Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová minulý týden navštívila chudinskou čtvrť Předlice v Ústí nad Labem a ještě nyní „dobíhá“ kritika, že její přespání u poslankyně Fialové bylo jen populistické gesto s cílem se vyfotit ve zpustošeném ghettu. V tomtéž kraji, ale v litvínovské vyloučené lokalitě Janov, kde před lety vypukly velké rasové nepokoje, se chystá zabydlet lídr Zelených v Ústeckém kraji Petr Globočník. Avšak natrvalo a s manželkou i dcerkou, kterou už poučil mimo jiné o injekčních stříkačkách po feťácích. Jde o slib, který dal voličům před volbami.
„Přespání v lokalitě na jednu noc je spíš turismus než možnost získat skutečný vhled do problematiky,“ komentoval pro ParlamentníListy.cz jednodenní výlet ministryně na sever Čech. Dodává ale, že na druhou stranu není důvod Maláčovou za její čin, kdy jela do krajského města na vlastní pěst, peskovat: „Je to určitý posun od návštěv na jednu hodinu, to zase ano.“
Janovští po něm chtějí práci
Politička ČSSD byla některými zesměšněna za výroky, že Romové potřebují zaměstnání, dávky podmíněné prací a školní docházkou (například publicista Ladislav Henek to komentoval slovy, že „soudružka ministryně objevila Ameriku“, další v textu „Musí pracovat, musí se mýt... Maláčová navštívila romské lokality. A začalo veselo“).
„Ohledně podpory studování bych byl spíš pro motivační systém,“ přiklání se Globočník více k nerepresivní strategii. Shoduje se ale s ministryní, že tyto záležitosti nelze řešit separátně, spíše celý systém dávek předělat a navázat na práci a vzdělání.
Podle jeho současných zkušeností v Janově, kde se dal do opravy zakoupené vily, se i v deprivované oblasti najdou zájemci o práci. Lze to vyčíst například ze závěru jeho nedávné zprávy na Facebooku poté, co sám po 18 letech na litvínovském sídlišti přespal.
„(…) Byla mi trochu zima – nezavřel jsem okna, na Libuši totiž zatím žádný nemáme. K Vánocům si budu přát alespoň jednu větračku... Je taky fakt, že jsem nespal úplně klidně. Jelikož bylo slyšet každý šustnutí a na sídláku to fakt žije. Nejdřív mě vzbudila kočka, pak další – no prostě, spousta koček. Kočky jsou dobrý, když jsou u baráku kočky, nejsou tam myši. Pak taky ráno ptáci byli docela slyšet. Ale nejvíc ze všeho mi pili krev komáři, a to doslova. Ráno jsem trochu rozmrznul a udělal něco na zahradě, potkal asi deset lidí, co po mně chtějí práci. Asi zvážím otevření pobočky ÚP.“
Za své přespání se mimochodem dočkal zřejmě lichotivějších reakcí než Jana Maláčová. Například: „Líbí se mi, že oživuješ komunitu a odstrčenou lokalitu. Místo jen nadávání a negativního postoje ke všemu jinému a neobvyklému.“ Nebo: „Díky za příspěvek, tak dlouho už jsem se nezasmála. Jinak držím palce při rekultivaci dané oblasti. Bude to chtít ještě hodně energie a trpělivosti.“ Objevily se i praktické rady. „Ty mříže na váš dům bych doporučil z plastu, jinak zmiznou, ale jestli chcete podpořit místní komunitu, tak dejte okapy z mědi.“ Podle Litvínovana Pavla Petana je neděle docela v pohodě: „Škoda, že to nebyl pátek nebo sobota.“
Když dva dny předtím informoval o nezvané návštěvě, kvůli které se musely pořídit nové mříže, objevili se i skeptici. Mostečanka Ewe Weigeltová mu veřejně napsala: „Péťo, vykašli se na Janov a na nějakou vizi spasit ho. Vem rodinku a přestěhujte se do nějakého hezkého baráčku na krásném místě a užívej života. V Janově už tě nic dobrého nečeká. Ty cikorky prostě nezměníš.“ Na to reagoval Milan Krám z Mostu, který studoval sociologii a pracuje jako projektový koordinátor: „A já ti zase držím palce, protože kdyby měli všichni přístup jako tady paní, tak se nikdy nic ani o píď nezlepší.“ Globočník se v diskuzi vyjádřil, že on je opatrnější ve vynášení soudů, protože má dobré i špatné zkušenosti s majoritou i menšinou.
Litvínovský zastupitel, který působil mimo jiné jako sociální pracovník spolku Romano Jasnica v Trmicích u Ústí nad Labem, neváhá zmiňovat negativní i pozitivní stránky dění v Janově. Hned jak do vily poprvé vstoupil, popsal: „Úplně první den nám pomohl kamarád otevřít starý zámek, abychom se dostali na zahradu. Než přijel, a my prostřihávali keře okolo, přistála na zahradě PETka, kterou tam hodili dva procházející klučinové. Po krátkém rozhovoru, kdy jsme si vysvětlili, o co nám jde a proč není dobře vyhazovat odpadky, natož někomu na hlavu, se zapojili. Když nás Jakub pustil na zahradu, pomohli nám kluci ostříhat pár keřů.“
A dále: „Neméně dobře nám pomohla Městská policie Litvínov, když strážníci zlikvidovali injekční stříkačku, která se povalovala na zahradě (nutno říci, že nebyla poslední). V Janově to na první pohled vypadá, že jsou zde drogy častým problémem.“
Totální demotivace a trest za dobré chování?
