Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?Anketa
„Pokud si chce stát povinnost očkování vynucovat, musí to být upraveno na úrovni zákona,“ řekl v rozhodnutí soudce NSS Jaroslav Vlašín. Jenomže manželé Čechovi pak byli postaveni před další problém. Bez očkování nechtěli přijmout jejich děti do školky. Co s tím?
Jisté je to, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (opět – i v této oblasti) rozdělilo společnost na dva nesmiřitelné tábory. Na fanatické odpůrce veškerého očkování a fanatické stoupence očkování proti všemu. Kde je víc pravdy, jak se v tom má jedinec zorientovat?
Neškodlivější je fanatismus
„Oba krajní názory jsou nebezpečné. Mají společného jmenovatele: fanatismus. Přestože se očkováním soustavně nezabývám, pacienti se mě na něj často ptají. Řešil jsem ho také u svých třech dětí. Očkování považuji za jeden z největších objevů moderní medicíny. Bez něj bychom možná mnozí nežili. Podlehli bychom obrně, záškrtu, černému kašli, tuberkulóze a dalším infekčním chorobám. Jako otec bych na sebe nikdy nevzal zodpovědnost a nedal vlastní děti očkovat minimálním, ze zákona povinným očkováním. Nechat o něm svobodně rozhodovat rodiče nepovažuji za správné. Takové očkování je totiž účinné jedině tehdy, pokud je plošné. Když by jej někteří rodiče odmítli, mohla by se proočkovanost snížit do té míry, že by došlo k narušení ochrany celé populace. Vrátit by se mohly nemoci, které už dnes prakticky neznáme. A ty by pak ohrozily i děti očkované,“ uvedl Jan Hnízdil pro ParlamentníListy.cz. Ve stejném duchu se přitom k tomuto tématu vyjadřuje i ve své aktuální knižní novince Zaříkávač nemocí (Nakladatelství Lidové noviny).
Psali jsme:
Vysvětlil tam, že mediálním kampaním, vyzývajícím k očkování proti sezonním chřipkám nebo virózám, jako byla nemoc šílených krav, prasečí nebo ptačí chřipka, nevěří. „Tlak farmaceutických firem z nich totiž čouhá jako sláma z bot. Nikdy jsem proti nim nenechal očkovat ani sebe ani svoje děti. Nedoporučil jsem ho ani žádnému ze svých pacientů. Nejlepší ochranou proti nim je péče o vlastní imunitu: strava, pohyb, životospráva. Pokud bychom se nechávali očkovat proti běžným virózám, naši imunitu by to jen oslabovalo. O snížení důvěryhodnosti očkovacích kampaní se hodně zasloužili i představitelé zdravotnictví a politici. Například nejvyšší hygienik ČR Michael Vít před lety národ emotivně vyzýval k očkování proti prasečí chřipce. Pak se ukázalo, že se sám očkovat nenechal. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková se to snažila napravit a nechala se proto očkovat za asistence televizních kamer. To prezident Klaus ostře vystoupil proti povinnému očkování vojáků a sám očkování odmítl. Několik set tisíc vakcín, které ministerstvo nakoupilo, nakonec přišlo vniveč. To je názorná ukázka, jak se to dělat nemá. Nikdo nemohl vědět, nakolik je hrozba prasečí chřipky reálná. Otázkou je, jak se lidé budou po takové zkušenosti chovat, pokud se nějaká nebezpečná epidemie objeví,“ uvedl dále Jan Hnízdil.
Důsledek chaosu a špatné komunikace?
Podle něj tak emotivní diskuze vedená v médiích i verdikt Nejvyššího správního soudu jsou smutným důsledkem chaosu a špatné komunikace, které panují v našem zdravotnictví. Očkování by se medializovat a soudit nemělo, podle Hnízdila by jeho zbytnost či nezbytnost měli pacienti řešit především se svým praktickým lékařem a rodiče s pediatrem. Ale takovým, ke kterému mají důvěru, je jejich rádcem, zná jejich zdravotní stav, profesi, rodinné vztahy, životní prostředí a zvyklosti.
Psali jsme:
„Pokud mezi lékařem a pacientem existuje vztah vzájemné důvěry, je sníženo i riziko, že by lékař do svého rozhodování promítal komerční zájmy farmaceutických firem. Podmínkou kvalifikovaného rozhodování takového lékaře ale je, aby prostřednictvím odborných společností a státní správy dostával objektivní, nezaujaté a nezmanipulované informace o závažnosti infekční hrozby, možnostech vakcíny a jejích nežádoucích účincích a ty pak srozumitelně interpretoval pacientům a rodičům. To je stav, ke kterému máme hodně daleko. Zdravotnictví ale jen zrcadlí stav celé společnosti: chaos, nedůvěru ve státní správu, mizivou vymahatelnost práva a korupci. Obnova ztracené důvěry bude hodně těžká. Nejvyšší správní soud, ani žádná jiná instituce, to za nás neudělá. Náprava může přijít jedině zdola. Změnou chování jednotlivých lékařů, pacientů a rodičů. A od nich se to, jako pozitivní nákaza, bude šířit na celou společnost,“ říká dále Jan Hnízdil.
