Autor na chvíli odhlíží od otázky, zda je žaloba senátorů za velezradu adekvátní reakcí na závěr Klausova prezidentského období, stejně jako od rozborů, zda má šanci uspět. Podle jeho názoru „z jednoho hlediska je tato akce značně amatérská. Signalizuje politickou naivitu. Čerstvý exprezident totiž v minulosti přesvědčivě prokázal, že nejsilnější je ve chvíli, kdy je zdánlivě na kolenou.“

Odpor Klause posiluje

Ve svém komentáři Kalenský vzpomíná na rok 1997, kdy po skandálech s financováním v ODS došlo k tzv. sarajevskému atentátu a na Klausovu kariéru by tehdy vsadil málokdo. “Jenže první šéf ODS je obdařen tou významnou vlastností, že dokáže na útok odpovědět ještě silnějším protiútokem. A v silně polarizované, až zhysterizované atmosféře se dokáže obratně, ba dokonce až s jiným gustem, pohybovat.“ Václavu Klausovi se nakonec podařilo zbavit protivníků a svou stranu vytáhnout ve volbách k nečekaným 28 procentům a následně vytvořit oboustranně výhodnou opoziční smlouvu s ČSSD.