Právní úprava spotřebitelských úvěrů, platná od loňského prosince, má zatočit především s lichváři a různými pokoutnými poskytovateli půjček, možná ale bude mít další nezamýšlený efekt. „Definice spotřebitelského úvěru je velmi široká, aby se lichváři neschovávali za žádné výjimky,“ říká Miloš Borovička, právník spotřebitelské organizace dTest, a vysvětluje: „Spotřebitelským úvěrem je tak každá odložená platba poskytnutá spotřebiteli. Běžná praxe, kdy si prodavači v konzumu píší útratu, kterou zákazník vyrovná, když mu přijde výplata, tam zřejmě spadá rovněž.“ Český zákonodárce totiž rozšířil působnost zákona oproti evropské směrnici, ta by s „nákupem na sekeru“ neměla problém.

K poskytování spotřebitelských úvěrů se váže řada povinností, ať už jde o písemnou formu smlouvy či rozsáhlou informační povinnost před jejím uzavřením a ve smlouvě samotné. „Při nákupu na dluh by asi nikdo něco podobného nevyžadoval, i přes rozpor se zákonem by i ústní smlouva byla platná,“ říká Borovička a dodává: „Neplatnost by se ale dala dovodit z absence ověření schopnosti spotřebitele splácet, i když vesnický obchodník může mít o poměrech zákazníka lepší představu než kdejaká banka.“ V takovém případě by stejně dlužník musel zaplatit, ale podle svých možností, tedy v delším časovém horizontu.