Ruská ruleta se zdravím nejen naším, nebo obavy namístě?
Povinné očkování pokládají odpůrci za něco nepatřičného, poněvadž argumentují tím, že v očkovacích látkách je rtuť a hliník. Naopak jeho zastánci poukazují na to, že ten, kdo neočkuje, hraje ruskou ruletu (nejen se svým zdravím).
I proto v Česku rodiče dětí, které mají závažnou reakci na očkovací vakcínu, budou mít do budoucna zřejmě větší šanci získat od státu finanční odškodnění. Mimo jiné k tomu má napomoci speciální fond, ze kterého by se náhrada vyplácela. Úvahy o tom, takový fond založit, vznikly na základě toho, že očkování je povinné. Rodičům, kteří své děti očkovat nenechají, hrozí pokuty. Pokud by došlo ke zdravotním komplikacím, z fondu by bylo hrazeno případné odškodné. Nutno dodat, že u většiny dětí ke komplikacím po očkování nedochází, ale nelze je nikdy zcela vyloučit.
Psali jsme:
V současné době mohou rodiče, jejichž děti závažné komplikace mají, žádat o odškodnění pediatra, jenž látku podal. Podle některých lékařů a kritiků očkování mohou vakcíny způsobit například alergii nebo hyperaktivitu.
Každý má právo žít alternativně, ale nesmí tím zasahovat práva ostatních, zní z ministerstva
A jak pohlíží na problematiku například náměstkyně ministra zdravotnictví pro legislativu a právo Lenka Teska Arnoštová (ČSSD)? „Dle slov Johna Stuarta Milla svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Každý jedinec má jistě právo na svůj způsob života, byť alternativní, avšak pouze do té míry, pokud nezasahuje do práv a integrity ostatních jedinců. Pojem alternativní je velmi široký a může obsahovat jak neškodné léčebné postupy, tak postupy hraniční či nezákonné. Česká očkovací schémata a očkovací kalendáře byly vždy ve světě vysoce hodnoceny. Jsou velmi dobře propracovány. Jejich narušení může vést k šíření nebezpečných chorob, které se u nás již nevyskytovaly,“ reagovala na dotaz ParlamentníchListů.cz Arnoštová.
Připomněla také to, že očkováním se v ČR podařilo eliminovat výskyt dětské přenosné obrny (z 670 případů na 49 po zavedení v roce 1952). Obdobně u záškrtu se snížil po zavedení očkování počet případů z 9000 na 310.
Psali jsme:
„Odmítání povinného očkování malých dětí vidím nejen jako problém medicínský, ale i právní. Jakým právem rodič rozhoduje za dítě, které o sobě ve věku několika měsíců rozhodnout nemůže? Co když rozhodnutí rodiče bude mít fatální následky? Já proto své dítě očkuji,“ uvedla ještě náměstkyně ministra Svatopluka Němečka.
Cesta k tomu udělat člověka závislého? Vystrašit ho a pak...
Jan Hnízdil v souvislosti s různými podezřeními na farmaceutická lobby poukazuje ve své nové knize Zaříkávač nemocí (nakladatelství NLN - na trhu čerstvě pár dnů) na další faktory. I ty stojí za zmínku.
„Vezměte zdravého, spokojeného, citlivého, aspoň trochu změkčilého člověka. Nejprve ho musíte vylekat. Nějakou hrozbou, o které do té doby vůbec nevěděl. Ideálně se hodí cholesterol: Neobtěžuje, nebolí. Ve skrytu tiše čeká na svoji příležitost. Pomalu ucpává cévy, aby pak zasadil smrtící úder: infarkt myokardu nebo mozkovou mrtvici. Jakmile se člověk poleká, máte z poloviny hotovo. Přestane se kontrolovat a můžete ho snadno hníst. Když je vláčný, asi jako vařená nudle, šoupněte ho do ordinace vytopené na 24 stupňů a změřte mu hladinu cholesterolu. Pro začínající lékaře - pekaře: Cholesteroly máme dva. Jeden je hodný, má vysokou hustotu a jmenuje se HDL. Druhý, s nízkou hustotou, je zlý a říká se mu LDL. Na toho zlého je potřeba dát velký pozor. Původně se zdálo, že škodí, až když je ho v krvi víc než 7 milimolů na litr. Pak se ale zastavil odbyt kypřících prášků do pečiva - statinů, a bezpečná hladina se pro jistotu o 2 milimoly snížila. Jakmile má člověk víc než pět, je prakticky hotový. Výmluvy, že se cítí dobře, nepomohou. Zbývá jen ho ještě chvíli podusit a důrazně varovat, že pokud nebude chodit na kontroly a nebude brát celý život statiny, zlý cholesterol už si to s ním vyřídí. Z člověka, který byl zdravý a cítil se dobře, je rázem pacient s nemocí. Jmenuje se hypercholesterolémie. Svědomitě polyká prášky. Už se tak dobře necítí. Časem začne trpět slabostí svalů, záněty a natržením šlach, poškozením nervů, jater a ledvin, cukrovkou, mozkovým krvácením, špatným spaním, nočními můrami a zhoršením koncentrace. To statiny dělají. Obchází další lékaře a ti mu předepisují další léky proti účinkům těch původních léků. Je dopečeno…“ popsal mechanismus, který je pro mnohé osudový, o to však běžnější v praxi, Hnízdil.
