Strana vznikla 7. dubna 1878 v hostinci U kaštanu v pražském Břevnově jako Českoslovanská sociálně demokratická strana v rámci rakouské sociální demokracie. V čele stanul novinář, literát a průkopník socialismu v českých zemích Josef Boleslav Pecka-Strahovský.

První období její činnosti bylo poznamenáno perzekucí ze strany státní moci, postupně se ale sociální demokracie osamostatnila a její vliv rostl. Stála v čele zápasu za všeobecné volební právo a osmihodinovou pracovní dobu, organizovala stávky a protestní akce. Uvnitř strany se však střetávaly různé ideové proudy, z nichž se stále hlasitěji ozývali především marxisté reprezentovaní Bohumírem Šmeralem.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se strana přejmenovala na Československou sociálnědemokratickou stranu dělnickou. Ve volbách v roce 1920 zvítězila a Vlastimil Tusar se stal premiérem. Krátce po volbách se však marxisté pokusili stranu ovládnout a obsadili její sídlo v pražském Lidovém domě. Soud nakonec Lidový dům vrátil do rukou tradičních sociálních demokratů a z marxistického křídla v květnu 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa. Rozkol však sociální demokracii citelně oslabil.

Snahy o obnovení ČSSD během pražského jara v roce 1968 narazily na odpor komunistů

Kromě období 1926 až 1929 se sociální demokracie podílela na všech prvorepublikových vládách. Po Mnichovu se v prosinci 1938 reorganizovala na Národní stranu práce, ta ovšem přečkala pouze půl roku do nacistické okupace a poté její představitelé přešli do ilegality. Strana byla zastoupena v londýnské exilové vládě a mnoho jejích členů zemřelo v koncentračních táborech.