Kechlibar na úvod představil muže, který odešel na vrcholu své kariéry. Byl jím Calvin Coolidge, americký prezident, který se ve dvacátých letech dvacátého století také rozhodl nekandidovat do druhého období, ačkoliv byl podle Kechlibarových slov populární. S ohledem na velkou hospodářskou krizi se rozhodnutí ukázalo jako více než správné, minimálně pro něj.
„Coolidgeovo umění odejít včas je v dnešní politice stejně vzácné jako před devadesáti lety. Mnoho politiků lpí na křeslech ještě v době, kdy je očividné, že by měli předat moc jiným, a nakonec musejí být ‚odejiti‘ nátlakem. Přesně tenhle proces právě pozorujeme u našich západních sousedů,“ dává do souvislostí historickou vsuvku Kechlibar.
„Jak může někdo vést zemi, když nedokáže vést ani členy vlastní strany?“ cituje Kechlibar Merkelovou, která tato slova pronesla na adresu Gerharda Schrödera, jenž se tehdy vzdal křesla předsedy SPD. Merkelové se teď její slova vracejí jako bumerang. „Ten výše zmíněný během posledních dní připomněly jízlivé noviny po celém Německu,“ píše Kechlibar.
Podle něj své rozhodnutí nemá Angela Merkelová ze své vlastní hlavy ani vůle, byla k němu prý donucena v zákulisí členy strany, spekuluje Kechlibar a dodává, že je to následek voleb v Hesensku, kde CDU „utrpěla vítězství“. „Vláda velké koalice, GroKo, je mezi německými voliči značně nepopulární. Všechny výzkumné agentury ukazují, že preference CDU/CSU i SPD během letoška značně poklesly a nepříznivý trend trvá. Koncem října by CDU/CSU volilo jen 24 procent lidí, což je bezprecedentní minimum,“ píše dále a dodává, že tato nechuť se přelévá i do zemských voleb.
Fotogalerie: - V pátek u Marxe proti Merkelové
„Od prosince 2018 se CDU vnitřně rozdvojí: kancléřem bude někdo jiný než předsedou. Taková rozdvojení většinou pro odcházejícího politika nedopadají dobře, a kdybych se měl vsadit, řekl bych, že spolková vláda se řádných voleb v roce 2021 nedočká,“ spekuluje dále Kechlibar. Jak rychle bude kráčet strana k rozpadu koalice, to prý záleží na tom, kdo bude novým předsedou či předsedkyní, a analyzuje jednotlivé kandidáty.
Jednou možností je Annegret Kramp-Karrenbauerová, generální tajemnice CDU. Má prý silnou pozici v předsednictvu, ale u voličské základny je to horší. Navíc se příliš neliší od Merkelové v názorech. Kechlibar ji popisuje jako stín Merkelové. Další kandidát je Armin Laschet. Podle Mariana Kechlibara je dotyčný zastáncem středové orientace CDU a varuje před návratem ke konzervativnějšímu směřování. Politická linie Merkelové by v případě jeho volby nejspíš pokračovala. Navíc by musel opustit zemskou politiku a jeho mandát v ní vyprší až v roce 2022, takže zatím otázku předsednictví prý nechává otevřenou.
Dále Daniel Günther. „Ministerský předseda země, liberálně orientovaný politik, který občas připoutá pozornost médií dost nesourodými návrhy. V roce 2016 požadoval zachování nabídky vepřového masa ve školních jídelnách. Nesouhlasí s existencí dvojího občanství. Letos v srpnu se přimlouval za to, aby východoněmecké pobočky CDU raději v nouzi uzavíraly koalice s postkomunisty (Die Linke) nežli s AfD, což jeho partajní kolegy podráždilo,“ píše o něm Kechlibar. I on by musel opustit zemskou politiku, takže jeho kandidatura je zatím pouhou spekulací.
Fotogalerie: - Dopis Angele Merkelové
Předposlední jméno je Jens Spahn, současný ministr zdravotnictví. Pro Merkelovou jako kancléřku by údajně představoval dosti nepohodlného předsedu strany, protože spolu mají řadu otevřených konfliktů, z nichž některé se řešily i v médiích. Kritizoval ji za její migrační politiku s poukazem na to, že populační boom v Africe si vyžaduje jiná řešení. Svého času se vyjádřil pro zákaz nošení burky na veřejnosti a není prý příliš populární u důchodců, kteří tvoří významnou voličskou základnu CDU, protože v minulosti kritizoval zvyšování důchodů, píše Kechlibar.
Posledním jménem je Friedrich Merz, podnikatel. Svého času prý proslul tvrzením, že by zjednodušil daňové přiznání natolik, že by se vešlo na pivní tácek, a tak se mu někdy říká „Bierdeckel“. Pochází podle Kechlibara z konce panování Helmuta Kohla a po nástupu Merkelové byl „odejit“, protože jeho představy se s Merkelovou neslučovaly. Je prý velmi konzervativní a ekonomicky liberální politik se silnými vazbami na USA, a pokud by byl zvolen, chtěl by údajně Merkelovou do politického důchodu poslat mnohem dříve než za tři roky. Navíc již prohlásil, že by měl o kandidaturu zájem.
Zákulisní tahanice by podle Kechlibara také mohly vyústit v nepřitažlivou perspektivu: kancléře či kancléřku ze strany Zelených.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
