V jakém stavu je náš stát v oblasti vymahatelnosti práva, spravedlnosti a „pořádku“ jako takového? Vy jste coby právnička pracovala v celní správě, krajské samosprávě i v soukromé sféře, takže k tomu jistě máte co říci.
Na úvod musím říct, že po 29 letech v právní a manažerské praxi nebude moje odpověď příliš optimistická.
Na práva jsem nastupovala v roce 1992. Všichni jsme hltali principy demokracie, četli knihy otců americké ústavy, byli jsme nadšení, že se společnost k demokracii, svobodě a všem jejím pilířům zase vrací. Úchvatná a nesmírně svobodná doba.
Nicméně ohlédnutí za uplynulými 29 lety zase tak úchvatné není. Demokratický stát totiž stojí na jednoduchém principu: Právo musí platit pro všechny stejně. Musí být srozumitelné, stabilní a předvídatelné. Pokud se mění příliš často a vykládá rozdílně podle toho, kdo před ním stojí, přestává plnit svou funkci.
A tady už je odpověď na položenou otázku:
Máme takový právní řád? Jednoduchý, stabilní a přehledný? Nemáme.
Máme skutečně vymahatelné právo? Stačí si položit otázku, zda má občan stejné šance jako nadnárodní korporace nebo stát. Odpověď je zřejmá. Vymahatelnost navíc neexistuje bez rychlosti. Pokud rozhodnutí úřadu trvá měsíce a soudní řízení roky, právo ztrácí svou sílu.
To není vymahatelnost práva…
Důležitá je také otázka, jak se český stát chová ke spořádaným a poctivým občanům – ti si stěžují na jeho podezíravost a byrokracii.
Pod záminkou ochrany a bezpečnosti jsme postupně přijali logiku, že svoboda může ustoupit kontrole. Z presumpce neviny se stává presumpce podezření. Tento přístup dnes prostupuje celým veřejným prostorem – od trestního práva až po podnikání.
Znám provozovatele menšího lihovaru, který vyrábí v ČR i v jiné zemi EU. Produkce je srovnatelná, ale český systém regulací je násobně byrokratičtější. Náklady rostou kvůli předpisům, jejichž racionalita je sporná – například odhad sklizně ovocných stromů se ministerstvu hlásí už v únoru.
Stát navíc ukládá OSVČ povinnost fungovat prakticky výhradně on-line – datové schránky, daňová podání i další agenda jsou jen digitálně. Dokonce i přístup k údajům v katastru vyžaduje on-line identitu. To není zjednodušení, ale další vrstva byrokracie.
Vy jste členka strany PRO, pracovala jste jako asistentka senátorky Jany Zwyrtek Hamplové. Tedy asi podporujete současnou vládu. Co říci na pochyby některých vládních voličů, že premiér Babiš v některých tématech uhýbá a ustupuje od svých volebních slibů?
Kdybych mohla oslovit každého voliče současné vládní koalice, bez ohledu na to, zda pochybuje o krocích současné vlády, či nikoliv, kladla bych mu na srdce toto:
Prosím, sledujme pozorně toho, komu jsme dali hlas, Pokud nerozumíme krokům, které daný politik činí, ptejme se na ně a chtějme vysvětlení… Vyberme si jeden slib, jedno prohlášení a trvejme na jeho naplnění. Buďme důslední, ptejme se, co náš politik pro splnění toho slibu konkrétně udělal, s kým jednal, co získal. Pišme e-maily, sledujme reakce námi zvolených politiků – a záhy se oddělí „zrno od plev“. Volbou politika naše odpovědnost ani zdaleka nekončí, protože pokud jsme někoho do sněmovny poslali, neseme kus odpovědnosti i za to, co naším jménem činí – bez našich hlasů by to činit nemohl.
Na druhou stranu – sama dobře vím, že ne všechny kroky a myšlenky se dají realizovat hned a otevřeně, protože skutečnost, že současné vládní koaliční uskupení získalo většinu ve sněmovně ještě neznamená, že mohou změnit všechno a hned. A prostá většina v Poslanecké sněmovně rozhodně není totéž, jako ústavní většina – tedy existují záměry, pro něž je třeba získat podporu i mimo současnou koalici… a taková podpora se v politice získává většinou tak, že postupujete krůček po krůčku, myšlenku po myšlence, změnu po změně. Rozumím voličům, že by chtěli „povodeň změn“ a souhlasím i s tím, že naše země takovou změnu potřebuje. Ale politika je věc ryze pragmatická, je to svět kompromisů a dohod.
A proto platí: Nehledejme v politicích mesiáše, nesnažme se v nich vidět zachránce, kteří vybudují nebo zachrání svět takový, jaký ho chceme – za nás a bez našeho dalšího přispění. Nefunguje to, jen to vede k dalšímu pocitu zklamání a frustrace. Žádní takoví zachránci neexistují – musíme se jimi stát sami, každý jeden z nás.
Jste coby zástupkyně partnerské strany hnutí SPD spokojena s výkony ministrů nominovaných hnutím Tomia Okamury?
Já sama nejsem příliš zastáncem filozofie nominovat na ministerské posty osobnosti, vybírané výlučně mimo zvolné poslance, ale respektuji, že tento postoj byl pro stranu SPD prioritou a jako takovou ji ostatní osobnosti z jiných stran, zvolené na kandidátce SPD, respektují.
Sama za sebe bych přivítala větší publicitu kroků, činěných na ministerstvu obrany, zemědělství a dopravy, ale rozhodující je pro mne schopnost spolupráce jednotlivých ministrů v rámci celé koaliční vlády, a protože jsem toho slyšela mnoho o nárocích premiéra Babiše na tempo a pracovní morálku vládního týmu, věřím, že jmenovaní ministři budou doslova „muži na svých místech“.
