Samozřejmostí je, že v místním týmu mezinárodních lékařů hovoří každý z nich minimálně dvěma světovými jazyky, stejně vybaven je i střední zdravotnický personál. Pražské protonové centrum bylo postaveno jako soukromá investice, otevřeno vloni v prosinci. A i když v něm z Čechů absolvovalo léčbu jen několik, nevyužité nezůstalo a podle všeho je schopné si na sebe a na provoz vydělat. Jen pro úplnost – jen náklady na energii jsou stejně vysoké, jako náklady dvanáctitisícového města.

Kolik pacientů se tedy v tomto centru zatím léčilo? A s jakým úspěchem?
Blížíme se stovce. Ovšem raději bych použil v této souvislosti slovo odléčení pacienti než vyléčení – to seriózní onkolog nepoužívá.

Když byste měl popsat to, proč je lepší léčba protonová než klasická, co byste zdůraznil?
Ta léčba pacienty nijak nehandicapuje. Pokud ten člověk chce během léčby pracovat, přijede k nám autem a odjede také třeba autem – to se zde prostě stává. Nejčastěji u pánů, kteří si tady, bohužel zatím jen za svoje peníze, léčí karcinomy prostaty. Jsou takové případy, kdy to neví ani jejich nejbližší rodina. Ta léčba je krátká, efektivní, rychlá, ten pobyt tady v centru není delší než hodina času. Říkám tomu léčba „o polední přestávce“.