodinového jednání emočně vytíženi, co mohla udělat únava s jejich psychikou, zda se v tom dlouhém čase posouvají jejich stanoviska tak, aby z nich někdo ustupoval a podobně. To byly všechno dotazy, které měly být kladeny politologovi nebo psychologovi, nejlépe oběma, ale určitě ne sociologovi. Pan Sýkora navíc použil několik velmi prázdných floskulí a proložil to takovým pseudovědeckým žargonem, že přínos toho rozhovoru byl absolutně nulový. Tomu se říká v České televizi publicistika, já tomu říkám spousta promarněného času,“ hodnotí mediální analytik.

Moderátor nenechal Schwarzenberga obelhávat veřejnost svými tezemi

Téma Ukrajiny uzavírá pondělním vydáním Událostí, komentářů, kde moderátor David Borek vedl rozhovor s předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem. „Nevěřil jsem svým očím a uším. Protože obvykle v této situaci v České televizi i v mnoha jiných mainstreamových médiích to vypadá tak, že pan Schwarzenberg něco řekne a redaktor se tváří, že právě zaznělo slovo Boží. A pan Borek se najednou stal novinářem a pana Schwarzenberga docela griloval, kladl mu vhodné protiotázky, otevřeně nazýval některé věci, tak jak opravdu jsou, ani nenechal pana Schwarzenberga úplně obelhávat veřejnost různými tezemi, které od něj slýcháme dnes a denně. Prostě se nedal,“ podivuje se Petr Žantovský.

Bylo mu to divné až do chvíle, než si přečetl o posledním zasedání Rady České televize, na níž radní Ivana Levá vystoupila s kritikou propagandistického referování o Ukrajině a naopak radní Michal Jankovec bezelstně přiznal, že tón zpravodajství o ukrajinské krizi je určován z Bruselu pokyny Evropské unie. „V kontextu s rozhovorem Borka se Schwarzenbergem mi přijde, jestli na tom není něco pravdy a jestli se Česká televize nezačala snažit vyvažovat. Vždyť to, co předváděla v minulých týdnech, bylo trestuhodně jednostranné a neodpovídalo to pojmu žurnalistika, ale pojmu propaganda. Jestli se náhodou potrefená husa neozvala a výsledkem toho nebyla konečně jednou kvalitní žurnalistika. Pokud by to bylo takhle snadné, že stačí kritické slovo a veřejnoprávní instituce se na základě toho začne chovat rozumně, tak bychom na tom s naší demokracií nebyli ještě tak špatně,“ míní mediální odborník.

Na slovech slovenských církevních představitelů není nic kontroverzního

V uplynulém týdnu bylo také zajímavé sledovat ohlasy na slovenské referendum, jemuž česká média věnovala nadstandardní prostor a v němž naši východní sousedé odpovídali na otázky, zda je možné manželstvím nazývat jiné soužití kromě svazku jednoho muže a jedné ženy, zda povolit osobám stejného pohlaví adopci dětí a zda odmítnout, aby školy mohly vyžadovat účast dětí v oblasti sexuálního chování či eutanazie, pokud s tím jejich rodiče nebo samotné děti nesouhlasí. „V našich mainstreamových médiích jsme zaznamenali množství článků, které popisovaly zatvrzelost, konzervativnost, tradicionalismus a nepřijatelnost názorů Konference biskupů Slovenska,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Všiml si toho, že v Lidových novinách označil Michal Kolmaš provolání Konference biskupů Slovenska, že církvi není lhostejné, jestli budoucí generace budou tvořit vyvážené a mravně vyspělé osoby, nebo to budou lidé demoralizovaní už od dětství, neschopní zakládat pevné vztahy, nebo že církev odmítá, aby byla dětem eutanázie předkládána jako správné řešení, jak je odsouhlaseno v Belgii, či aby jim byla podsouvána homosexualita jako automatická alternativa k manželství, za kontroverzní slova. „Nevím, co je na nich kontroverzního. Je to názor jedné strany, která má na ten názor právo,“ rozporuje mediální analytik tvrzení v článku.

