Žádný z domácích sdělovacích prostředků nevyvolá tolik vášní mezi lidmi u nás jako veřejnoprávní televize. Nemůže se jí proto vyhnout ani mediální analytik Petr Žantovský při svém pravidelném ohlédnutí. "V tomto týdnu mne nejvíc zaujalo, jak se – konečně – rozhořela debata o České televizi. Tu odstartoval před nedávnem senátor Jan Veleba svým návrhem, aby lidé, jimž Česká televize prokazatelně ublížila zveřejněním pomluv a nepravdivých informací, byli osvobozeni od placení koncesionářských poplatků. Myslím, že je to dosti složitá konstrukce,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Domnívá se totiž, že pokud by se dostala do praxe, rozjelo by to asi nekonečnou sérii soudů, kde by se dotčení lidé domáhali tohoto typu odškodnění. "Jsem totiž, podobně jako senátor Veleba, přesvědčen, že ve vysílání České televize se podobných křivých nařčení objevuje značné množství a jen dosavadní nepružný právní mechanismus zabraňuje dotčeným se bránit, a tak to prostě házejí za hlavu. Každopádně tím Česká televize přichází o důvěryhodnost,“ poukazuje mediální odborník.

Ukázalo by se, jak lidé po "své“ České televizi touží

Za zásadnější z předkládaného návrhu zákona senátora Jana Veleby považuje jakousi asignační transformaci poplatků. "Tedy že by si poplatník mohl rozhodnout, zda dá jako dosud automaticky poplatek na účet České televize, nebo jej přesměruje, a to dokonce v navýšení, na jiné bohulibé účely, třeba do zdravotnictví nebo sociální oblasti, školství, kultury, církvi a tak dále. To už zní mnohem reálněji a senátor by se tímto návrhem měl zabývat hlouběji,“ myslí si Petr Žantovský, i když si uvědomuje, že asignace jako takové nejsou systémovým ekonomickým prvkem.