„Není také sporu o tom, že samotné Rusko je prozatím bezbrannou obětí putinismu, a to způsobem, který až příliš připomíná selhání a samohanu německé společnosti při podlehnutí nacionálnímu socialismu na počátku třicátých let dvacátého století. Stejně nezvládnuté trauma porážky a rozpadu koloniální říše. Stejná neschopnost národních elit pochopit porážku jako šanci na nový demokratický úděl. Stejně nacionalistické a xenofobní uchopení reality, stejné odmítnutí kritické sebereflexe ve jménu slepé víry ve vůdce...“ začíná Urban svůj komentář k současnému dění v Rusku.
Dnešní putinismus se od diktatury německého vůdce Adolfa Hitlera a nacionálního socialismu údajně liší pouze tím, že již nemusí usilovat o totální kontrolu společnosti. Důvodem je rozvoj komunikačních technologií a elektronických sdělovacích prostředků.
„Při režimní nadvládě nad televizí, jejímž prostřednictvím získává informace a názor absolutní většina spotřebou definované společnosti, se dnes jako mnohem efektivnější ukazuje naopak vytváření aktivního přetlaku vlastní propagandy a pocitu xenofobního ohrožení. Jak ukázal už průkopník mezi postmoderními diktátory, Slobodan Miloševič, už zhruba osmdesátiprocentní nadvláda v televizním prostoru je naprosto dostačující pro paralyzování jakékoliv politické opozice,“ vysvětluje komentátor.
Celý text k přečtení ZDE.
Problém Ruska spatřuje Urban zejména v přežívání jeho sektářské struktury moci. „Komunismus, ve kterém sektu nedotknutelných vyvolených tvořila KGB a věrchuška strany, jenom okopíroval sektářství caristické mocenské špičky a dovedl je k dokonalosti. Přidal však, naneštěstí pro Rusko, splnění carského snu o získání koloniální říše a postavení světové velmoci. Putinismus současnosti jenom přejmenoval KGB na FSB, ale sektářství putinovských loajalistů je stejně omezené a všemocné, jako bylo rasputinovské okolí cara před první světovou válkou, diktátorské politbyro kolem Stalina, či nepotická lůza kolem Brežněva,“ myslí si.
Putinismus jako obranná ideologie
„Putinismus“ pak podle něj následně představuje jakousi obrannou ideologii velmocenského postavení, a to v době, kdy „Rusko, už poněkolikáté v historii, nedokáže kvůli zkorumpovanosti svojí mocenské věrchušky držet krok se spotřební demokratickou kulturou Západu“.
„Neschopnost uspokojit rostoucí spotřební ambice vlastních lidí proto putinismus nemůže řešit jinak než provokováním řízených konfliktů a vytvářením pocitu ohrožení. Ukrajinská provokace je vedena především strachem z úspěchu projektu evropské integrace, který by z Ruska udělal velmoc druhého řádu,“ míní Urban.
Putinismus podle jeho mínění rebely na východě Ukrajiny nakonec opustí, jelikož již dosáhl svého. „Ruská společnost se nebývalým způsobem hystericky sjednotila kolem svého Vůdce. Opozice je umlčena a dav jásá nad dobytím Krymu. Evropa a USA jsou opět nepřítelem, kterého je potřeba někdy v budoucnosti porazit,“ uzavírá Urban.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: luš