Česká média docela kolektivně soutěž myšlenek nepřipouštějí

Vždyť vedle tohoto názoru může stát názor Martina Putny, který se prohlašuje za katolickou buznu, jenž bude jistě říkat, že naopak homosexuální vztah je ten správný. „Tak ať se tyto dva názory proti sobě postaví a je to v pořádku. Proč bych třeba já tvrdil, že pan Putna je kontroverzní? On by rád slyšel, že je kontroverzní, protože na kontroverzi si postavil kariéru, ale není. Pro mě je to obyčejný člověk, který říká své obyčejné pravdy, které jsou v rozporu s tím, že jiní říkají jiné pravdy. Tak tu máme soutěž myšlenek. Ale mně se zdá, že naše média docela kolektivně tuto soutěž myšlenek nepřipouštějí, nebo ji převažují jen na jednu stranu. A to se nedělá,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Referendum nedopadlo pro vyhlašovatele úspěšně, neboť se ho zúčastnilo jen přes dvacet procent lidí, a tudíž je neplatné. „Nicméně MF Dnes nás například informuje, že na první dvě otázky odpovědělo více než devadesát procent účastníků referenda kladně. Když se podíváme na oficiální statistiky, tak zjistíme, že nikoli na první dvě, ale na všechny tři odpovědělo více než devadesát procent zúčastněných voličů kladně. Tedy souhlasí s tím, aby se manželstvím nemohlo nazývat jiné soužití osob kromě svazku mezi jedním mužem a jednou ženou, aby párům stejného pohlaví nebylo umožněno osvojení dětí a jejich následná výchova a školy nemohly vyžadovat účast dětí na vyučování v oblasti sexuálního chování či eutanazie,“ připomíná mediální odborník.

V extrému je hodnota světa, ale v průměru je jeho trvání

Vzhledem k tomu, že se referenda účastnilo přibližně 950 tisíc voličů a jasná většina kolem 900 tisíc byla zajedno, se domnívá, že hlasovat přišla ta část slovenské populace, která považuje tyto problémy za zásadní pro svoji víru a život. „Média na Slovensku však vedla proti referendu kampaň a mnohé lidi tím odradila, takže nepřišli. Vysvětluji si to jedině tímto způsobem, protože ten podíl více než devadesát procent je nápadný. To je o tom, že mnoho lidí vypustilo účast ze svého života a mohou k tomu mít různé motivy. Ale takové komentáře jsem v českých médiích nečetl. Četl jsem téměř všude, že to referendum je výsledek toho, že slovenská společnost je už také mnohem méně věřící, než jsme si mysleli, a že to je vlastně dobře a že tedy půjdeme směrem k toleranci,“ poznamenává Petr Žantovský.

Hned ale dodává, že proti toleranci nic nemá. „Nejsem gay ani katolík, takže můžu mluvit v tomto směru nezávisle. Ale mám takový pocit, že se v našich médiích uhnízďuje takový ten falešný postmoderní ideál levicové Evropy, především šedesátých a pozdějších let v západní Evropě, že co je jiné, je správné. A naopak co je většinové, tzv. normální, je špatné, vadné a mělo by se odstranit a nahradit nějakou alternativou. V té souvislosti bych si dovolil ocitovat s určitou nadsázkou francouzského básníka a filosofa Paula Valéryho, který kdysi napsal, že v extrému je hodnota světa, ale v průměru je jeho trvání,“ konstatuje mediální analytik.

Ze školy celebrit odešel po zjištění, že se nenakládá poctivě se studijními výsledky

Na závěr si nechal dění kolem Univerzity Jana Amose Komenského. Škole celebrit, jak je přezdívaná kvůli tomu, že ji vystudovaly například olympijská vítězka Kateřina Neumannová, modelka Iva Kubelková či někdejší šéfka Nečasova kabinetu Jana Nagyová, Akreditační komise odebrala akreditaci pro obor Speciální pedagogika v magisterském studiu, ale hrozí jí i zrušení. „Musím předeslat, že jsem tam deset let pracoval, čili znám to zevnitř, ale zároveň jsem do jisté míry podjatý, protože jsem ze školy odešel v okamžiku, kdy jsem zjistil, že se nenakládá poctivě se studijními výsledky a že se vkládají zápočty a zkoušky lidem, kteří je neabsolvovali,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Sám má důkazy o desítkách případů, které předložil v roce 2010 rektorovi a následně ze školy proto odešel. „Začátkem července 2010 jsem seděl u paní profesorky Dvořákové, předsedkyně Akreditační komise, a předložil jsem jí všechny hodnověrné důkazy o tom, že se na té škole velmi nepoctivě zachází se studijními výsledky a že se domnívám, že by to zasloužilo velkou pozornost Akreditační komise, která je k tomu ze zákona povinná. Paní Dvořáková to hodila do koše a dál se několik let nic nedělo. Teprve v poslední době se náhle paní Dvořáková zaktivizovala a začala vést tažení proti soukromým vysokým školám včetně UJAK,“ pozastavuje se mediální odborník.