Pro ParlamentníListy.cz ještě v reakci na zkušenost Jany Maláčové dnes vyjádřil postřeh: „Ohledně Romů se, bohužel, u nás setkáváme nejčastěji jen s extrémy, kdy na jedné straně někdo poukazuje na Romy jako na původce všeho zla. Nedáváme jim dobré příležitosti. A na straně druhé je lidé brání i v neopodstatněných případech. Celá ta záležitost je prostě problém chudoby a v případě Romů rasismus, který jim někdy velmi znepříjemňuje život. Vláda by měla zejména zastavit rozvírání ekonomických nůžek.“
Co se týče výroků Jany Maláčové o podmínění dávek školní docházkou a prací, podotkl, že systém dávek je u nás zbytečně složitý. Osobně mu zásadně vadí administrativní zátěž, která je s tím spojená. Jako nejzásadnější první krok proto viděl odbourání této byrokracie. „To by rozvázalo ruce sociálním pracovníkům a místo papírům by se mohli věnovat lidem,“ zdůraznil a zmínil druhou bariéru současného systému:
„Je totálně demotivační a spíš lidi trestá. Například, když dobře hospodaříte s energiemi a máte přeplatek, tak o ty peníze přijdete. A to je špatně – učí to lidi, že je vlastně jedno, jak se chovají, jelikož výsledek snažení je nula.“
Podporovat komunity ve vyloučených lokalitách, motivovat je v získávání nových kompetencí a samozřejmě vzdělávání dětí, to považuje za naprostý základ. „Pak tady chybí odborníci, tedy odborné týmy pracovníků, které by dokázaly obsáhnout problematiku v celé její šíři. Zásadně například chybí komunitní pracovníci, ale třeba také pedopsychiatři,“ vyjmenovává bod, který od jiných politiků slyšet nebývá.
Pochybnosti: Dokáže splnit svůj slib?
Janovskou vilu Libuše zakoupil Petr Globočník z úvěru za 600 tisíc korun. V horním patře chystá vybudovat byt pro sebe, manželku a dceru. Dole se už s pomocí dobrovolníků rýsuje sociokulturní centrum. „Dnes je Libuše ještě v neobyvatelném stavu. Děláme nějaké pokroky, ale jde to vzhledem k velikosti objektu a omezeným financím pomalu,“ sdělil ParlamentnímListům.cz.
Foto: Archiv Sociokulturního centra Libuše, na snímku Petr Globočník v zahradě s romskými dětmi z Janova.
Přese všechny své snahy se i on občas setká s nepochopením, a to i u takových věcí, jako je transparentní účet, na který pro centrum Libuše mohou lidé posílat příspěvky. „Stále si myslím, že to skončí špatně. (…) Než skončí volební období, tak nedokážete splnit svoje vlastní předsevzetí, a budete čekat od nepřizpůsobivých nějaké volební preference,“ napsal mu před pár dny na jeho profil Pavel Petana s několika dovětky jako například:
„Před volbami jste sliboval, že se nastěhujete do rodného místa, nic proti tomu, ale najednou jste si nemohl najít místo, i když každý ví, že je tu minimálně 300 volných bytů.“
Kritizoval ho za to, že nešel bydlet do nájmu, který je skutečně pro zdejší lidi drahý, když přesahuje 10 tisíc korun. Sám Globočník důvody komentoval již dříve. Podle jeho dnešního vyjádření pro náš portál není skepticismus některých diskutérů namístě:
„Příští rok od jara do konce léta tam už budeme bydlet. Podzim a zimu ještě asi nezvládneme, kvůli absenci topení. V současnosti jsem tam párkrát přespal,“ upřesnil, kdy hodlá skutečně naplnit nastěhování do trvalého bydla ve vyloučené lokalitě.
Je libo na nocleh? Budou Romové zahradničit?
Přestože s počtem noclehů ve vyloučené lokalitě ještě Globočník nedohonil poslankyni Fialovou, spodní patro už žije svým oficiálním životem od druhé poloviny srpna. První školní den se zde rovněž konala akce pro děti. Soutěžily v běhu či zpěvu, hrály fotbal, pomalovaly si lavičku a některé odešly v přestrojení za zvířátka nebo super hrdiny.
Romské děti během zářijové akci v setkávacím centru Libuše, která zakoupil Petr Globočník. Foto: archiv Libuše
„Velkou výhodou je zahrada, tam se dá dělat spousta aktivit, které u paneláku prostě dělat nejdou. Bohužel nám zatím město nezpřístupnilo zbytek zahrady, kterou chceme v budoucnu využít pro komunitní zahradničení. Vůbec se k nám zatím staví velmi macešsky,“ svěřil se otevřeně aktivní zastupitel.
Nabídne, po vzoru babišovské političky, také některému z členů vlády nocleh v severočeském ghettu? „Aktivně jsem zatím přespávání nenabízel, nemáme okna ani WC. Pokud by měl někdo zájem o prohlídku, může mi zavolat nebo napsat, ale klidně ho tam nechám i přespat.“
Oproti paneláku se prý každý návštěvník může v janovské vile těšit na určité soukromí a třeba také možnost si udělat táborák. „Ale vzhledem k poloze domu se společnosti lidí nevyhnete a to byl i záměr, nechceme být někde stranou. Denně kolem Libuše projde spousta mladých, kteří se často nudí. Dlouhodobým záměrem je tyhle lidi přitáhnout, nabídnout jim aktivní trávení volného času, které by je v životě posunulo dál a naučilo dovednostem, které mohou zhodnotit na pracovním trhu.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
