Čtvrtý z plánovaných šesti svazků první kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka (1821 – 1856) zahrnuje bezmála dvě stě dopisů z přelomového roku 1848, valnou většinou zpřístupňovaných veřejnosti vůbec poprvé. Období je rámováno Havlíčkovou svatbou s Julií Sýkorovou a narozením dcery Zdenky, později označovanou za dceru národa.

Jádrem svazku je ale korespondence redakční: většina otištěných listů přibližuje Havlíčkovy novinářské aktivity, jejich organizování i veřejný ohlas, jim je věnována i úvodní studie. Po uvolnění cenzury a císařském slibu konstituce opouští Karel Havlíček redakci Pražských novin a zakládá opoziční Národní noviny. Po potlačení svatodušních bouří je proti němu vedeno vyšetřování a několik červencových dní je vězněn na Pražském hradě. Právě v té době je zvolen poslancem ústavodárného říšského sněmu, avšak koncem roku se mandátu vzdává, aby se mohl naplno věnovat novinám.