Dosavadní německé zákony nepovažovaly pouhé vyslovení „ne“ za dostatečný projev neochoty k pohlavnímu styku. Aby se jednalo o znásilnění, musela se oběť prokazatelně před útočníkem fyzicky bránit.

To však kritici považují za neadekvátní a podle studie z roku 2014 takový výklad znásilnění přispívá k tomu, že mnozí násilníci zůstanou nepotrestáni. Podle autorů studie byl každý ze 107 zaznamenaných případů vykonán proti vůli oběti, která se nedokázala proti pachateli bránit. U soudu však neuspěl žádný.

Nová podoba zákona se však nebude tolik soustředit na samotnou obranu oběti, nýbrž má brát v potaz i celou situaci, při které ke znásilnění došlo, což by mohlo znamenat, že pouhé „ne“ může být vzato jako důkaz.