„Moderní zdravotnictví nutí člověka žít stále déle a déle. To je proti přírodě. V ní se strom, rostlina, zvíře i člověk narodí a zemře. Viděli jste snad, že by si gepard nebo palma prodlužovali život? Nikdy! Na světě máme hlavní úkol, tedy reprodukci a s ní spojené předání genů, což nyní dost flákáme, a pak do kytek. Na smrti ale není nic zlého,“ předkládá moudrost přírodních národů cestovatel a etnolog Mnislav Zelený – Atapana. Stejné vnímání světa radí i tuzemským důchodcům, protože jen skrze něj budou spokojenější.

Příprava novorozeněte na smrt

Smrt je, jak říká Atapana, přirozenou součástí života, žádný konec. „Když se u některého z kmenů v Amazonii, ale podobně to funguje i jinde, narodí dítě, přijde šaman a kojenci palcem přejede přes kořen nosu, aby mu otevřel místo, kudy jeho duše odejde, když zemře. Při narození se myslí na smrt. Problémem tak zvaných civilizovaných lidí je, že se smrti bojí. Proto se k starým, ale i umírajícím lidem chováme tak odtažitě až štítivě. Přírodní národy se k nim chovají pořád stejně, a když zemřou, konají několikaměsíční pohřební slavnosti, aby se s nimi rozloučili,“ líčí.