V novele zákona o vysokých školách už nefiguruje Akreditační komise

Podle jeho tvrzení Akreditační komise téměř pět let nechávala UJAK navzdory předloženým důkazům stranou pozornosti. „To, že od roku 2001, kdy ta škola vznikla, ji Akreditační komise zásobovala akreditacemi na různé obory včetně doktorského studia jako na běžícím páse, zatímco dnes ji chce odebírat akreditaci, není důkazem toho, že UJAK dělá něco špatně. UJAK sice dělá hodně věcí špatně, ale tohle je důkaz, že absolutně selhává Akreditační komise. Protože měla celá ta léta kontrolovat, jak se na té škole učí, jak to tam funguje a jestli to studium má úroveň. Nedělala to a teď na poslední chvíli honí bycha. A musím říct, že to je zejména ve vztahu ke studentům nehorázně nezodpovědné,“ míní Petr Žantovský.

Je přesvědčen, že Akreditační komise myslí jen na sebe a své budoucno. „A to budoucno je to, oč tu běží. Na stole pana premiéra leží návrh novely zákona o vysokých školách, kterou připravilo ministerstvo školství. V tom návrhu je to, co předkládal už Josef Dobeš, že místo Akreditační komise má vzniknout Akreditační úřad, jenž má být složen i ze zástupců podnikatelských svazů a ze zástupců soukromoprávních institucí vzdělávání, tedy jinak, než tomu je u Akreditační komise. To je velmi výrazná změna fungování akreditační procedury a je tu velké nebezpečí, že paní Dvořáková přijde o trafiku. To je přesně to, co ji teď aktivizuje,“ domnívá se mediální analytik.

V případě UJAK jde o velice podobný průběh s kauzou plzeňských práv

Nedá mu to nepřipomenout jaro 2010 a fungování úřednické vlády Jana Fischera těsně před volbami. „Paní Dvořákové měl v květnu 2010 vypršet první mandát předsedkyně Akreditační komise. Do této funkce jmenuje předseda vlády. Pan Fischer ji odmítl jmenovat s tím, ať to udělá vláda, která vzejde z voleb. Paní Dvořáková rozpoutala na konci roku 2009 a na jaře 2010 korupční kampaň vůči Právnické fakultě Západočeské univerzity. Průběh byl velice podobný tomu, co se teď děje na UJAK. To znamená pohrůžka odejmutí nebo pozastavení akreditací, zákaz přijímání nových studentů, rozsáhlá veřejná diskuse na toto téma, že se na Západočeské univerzitě dějí věci nekalým způsobem,“ připomíná Petr Žantovský.

Přitom v době rozpoutání kauzy plzeňských práv byla profesorka Vladimíra Dvořáková už pět let ve funkci předsedkyně Akreditační komise. „Ale kupodivu na to přišla půl roku před koncem svého mandátu, aby se veřejně vystavila jako bojovnice proti korupci a za čistotu vysokého školství. A dnes se ta historka opakuje. Já se strašlivě bojím, aby jí na to naši politici opět neskočili. Tehdy na to skočil Petr Nečas jako nový předseda vlády, když ji jmenoval do druhého mandátu s poukazem na to, že přece nemůže už z mediálních důvodů slavnou a svatou bojovnici proti korupci ve vysokém školství nejmenovat,“ podotýká mediální odborník.

Na kostech studentů vzhůru do nového Akreditačního úřadu

Podle něj se nyní jen opakuje pět let stará historie. „Myslím si, že paní Dvořáková zvolila úplně stejnou taktiku, jak se přemístit do toho nového Akreditačního úřadu na kostech studentů UJAK. A je to strašně nezodpovědné a nechutné. Bohužel tyto souvislosti říkám já s tím předznamenáním, že jsem u toho byl a něco o tom vím zevnitř, za což mě může kdokoli napadnout, že jsem podjatý. Tyhle informace by ale měli přinášet naši novináři, já je však v našich médiích nějak nevidím,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Úvěrový podvod. Sedm let kriminálu. A podivný posudek. Hodně silný příběh pokračuje

15:45 Úvěrový podvod. Sedm let kriminálu. A podivný posudek. Hodně silný příběh pokračuje

Právě znalecký posudek byl jedním z klíčových důkazů proti odsouzenému Pavlu Strakovi, o které jsme …