Avizovala jste, že se chcete zapojit do senátních voleb ve volebním obvodu Zlín, kde „úřaduje“ senátor ODS Tomáš Goláň. Ten je povoláním „daňař“, vy jste se také pohybovala v podobných vodách. Pan Goláň tedy podle vás není dobrý senátor?
Ano, pocházím ze Zlína, z porodnice mne rodiče přivezli do baťovských půldomků (Zálešná – u vody). Ve Zlíně jsem vyrostla a odešla jsem z něj až na vysokou školu, je s ním tedy spjato mé dětství i dospívání. Před cca 14 lety jsem se opět do Zlína pracovně vrátila a dosud zde působím. Zlín pořád vnímám jako „moje město“, miluju baťovskou architekturu a její nostalgii i myšlenku baťovské filozofie, které mají sice mnozí plná ústa, ale málokdo o ní opravdu přemýšlí v kontextu dnešní reality.
Tento můj vztah ke Zlínu je jedním z důvodů, proč bych se ráda zapojila do nadcházejících voleb do Senátu, a to na jakékoliv úrovni. A tím druhým důvodem je moje zkušenost se současným panem senátorem Goláněm, kterého jsem měla příležitost pravidelně pracovně potkávat při jednáních ústavně-právního výboru v Senátu, jemuž jako předseda (i když neprávník…) předsedá. A protože je „moje“ paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová také členkou tohoto výboru, bývala jsem na jednáních výboru jako její asistentka pravidelně přítomna.
Zda je pan Goláň dobrý senátor, musí odpovědět jeho voliči – a mezi ty já nepatřím. Odpovím tedy jinak: Jaký by dobrý senátor měl, či naopak neměl, být?
Na tuto otázku mám poměrně stručnou odpověď: Nikdy by neměl zapomenout, že se nemá povyšovat nad ostatní, že nemá používat moc, kterou mu dali obyčejní lidé svým hlasem, k tomu, aby své zemi – mírně řečeno – neprospíval. Senátor by neměl prosazovat zájmy z důvodu jejich souladu se stranickou doktrínou nebo se zájmy jiných velmocí, pokud nejsou v zájmu české prosperity a stability. Falešné a pokrytecké tanečky kolem populárních politických témat, sebestředná prohlášení a ironické poznámky na adresu těch, kteří odmítají hlasovat „s proudem“ jen proto, že se to od nich očekává – nic z toho podle mne k vlastnostem jakéhokoliv dobrého politika, nejen senátora, nepatří.
V Senátu je dle obecné představy klidná a kolegiální atmosféra a nepřelévají se tam spory ohledně toho, kdo je správný a kdo je „dezolát“, spory ohledně Ukrajiny apod. Do jaké míry je pravda, že je to taková „pohoda“?
První a poslední povinností dobré asistentky senátorky, navíc v té době nezávislé senátorky (Jana Zwyrtek Hamplové době, v kdy jsem se po 2,5 letech rozhodla skončit na této pozici, ještě nebyla členkou senátního klubu ANO), je být loajální a diskrétní, pro mne jako pro právničku to platí dvojnásob – diskrétnost by měla být naší první ctností a zásadou.
Ale snad se nezpronevěřím této své zásadě, když potvrdím, že na půdě Senátu skutečně panuje spíše kolegiální atmosféra. Ano, existují i výjimky a někteří senátoři své antipatie, hraničící až s emoční nestabilitou, nedokážou přejít. To se projevuje tak, že mi jako ženě třeba zavřeli dveře přímo před nosem, přestože bylo zřejmé, že se jimi chystám projít, nebo že si v senátní jídelně přesedli tak, aby mne, nebo někoho podobně „oblíbeného“, neměli v zorném poli. Je to úsměvné, je to dětinské… ale to je tak všechno, co k tomu potřebuji říct. Každý ať se chová tak, jak to pokládá za vhodné – vytváří tím obraz pouze o sobě samém.
Naopak musím velmi vyzdvihnout drtivou většinu těch normálních, slušných a nezaujatých senátorů, kteří byli schopni hledat dobrá řešení, věcně diskutovat a skutečně rozumně argumentovat – takových je většina. Převážně mezi nimi nejsou nositelé „velkých jmen“ nebo králové sociálních sítí. Velmi často přišli do Senátu jako úspěšní lidé ve vlastní profesi a po skončení volebního období se zase mají kam vrátit, tedy nejsou na příjmech ze Senátu závislí a vnímají to skutečně spíš jako službu, než jako vlastní příležitost získat příjem navíc.
S čím vy jako zástupkyně sněmovní a vládní většiny můžete ještě „pohnout“ v Senátu? Je třeba ovládnout i horní komoru?
Naše země potřebuje změnu směru – mimo jiné zásadní zjednodušení právního řádu, který dnes podle odhadů obsahuje kolem dvou milionů samostatných právních norem. Takové změny se bez Senátu prosazovat nedají. Pokud zůstane jeho současné politické nastavení, bude je brzdit a zpomalovat. Otázkou je, zda si to můžeme dovolit.
A malá poznámka pro ty, kteří volají po zrušení Senátu: Přátelé, aby bylo možno toto téma vůbec nastolit a vážně o něm diskutovat, je potřeba do Senátu zvolit takové osobnosti, které jsou minimálně schopny si takovou úvahu připustit… a vážně o ní přemýšlet. Zrušení Senátu musí odhlasovat i Senát samotný… tak se zeptejte svých zástupců v Senátu, jaký na to mají názor… A udělejte si pro sebe obrázek, zda jste se svou volbou spokojení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Vidíte věci obdobně jako Andrea Navrátilová?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
