„Není také sporu o tom, že samotné Rusko je prozatím bezbrannou obětí putinismu, a to způsobem, který až příliš připomíná selhání a samohanu německé společnosti při podlehnutí nacionálnímu socialismu na počátku třicátých let dvacátého století. Stejně nezvládnuté trauma porážky a rozpadu koloniální říše. Stejná neschopnost národních elit pochopit porážku jako šanci na nový demokratický úděl. Stejně nacionalistické a xenofobní uchopení reality, stejné odmítnutí kritické sebereflexe ve jménu slepé víry ve vůdce...“ začíná Urban svůj komentář k současnému dění v Rusku.

Dnešní putinismus se od diktatury německého vůdce Adolfa Hitlera a nacionálního socialismu údajně liší pouze tím, že již nemusí usilovat o totální kontrolu společnosti. Důvodem je rozvoj komunikačních technologií a elektronických sdělovacích prostředků.

„Při režimní nadvládě nad televizí, jejímž prostřednictvím získává informace a názor absolutní většina spotřebou definované společnosti, se dnes jako mnohem efektivnější ukazuje naopak vytváření aktivního přetlaku vlastní propagandy a pocitu xenofobního ohrožení. Jak ukázal už průkopník mezi postmoderními diktátory, Slobodan Miloševič, už zhruba osmdesátiprocentní nadvláda v televizním prostoru je naprosto dostačující pro paralyzování jakékoliv politické opozice,“ vysvětluje komentátor.