Pracoval osm let na Nově. Zabýval se organizovaným zločinem, závažnou kriminalitou. Diváci si ho určitě vybaví. Jen okruh jeho známých z pracovního okolí věděl či tušil, s jakými démony se přitom celoživotně potýká.

„Trpím bipolární poruchou osobnosti – maniodepresivní psychózou. Léčím se s tím a léčil jsem se s tím. Bohužel jsem však i takzvaný kvartální alkoholik. Dokážu delší čas fungovat bez alkoholu, ale pak – v období depresí, které přicházejí po manické fázi – jsem ten alkohol odmítnout neuměl. Naopak, bral jsem ho za prostředek, díky kterému jsem se cítil na chvíli o něco lépe. Musím přiznat, že než jsem se dostal do televize, byl alkohol skoro vždy důvodem toho, proč jsem musel předcházející pracoviště v redakcích opustit. Nevysvětlujte si to ale tak, že bych vyváděl a pil na pracovišti. Vyváděl jsem doma, zažil jsem i několik stavů odpovídajících Deliriu tremens. Končíval jsem pak zpravidla v Psychiatrické léčebně v Bohnicích,“ zahájil svoji zpověď pro ParlamentníListy.cz Ivan Břešťák. Člověk, který z velké výšky společenského žebříčku upadl na nejspodnější stupně.

I když se setkával s řadou lidí, kteří by mu možná mohli i v jeho současné situaci jakkoli pomoci, po pádu na dno, ztrátě bydlení, pomoc od nikoho hned tak nepřišla. Přesto jim to Ivan Břešťák nemá za zlé. Prý dostal hlavně od svých nadřízených v práci vždy tolik šancí, aby se vzchopil, že už jich víc asi ani dostat nemohl. „Vždy jsem tušil, že mohu takto skončit,“ podotkl Břešťák. S některými lidmi, se kterými se setkával pracovně, je ale přece jen stále ve styku. Letos, na komorní oslavě jeho padesátých narozenin, nechyběl například šéf Útvaru rychlého nasazení (URNA) nebo mluvčí Bezpečnostní informační služby (BIS).