„Toto místo má pro mě velké kouzlo. Celá léta žila naše paní za touto zdí docela sama, v domácím vězení," říká Sabe. Rozsáhlý pozemek ohraničuje dlouhá zeď. „Jednou za čas silnici otevřeli a my byli šťastní, že se k ní můžeme alespoň přiblížit. Jela jsem kolem autem, myslela jsem na ni a říkala si: Jak jen to může vydržet?“ vypráví. 

Přímo v barmském Yangoonu dům Suu Tij obhlédl zvláštní zpravodaj ČRo Jaromír Marek. V domácím vězení prožila Su Ťij s krátkými přestávkami celkem 16 let. Většinou v naprosté izolaci, kdy vojenská junta blokovala i silnici před její vilou, aby lidé nemohli spatřit ani vjezd do domu. „Ulice byla zatarasená z obou stran, všude bylo plno vojáků a policistů. K domu jsme se nemohli ani přiblížit," popisuje Sabe. 

Dříve na ni mávali přes jezero

I v minulosti si ale lidé dokázali poradit. Rozsáhlá zahrada, ve které stojí dům Su Ťij, leží na břehu jezera. Z opačného břehu bylo možné rezidenci alespoň zahlédnout a nemohla tomu zabránit ani junta, ani tajná policie. „Občas, velmi zřídka, jsem si tady dala kávu. Pro mě je to tady příliš drahé, ale vždycky jsem si našetřila a přišla se sem podívat na dům naší paní. Bylo to pro mě povzbuzení,“ vzpomíná Sabe.  Teď kandiduje Aung San Su Ťij do parlamentu. Její fotografie jsou v novinách, na plakátech, vystupuje ve vládní televizi. Po mnoha letech se splnil sen všech Barmánců. Mnozí se ale bojí, aby se po volbách z tohoto snu zase neproudili do tvrdé reality.