Švihlíková i Robejšek se shodli, že družstva jsou neprávem opomíjenou formou ekonomické organizace, která má na českém území dlouhou a bohatou tradici i potenciál do budoucna.
Ilona Švihlíková upozornila, že družstva dnes trpí špatnou imagí a většina veřejnosti si neuvědomuje, jak hluboce jsou zakořeněna v českých dějinách. Připomněla, že první družstvo vzniklo na našem území již v roce 1847, a období první republiky označila za zásadně „družstevní a spolkové“.
Družstvo Švihlíková popsala jako formu sdružování lidí za společným cílem. Tím podle ní může být i podnikání. Za přednost družstev označila jejich flexibilitu. „Lze aplikovat na jakoukoliv činnost – jak ziskovou, tak neziskovou. Jsou družstva výrobní, zemědělská, odbytová, spotřební, bytová… zároveň je to forma demokratická. Forma, ve které skutečně družstevníci rozhodují o zásadních otázkách firmy a mají na to vliv a nesou za to odpovědnost,“ uvedla ekonomka.
Podle Švihlíkové družstvo vede své členy k odpovědnosti, protože nejsou pouze pasivními zaměstnanci, ale aktivními spolutvůrci fungování celé organizace. Petr Robejšek myšlenku doplňuje tvrzením, že vztah člověka k práci je zásadně odlišný ve chvíli, kdy je spoluvlastníkem. Zároveň družstva považuje za formou hospodaření, která je nadideologická. Družstva jsou podle něj reakcí na „dramatické selhání“ tzv. neoliberálních teorií, které říkají, že trh sám o sobě zajistí optimální výsledky. Podle Robejška je realita jiná.
„Vidíme, že zařídí (trh, pozn. redakce) akorát to, že většina chudne a menšina bohatne,“ míní Robejšek. Renesanci družstevní formy proto Robejšek vnímá jako snahu nalézt mechanismus, který sice zcela nenahradí současný ekonomický systém, ale může alespoň vyvažovat jeho dlouhodobě vychýlenou strukturu.
Robejšek navíc upozorňuje, že éra ekonomického růstu již skončila. A na rozdíl od klasických kapitálových firem nejsou družstva tlačena k permanentní expanzi.
„Éra růstu skončila. Nekonečný ekonomický růst se s námi loučí. V tomhle ohledu je družstevnická forma, která má zájem na tom, aby ta firma zůstala jako taková,“ říká Robejšek a kritizuje slib kapitalismu o tom, že „budeme stále bohatší“.
„To je nesplnitelné. Stálý růst je totiž u konce,“ tvrdí Robejšek, že současné modely spoléhající se na ekonomický růst jsou již vyčerpané, a právě proto vnímá družstva jako alternativu už jen kvůli tomu, že jejich cílem není maximalizace zisku a neustálé rozšiřování, ale zachování stability hospodářské činnosti. Pro samotné družstevníky podle něj totiž není klíčové vytvářet přebytky, nýbrž udržet funkční organizaci, která plní svůj účel a zajišťuje ekonomickou jistotu svým členům.
Za podstatný prvek demokratického charakteru družstev považuje Robejšek jejich schopnost částečně se emancipovat od „diktatury“ finančního průmyslu. Kapitál v družstvech totiž nevzniká prostřednictvím externích investorů, ale z vkladů samotných členů. Zároveň podle Robejška družstevní bankovnictví může umožnit financování mimo systém velkých bank, které se podle slov Robejška mnohdy chovají nemilosrdně vůči těm, kteří se dostanou do potíží.
„Prvky svobody jsou jen nominálně spojené s tím, čemu věří pan prezident Václav Klaus. V reálném životě už nemají oprávnění. Svobodu najdete spíše, když se vymknete z toho systému. A družstva jsou k tomu nástrojem,“ říká Robejšek.
„Družstva nejsou zaměřena na zisk. Existují kvůli tomu, aby uspokojila potřeby svých členů,“ doplnila Švihlíková a souhlasně upozornila, že dnešní ekonomika naráží nejen na limity planety Země, ale i na meze samotné racionality. Růst, který je běžně oslavován jako známka prosperity, je podle ní často výsledkem bublinovitého a iluzorního vývoje.
Příkladem Švihlíková uvedla rozdíly ve výpočtu hrubého domácího produktu mezi Spojenými státy americkými a Čínou, kdy zejména ve Spojených státech podle ní statistiky vytvářejí zkreslený obraz skutečné ekonomické výkonnosti, zatímco reálný rozsah čínské ekonomiky je podhodnocován. „To, co tam počítají Američané, je iluze. V Číně je ekonomika mnohem větší. Teď je otázka, jestli dál chceme žít v iluzi,“ dodala Švihlíková.
„Už děti se v prvních hodinách ekonomie učí o uspokojování potřeb. Nezapomněli jsme trochu na to? Že by ta ekonomika tady měla být pro lidi, a ne naopak?“ ptala se. Robejšek poté chmurně připomněl, že současná ekonomika se podle něj naopak zabývá „vytvářením“ potřeb.
I přes to, že Robejšek uznává, že ne všechna družstva mohou v hospodářské činnosti uspět, i zde existuje možnost krachu, mají podle něj větší šanci přežít, a to už jen kvůli tomu, že jejich zaměstnanci – spolumajitelé – mají zájem na přežití.
Švihlíková navíc zmínila, že v současnosti existuje přes miliardu lidí, kteří jsou zapojení do družstevních činností.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte, že družstva mohou vyvažovat údajná selhání současného ekonomického systému?
autor: Alena Kratochvílová