Jak dodal, statiny patří mezi nejčastěji předepisované léky. Odhaduje se, že je užívá sto milionů pacientů. Nejvíc, osmnáct milionů, v USA. I on se s nimi ve své ordinaci setkává.
Hnízdil o lécích raději mluví jako o pečících prášcích - zkoumal, zda jsou vždy nezbytné
„Výrobci pečících prášků a pekaři si mnou ruce. U řady pacientů se mi nepodařilo zjistit, z čeho je jim pořád zle. V podezření zůstaly statiny. Nechtěl jsem je křivě obvinit. Jsem pekař amatér. Napsal jsem proto dopis šéfpekařům do Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Zeptal jsem se jich, jestli je předepisování statinů lidem jinak úplně zdravým, jen na základě zvýšené hladiny cholesterolu, bezpečné, účelné a přesvědčivě zdůvodněné. Dost je to zaskočilo. Po několika týdnech váhání dopis postoupili vědeckému sekretáři České společnosti pro aterosklerózu, profesoru ing. Rudolfu Poledne, CSc. z pražského IKEMu,“ prozradil Hnízdil a přiznal, která věta z dopisu zmiňovaného pana profesora mu utkvěla v hlavě. Byla to tato:
„Podle mého názoru je nadměrný tlak farmaceutických firem na proskripci statinů nadměrný.“
Psali jsme:
Následovalo vyjádření, že nemáme k dispozici žádné studie, dokládající, že tyto léky ochrání před fatálním infarktem i pacienty, kteří zatím cukrovkou nebo zjištěnou srdeční chorobou netrpí. „To ovšem znamená, že jsou zbytečně vystavováni riziku, které s jejich užíváním souvisí, především bolestem svalů, poruchám paměti a sexuální dysfunkci," říká pak mimo jiné i Dr. Jon Abramson, klinický lektor na Harvardské lékařské fakultě, autor knihy Overdosed America. Jaký názor si udělat, je na čtenáři samotném.
Medicína - všemožná čarodějka? Nebo návrat k alchymii a hledání elixíru nesmrtelnosti?
V každém případě není prý ani podle slov Jana Hnízdila pro nás, jako jedince, dobrým faktem to, že v důsledku masivního rozvoje vnímáme moderní medicínu stále více jako všespásný prostředek, schopný vyřešit všechny naše potíže. Včetně stárnutí.
„Společenský tlak na výkon a věčné mládí je enormní. Pacientů, kteří se s úbytkem sil, schopností, s přirozenými problémy provázejícími stárnutí neumějí, nechtějí nebo nemohou vyrovnat, je čím dál víc. Medicínsko-farmaceutický průmysl vycítil obrovskou příležitost a ze stárnutí vytvořil nemoc. Nemoc, kterou je potřeba léčit - léky: hormony, melatoninem, různými výživovými doplňky, kosmetickými zákroky. Jestliže najdete šedý vlas, v obličeji vrásky, nezvládnete ve sportu nebo v práci to, co dřív, nejste tak ohební… Už jste se také nakazili… Spěchejte k lékaři. Už nejste přirozeně stárnoucí člověk, ale nedostatečně mladý pacient. V ordinaci se snažím lidem vysvětlit, že jejich potíže jsou přirozeným projevem stárnutí, že: ‚Proti věku není léku‘,“ uzavírá Hnízdil.
Podle něj by lidé měli více přemýšlet o tom, zda má medicína vůbec právo vstupovat do přirozeného procesu stárnutí. Zda se nejedná se do značné míry též o otázku etickou.
„Medicína by do lidského života měla vstupovat s pokorou, zdrženlivě a co nejméně, tak, aby pacientům stárnutí ve výjimečných případech - prostřednictvím léků či operací, ulehčila. Nikoliv vyhlásila stárnutí nesmiřitelný boj, usilovala o jeho zastavení. Nápadně se tím podobá snaze středověkých alchymistů nalézt elixír věčného mládí. Jen novodobý mistr Kelly se teď honosí titulem prof. MUDr. CSc.,“ konstatoval na závěr Jan Hnízdil.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
