"Měl jsem to podivné štěstí, že oba naši synové se narodili v té nejhorší době po srpnu roku 68," řekl prezident v rozhovoru. "Jako osoba nepřizpůsobivou vůči komunismu – dnes se obrat "nepřizpůsobiví občané" používá jinak – jsem byl exemplárně vyhozen z Československé akademie věd. Veškerá má životní kariéra se ocitla v troskách, dostal jsem podřadné místo v pobočce banky."

Díky nenáročné práci pak měl více času na děti. "Já jsem nebyl ten totálně prací vytížený tatínek, který přichází z práce v deset v noci a ještě si bere práci domů. Byl jsem v tu chvíli tatínek, hledající orientaci v tom, jak dál žít a tudíž jsem byl daleko více doma. Manželka odvedla ráno děti do jeslí, později do školky nebo do školy a já jsem pro ně odpoledne chodil, nakupoval jsem... To je paradox. To je naprosto šílená a nesmyslná bláznivost komunismu."